Blog slaví "1" narozeniny...:-)
Přeji vám všem hezký květnový a také slunečný den...:-)
Už podle nadpisu dnešního článku, asi víte o čem dnes budu trochu psát...Jo, jo už je to rok co jsem začala psát první řádky do blogu.
ROK!!!...Tak tedy VŠE NEJLEPŠÍ!!!
Ani mi to nepřipadá, že to je už celý rok...ale asi to bude hlavně tím, že ten uplynulý rok byl úplně jiný než všechny ostatní roky. A upřímně...nikdy by mne nenapadlo, že si ten "nemocný příběh" loňského a i letošního roku zažiju na vlastní kůži právě já!!! Jo, jo i letošní 2020 se tedy vepíše do našich životů, také velmi výrazně a intenzivně...Doufám, že z myslí nám, ale brzy zmizí a budeme si všichni pamatovat ty hezké, běžné, obyčejné věci! A nikoliv ROUŠKY, ROUŠKY, ROUŠKY... nouzový stav, zákazy, příkazy a domácí výuku! A také mnohatýdenní izolaci od rodiny a přátel, pracovních kolegů a dětských spolužáků! No, ještě to nějakou dobu asi trvat bude...:-(
Ale jak to tedy bylo před rokem???
Začátkem května jsem s pomocí starší dcery Nikol začala připravovat blog...určitě by se dalo mnoho věcí vylepšit, nebo změnit...ale to asi někdy v budoucnu, až fakt nebudu vědět co s časem...a to vidím tak na rok 2095...protože jsou jen letmé okamžiky, kdy jsem sama, které mám jen pro sebe...Jinak mám stále za "zadkem" mladší dceru...I když se vzdálím z místnosti, tak už mne postrádá...a jen slyším..." kde jsi a co děláš, kdy přijdeš"...a člověk někdy chce být fakt chvíli sám! Na nic neodpovídat, nic neříkat...jen "tupě čučet"...Často teď čučím do hrnců, do vyjmenovaných slov a příkladů...A odpoledne se snažíme chodit ven. V pondělí jsme byly s kamarádkami a dětmi v lesoparku na Hájích...no, 4 hodiny si tam dětičky krásně hrály. Přijely jsme domů po šesté. Ve středu jsme zase vyrazily ve stejném složení na malý výlet...Slaný-Tuřany a zpět. Kolem rybníků. v přírodě...viděli jsme mnoho zvířat a rostlin.Tak to byla vlastně taková prvouka...ale i pro nás maminky...:-) Děti snědly zásoby, pohrály si a 3 hodiny na vzduchu, 9.8 km v nohách nás i trochu zmohly...mě tedy jo, k večeru jsem si zdřímla. Už máme, ale naplánovaný další malý výlet. Jo, jo shodly jsme se s holkama, že dopo jsme učitelky, kuchařky a odpo družinářky a vychovatelky...musíme dětem vyplnit a naplánovat volný čas. Zkrátka stále něco...:-)
Ale jak vidíte, tak teď mám teď volnou chvilku a můžu si klidně sedět u počítače a psát článek..Štěpka něco tajného tvoří v pokojíčku a manžel se šel projet na kole. No, já vím, mám ve psaní skluz, ale nestíhám...a večer jsem teď nějak unavená...chtěla jsem psát už v úterý večer, ale pak jsem tady usnula už asi v půl osmé...a včera to samé...tak jsem si říkala, že je asi lepší se prospat, když jsem unavená, než si plnit nějaký vlastní cíl...tedy že chci napsat článek! Ale dnes ho dám...:-)
Začínám teď odpoledne a dokončím ho třeba večer...až budou dávat Vyprávěj, na to manžel se Štěpánkou moc rádi koukají, tak já si tady můžu pak v klidu psát.
K dnešnímu dni jsem zveřejnila 92 článků, jeden mám rozepsaný asi z února...je to porovnávání zdravotnictví...v Česku a třeba v Itálii a Holandsku. Ale teď v této koronavirové situaci jsem ho ještě nedopsala...:-(
A dnešní článek bude tedy s číslem 94...Na začátku léčby jsem psala více, měla jsem spoustu nových zážitků, postřehů a zkušeností...Byly to nové věci jak pro mne tak i pro vás...většinou. Ale jak čas plyne, tak už teď nemám tolik lékařských zákroků, vyšetření a nových informací. Také jsem byla více sama doma, někdy jsem psala v noci, když jsem po chemo nemohla spát...to se mi fakt hezky psalo, doma byl krásný klid a ticho! Možná, to zase zkusím...ale když já tak ráda a hodně spím...:-) Kromě BL, kterou mám každých 21 dnů nemám skoro žádné novinky...A myslím, že vás asi moc nezajímá co jsem dělala doma, co jsem uvařila, kde jsme byli, nebo další běžné věci každého z nás....I když vám to stejně částečně píšu...:-)
Přála bych si, aby vás blog bavil, aby jste se dozvěděli něco nového, zajímavého, třeba i přínosného, aby jste se zasmáli, pobavili se a zase se sem rádi vrátili...Což se naštěstí děje...DĚKUJU VÁM!!!
Jsou dny kdy si blog přečte 20 lidí, nebo 50, ale někdy třeba 120 nebo více...Ta vysoká čísla jsou díky odkazu na blog na Facebooku a Instagramu. Tyto účty jsem si vlastně založila až po vzniku blogu...je prý fajn, všechny tyto tři věci propojit. A to jsou právě ta vysoká čísla čtení blogu...V okamžiku, kdy zveřejním něco na dalších sítích, tak se mnoho lidí podívá i na blog. Ale já tedy primárně píšu blog, pro "moje" čtenáře a čtenářky...Jo, jo mám i mužské čtenáře a je to skvělé!!! Tak nějak už mne znáte, víte co jsem podstoupila, trochu znáte i mojí rodinu a soukromí...píšu tedy hlavně pro vás. No, a pak když dám občas nějaký mini článek nebo fotku na instagram...tak se počet čtenářů zvýší. Ale asi takhle...nechci honit nějaká čísla a trhat rekordy. Blog píšu pro svojí radost a pro VÁS!!!! Tak je pro mne tedy důležité psát spíš články, než dávat fotky nebo videa na sociální sítě...To bych už nestihla vůbec nic. Mám pocit, že když jsme tady doma teď přes dva měsíce neustále spolu, tak si mě manžel a štěpka nějak tak přivlastnili...že jsem tady stále, neustále jen pro ně dva!!! Pečuju a starám se o ně... Ale to se v pondělí trochu změní...manžel je povolán do práce. No, pro mne se toho zase tolik nezmění...jen, že budu pečovat jen o Štěpánku, vařit menší porce jídla...ale stejně budu vařit každý den (skoro) pro Štěpku, učitelka jsem doma výhradně já...ale hlavně se mi vrátí pracovna!!! Jupí....budu si tam moci zase roztahat svoje látky a další "důležité" věci...tedy až si tam uklidím...:-) Jo, a konečně snad také koupíme nové pracovní křeslo...no, alespoň mi ho nikdo neosedí...:-) Skoro jsme ho stihli koupit těsně před uzavřením obchodů...jeden den chyběl!!!
A co se týče dcery, tak ta do školy pravděpodobně na 99% nenastoupí....za dosud známých informací, rozhodně ne. Děti by byly ve škole namíchané ve skupinkách po 15 dětech z různých tříd i ročníků...asi aby se minimalizoval kontakt, nebo jakékoliv povídání...a ještě by je hlídala nějaká asistentka učitele...tak, to vlastně se vzděláváním a výukou nemá nic společného. Tak je naprosto zbytečné, aby do "školy" chodila. Tak to vypadá, že budu učitelka až do konce června...jo, jo...tak to by jsme asi měly jet také na školní výlet. Nebo rovnou na týdenní pobyt...místo školy v přírodě, kam měly děti v červnu odjet...do Krkonoš. No, to tedy doufáme, že odjedeme alespoň s partou přátel...jako každý rok jezdíme začátkem června také do Krkonoš na tu "naší" oblíbenou chalupu ...ale vše je zatím s otazníky!!! A doufáme všichni, že to klapne!!! A na konci školního roku, asi pak budu muset také dceři předat vysvědčení...si myslím!!! A možná já dostanu i kytičku jako paní učitelka...a pak už budou vysněné prázdniny...tedy v letošním roce další dva volné měsíce po, JIŽ čtyřech měsících doma...
Opravdu je tento rok výjimečný...úplně jiný než kterýkoliv jiný, který já, a určitě mnozí z nás pamatujeme!!! A to nejsme ještě ani v půlce...uvidíme co nás ještě čeká!
Každopádně jsem dnes byla na další injekci v nemocnici v Motol. Všechno klaplo...cesta byla rychlá, je stále malý provoz. Parkování parádní a ještě zadarmo. Dostala jsem injekci a informaci, že při příští návštěvě dostanu žádanky na ta kontrolní vyšetření zase po roce...UZV břicha, RTG plic a možná ještě něco...pak vám napíšu, co absolvuju.
Ale teď jsou před námi krásné tři dny volna...myslím, že budou příjemné a asi i hezké slunečné a teplé! To se těším...budeme venku na zahradě!
Už máme v truhlících připravené muškáty...vždy je vyndáme přes den z garáže na sluníčko otužovat se. Ale na svá venkovní místa půjdou až po zmrzlých mužích...aby nám neumrzli...:-(
No, jsem tedy zvědavá na barvy květů...kupovala jsem stejné barvy...jasně červené...jen některé převislé a další vzpřímené. Máme je asi 14 dnů, a barvy květů nebyly při koupi vůbec vidět...tak jsem důvěřovala prodavačce...ale teď když muškáty rozkvétají, tak je celkem dobrodružné sledovat barvy...zatím jsou jiné, než jsem chtěla..takové různé! Ale manžel říká, že budeme mít alespoň změnu...a má pravdu, budu o ně pečovat stejně láskyplně jako by byly...jasně červené, které jsem chtěla!
Tak co ještě napsat na závěr...????
Asi to, že BLOGU přeji...jen samé hezké články, které budu pro vás ráda psát (budu se snažit) a vás zase budou bavit číst...aby nové články přibývaly na stránky častěji. A hlavně aby v nich byly samé pozitivní a veselé věci...to je to nejdůležitější!!! A ještě VELIKÉ PODĚKOVÁNÍ patří vám všem!!! ...bez vás by nemělo smysl tyto řádky psát! Zkrátka spolu se nám daří, jsme dobrý tým...:-)
p.s. Příště vám napíšu jaké jsem si dala od 1.května mini předsevzetí...:-)
Mějte krásné květnové dny plné slunce...:-)
Štěpánka
ROK!!!...Tak tedy VŠE NEJLEPŠÍ!!!
Ani mi to nepřipadá, že to je už celý rok...ale asi to bude hlavně tím, že ten uplynulý rok byl úplně jiný než všechny ostatní roky. A upřímně...nikdy by mne nenapadlo, že si ten "nemocný příběh" loňského a i letošního roku zažiju na vlastní kůži právě já!!! Jo, jo i letošní 2020 se tedy vepíše do našich životů, také velmi výrazně a intenzivně...Doufám, že z myslí nám, ale brzy zmizí a budeme si všichni pamatovat ty hezké, běžné, obyčejné věci! A nikoliv ROUŠKY, ROUŠKY, ROUŠKY... nouzový stav, zákazy, příkazy a domácí výuku! A také mnohatýdenní izolaci od rodiny a přátel, pracovních kolegů a dětských spolužáků! No, ještě to nějakou dobu asi trvat bude...:-(
Ale jak to tedy bylo před rokem???
Začátkem května jsem s pomocí starší dcery Nikol začala připravovat blog...určitě by se dalo mnoho věcí vylepšit, nebo změnit...ale to asi někdy v budoucnu, až fakt nebudu vědět co s časem...a to vidím tak na rok 2095...protože jsou jen letmé okamžiky, kdy jsem sama, které mám jen pro sebe...Jinak mám stále za "zadkem" mladší dceru...I když se vzdálím z místnosti, tak už mne postrádá...a jen slyším..." kde jsi a co děláš, kdy přijdeš"...a člověk někdy chce být fakt chvíli sám! Na nic neodpovídat, nic neříkat...jen "tupě čučet"...Často teď čučím do hrnců, do vyjmenovaných slov a příkladů...A odpoledne se snažíme chodit ven. V pondělí jsme byly s kamarádkami a dětmi v lesoparku na Hájích...no, 4 hodiny si tam dětičky krásně hrály. Přijely jsme domů po šesté. Ve středu jsme zase vyrazily ve stejném složení na malý výlet...Slaný-Tuřany a zpět. Kolem rybníků. v přírodě...viděli jsme mnoho zvířat a rostlin.Tak to byla vlastně taková prvouka...ale i pro nás maminky...:-) Děti snědly zásoby, pohrály si a 3 hodiny na vzduchu, 9.8 km v nohách nás i trochu zmohly...mě tedy jo, k večeru jsem si zdřímla. Už máme, ale naplánovaný další malý výlet. Jo, jo shodly jsme se s holkama, že dopo jsme učitelky, kuchařky a odpo družinářky a vychovatelky...musíme dětem vyplnit a naplánovat volný čas. Zkrátka stále něco...:-)
Ale jak vidíte, tak teď mám teď volnou chvilku a můžu si klidně sedět u počítače a psát článek..Štěpka něco tajného tvoří v pokojíčku a manžel se šel projet na kole. No, já vím, mám ve psaní skluz, ale nestíhám...a večer jsem teď nějak unavená...chtěla jsem psát už v úterý večer, ale pak jsem tady usnula už asi v půl osmé...a včera to samé...tak jsem si říkala, že je asi lepší se prospat, když jsem unavená, než si plnit nějaký vlastní cíl...tedy že chci napsat článek! Ale dnes ho dám...:-)
Začínám teď odpoledne a dokončím ho třeba večer...až budou dávat Vyprávěj, na to manžel se Štěpánkou moc rádi koukají, tak já si tady můžu pak v klidu psát.
K dnešnímu dni jsem zveřejnila 92 článků, jeden mám rozepsaný asi z února...je to porovnávání zdravotnictví...v Česku a třeba v Itálii a Holandsku. Ale teď v této koronavirové situaci jsem ho ještě nedopsala...:-(
A dnešní článek bude tedy s číslem 94...Na začátku léčby jsem psala více, měla jsem spoustu nových zážitků, postřehů a zkušeností...Byly to nové věci jak pro mne tak i pro vás...většinou. Ale jak čas plyne, tak už teď nemám tolik lékařských zákroků, vyšetření a nových informací. Také jsem byla více sama doma, někdy jsem psala v noci, když jsem po chemo nemohla spát...to se mi fakt hezky psalo, doma byl krásný klid a ticho! Možná, to zase zkusím...ale když já tak ráda a hodně spím...:-) Kromě BL, kterou mám každých 21 dnů nemám skoro žádné novinky...A myslím, že vás asi moc nezajímá co jsem dělala doma, co jsem uvařila, kde jsme byli, nebo další běžné věci každého z nás....I když vám to stejně částečně píšu...:-)
Přála bych si, aby vás blog bavil, aby jste se dozvěděli něco nového, zajímavého, třeba i přínosného, aby jste se zasmáli, pobavili se a zase se sem rádi vrátili...Což se naštěstí děje...DĚKUJU VÁM!!!
Jsou dny kdy si blog přečte 20 lidí, nebo 50, ale někdy třeba 120 nebo více...Ta vysoká čísla jsou díky odkazu na blog na Facebooku a Instagramu. Tyto účty jsem si vlastně založila až po vzniku blogu...je prý fajn, všechny tyto tři věci propojit. A to jsou právě ta vysoká čísla čtení blogu...V okamžiku, kdy zveřejním něco na dalších sítích, tak se mnoho lidí podívá i na blog. Ale já tedy primárně píšu blog, pro "moje" čtenáře a čtenářky...Jo, jo mám i mužské čtenáře a je to skvělé!!! Tak nějak už mne znáte, víte co jsem podstoupila, trochu znáte i mojí rodinu a soukromí...píšu tedy hlavně pro vás. No, a pak když dám občas nějaký mini článek nebo fotku na instagram...tak se počet čtenářů zvýší. Ale asi takhle...nechci honit nějaká čísla a trhat rekordy. Blog píšu pro svojí radost a pro VÁS!!!! Tak je pro mne tedy důležité psát spíš články, než dávat fotky nebo videa na sociální sítě...To bych už nestihla vůbec nic. Mám pocit, že když jsme tady doma teď přes dva měsíce neustále spolu, tak si mě manžel a štěpka nějak tak přivlastnili...že jsem tady stále, neustále jen pro ně dva!!! Pečuju a starám se o ně... Ale to se v pondělí trochu změní...manžel je povolán do práce. No, pro mne se toho zase tolik nezmění...jen, že budu pečovat jen o Štěpánku, vařit menší porce jídla...ale stejně budu vařit každý den (skoro) pro Štěpku, učitelka jsem doma výhradně já...ale hlavně se mi vrátí pracovna!!! Jupí....budu si tam moci zase roztahat svoje látky a další "důležité" věci...tedy až si tam uklidím...:-) Jo, a konečně snad také koupíme nové pracovní křeslo...no, alespoň mi ho nikdo neosedí...:-) Skoro jsme ho stihli koupit těsně před uzavřením obchodů...jeden den chyběl!!!
A co se týče dcery, tak ta do školy pravděpodobně na 99% nenastoupí....za dosud známých informací, rozhodně ne. Děti by byly ve škole namíchané ve skupinkách po 15 dětech z různých tříd i ročníků...asi aby se minimalizoval kontakt, nebo jakékoliv povídání...a ještě by je hlídala nějaká asistentka učitele...tak, to vlastně se vzděláváním a výukou nemá nic společného. Tak je naprosto zbytečné, aby do "školy" chodila. Tak to vypadá, že budu učitelka až do konce června...jo, jo...tak to by jsme asi měly jet také na školní výlet. Nebo rovnou na týdenní pobyt...místo školy v přírodě, kam měly děti v červnu odjet...do Krkonoš. No, to tedy doufáme, že odjedeme alespoň s partou přátel...jako každý rok jezdíme začátkem června také do Krkonoš na tu "naší" oblíbenou chalupu ...ale vše je zatím s otazníky!!! A doufáme všichni, že to klapne!!! A na konci školního roku, asi pak budu muset také dceři předat vysvědčení...si myslím!!! A možná já dostanu i kytičku jako paní učitelka...a pak už budou vysněné prázdniny...tedy v letošním roce další dva volné měsíce po, JIŽ čtyřech měsících doma...
Opravdu je tento rok výjimečný...úplně jiný než kterýkoliv jiný, který já, a určitě mnozí z nás pamatujeme!!! A to nejsme ještě ani v půlce...uvidíme co nás ještě čeká!
Každopádně jsem dnes byla na další injekci v nemocnici v Motol. Všechno klaplo...cesta byla rychlá, je stále malý provoz. Parkování parádní a ještě zadarmo. Dostala jsem injekci a informaci, že při příští návštěvě dostanu žádanky na ta kontrolní vyšetření zase po roce...UZV břicha, RTG plic a možná ještě něco...pak vám napíšu, co absolvuju.
Ale teď jsou před námi krásné tři dny volna...myslím, že budou příjemné a asi i hezké slunečné a teplé! To se těším...budeme venku na zahradě!
Už máme v truhlících připravené muškáty...vždy je vyndáme přes den z garáže na sluníčko otužovat se. Ale na svá venkovní místa půjdou až po zmrzlých mužích...aby nám neumrzli...:-(
No, jsem tedy zvědavá na barvy květů...kupovala jsem stejné barvy...jasně červené...jen některé převislé a další vzpřímené. Máme je asi 14 dnů, a barvy květů nebyly při koupi vůbec vidět...tak jsem důvěřovala prodavačce...ale teď když muškáty rozkvétají, tak je celkem dobrodružné sledovat barvy...zatím jsou jiné, než jsem chtěla..takové různé! Ale manžel říká, že budeme mít alespoň změnu...a má pravdu, budu o ně pečovat stejně láskyplně jako by byly...jasně červené, které jsem chtěla!
Tak co ještě napsat na závěr...????
Asi to, že BLOGU přeji...jen samé hezké články, které budu pro vás ráda psát (budu se snažit) a vás zase budou bavit číst...aby nové články přibývaly na stránky častěji. A hlavně aby v nich byly samé pozitivní a veselé věci...to je to nejdůležitější!!! A ještě VELIKÉ PODĚKOVÁNÍ patří vám všem!!! ...bez vás by nemělo smysl tyto řádky psát! Zkrátka spolu se nám daří, jsme dobrý tým...:-)
p.s. Příště vám napíšu jaké jsem si dala od 1.května mini předsevzetí...:-)
Mějte krásné květnové dny plné slunce...:-)
Štěpánka
 |
| ...i na injekci vysmátá...:-) |
 |
| dnes bylo krásně i v nemocnici!!! |
 |
| moje "různé" odstíny muškátů...:-) |
 |
| truhlíky se vyhřívají a otužují...:-) |
 |
| To byl středeční výlet... |
 |
| 4 ženy, 5 dětí a 1 pes...:-) |
 |
| čarodějnické buřtíky...:-) |
Komentáře
Okomentovat