Jak jsem si "zkazila" čtvrtek...:-(
Hezký páteční večer...:-)
Dnešní článek asi nebude tak veselý...protože se teď momentálně moc vesele necítím. Ale možná je to jen můj pocit, dojem, ale protože vám píšu vše upřímně a otevřeně, tak i dnes...
Začnu proč se cítím smutně...:-(
Vrátím se k včerejšímu dni, tedy čtvrtku, kdy jsem byla opět v Motole na biologické injekci a také propláchnutí portu. Vše proběhlo v pohodě a rychle jako vždy. Ještě jsem si chvíli počkala na žádanky na vyšetření...konkrétně na UZV břicha a RTG plic. Tato vyšetření jsem podstoupila loni v únoru...obě vyšetření, ještě ve FNKV (kde jsem se původně chtěla léčit) a RTG plic pak ještě jednou už v Motole, v květnu 2019, když mi zaváděli hrudní port, tak to byla kontrola, že nemám nic v hrudníku poškozeno a port je na správném místě. Tak jsem se chtěla objednat a také jsem si uvědomila, že pořád nemám ty výsledky z genetiky...kde jsem byla v září 2019...Tak jsem se tedy vymotala z uzlu C do uzlu D a našla genetiku...už to byl úspěch, něco v Motole najít a trefit správný uzel, patro a nakonec ještě dveře...Sestřičky v recepci jsem se zeptala jak to vypadá, byla moc milá, tak si mne vyhledala v PC a pak zašla i za lékařem...Já jsem se na chvíli měla posadit. Když se vrátila, asi za 10 minut, tak mi řekla, že výsledky jsou "už" hotové, ale že se mnou lékař potřebuje mluvit. Tak prý mne objedná...a ejhle, jsem objednaná hned na pondělí 1.6. dopoledne...A ať s sebou prý vezmu veškerou novou dokumentaci. Při první návštěvě jsem byla objednaná až za 4 měsíce, dříve nebylo místo...tak proč teď tak urychleně??? No, a tam to tedy začalo...do tohoto okamžiku jsem měla hezký, pohodový čtvrtek...najednou mne ta slova nějak rozhodila! Ač jsem stále veliký optimista, tak tato nevinná slova..."že se mnou lékař potřebuje mluvit, a hned za 4 dny" mne nějak vyděsila! Ani nevím proč, třeba to vůbec nic neznamená, ale mám zvláštní neklid v těle a v mysli ještě větší! Důvod proč jsem na genetiku šla jsou moje dvě dcery a také sestra...a to je asi ten důvod mého neklidu, nejedná se tady jen o mě, ale o moje nejbližší...a to mě hrozně děsí!!! Protože co může lékař říci, mě tak hrozného...nádor už jsem měla. Ani to nechci zlehčovat! Samozřejmě mám i strach, co se může objevit u mě samotné...ale strach o moje dcery je mnohem větší! V září mi brala sestra krev, aby udělali důkladný rozbor. Ještě si pamatuji, že jsem doktorovi řekla, že cokoliv zjistí, i závažného chci vědět. Ale možná se tady zbytečně stresuju, a jen mi zapomněli zavolat, když už výsledky mají třeba delší dobu...to mi tady říká manžel. Ale možná mě jen chlácholí, když jsem mu včera i dnes brečela na rameni. Sám mi opakuje, že jsem přeci optimista, tak proč dělám nějaké závěry...když všechno může být naprosto v pořádku. Ani sama nevím, proč mne to tak dostalo!!! Ale každopádně jsem si zkazila, mou vlastní iniciativou, čtvrtek a pátek vlastně také...Doufám, že mi během víkendu nezbude moc času na přemýšlení! A aby toho nebylo málo, tak jsem se dnes telefonicky objednávala na ten UZV břicha a RTG plic...a jdu také hned v pondělí. Tak mne během pondělního dopoledne čekají tři vyšetření!!! To bude tedy pondělí...
Kvůli UZV nesmím ani snídat, jen pít neperlivou vodu...Ale jak budu nervózní, tak asi nebudu mít na jídlo ani pomyšlení. No, mezi námi....taková mini dietka mi neuškodí...:-)
Tak jsem ten svůj smutek ze sebe vysypala...hned úvodem! No, ale když se daří, tak se daří...jak se říká! Smutek jsem měla i v sobotu....byla jsem přeci u kadeřnice...a moc jsem se těšila, jak budu mít krásné blonďaté vlasy...ale bohužel nic takového na hlavě nemám! Asi jsme se s paní kadeřnicí moc nepochopily...kromě zkrácených vlasů a pár světlých proužků u mě moc změna není. Měla jsem úplně jinou představu!!!! Tak jsem tady pak v televizi smutně koukala na Marcelu Augustovou, která moderuje večerní zprávy na ČT 1...jak má také hodně krátké vlasy, ale tak krásně promelírované! I manžel si tady ze mě dělal srandu a kamarádkám, když tady byly na návštěvě, říkal, ať jim řeknu můj smutný příběh jak "závidím" Marcele vlasy...No, fakt...Si říkám, jestli nemám nějaký smolný období. Prý to vůbec není žádná tragédie, tvrdí manžel...ale pro mne to tedy skoro tragédie byla a je...sem mu tady vysvětlovala, že jsem chtěla být hezká...a blonďatá!!! A že je chlap, tak to nemůže vůbec chápat...Mám si prý vzpomenout, když jsem byla plešatá...a přestanu si stěžovat! Holky, vy mi ale rozumíte, že jo??? Tak tady je přesně vidět ten rozdíl mezi mužem a ženou! Už jsem, ale objednaná k mé kadeřnici, která mne dobře spoustu let zná! Už jsem se ponaučila a i si vyhubovala za svůj experiment!!! Tak doufám, že za 14 dnů budu mít zase šťastné období...a budu konečně blondýna! Možná si někdo teď bude klepat na hlavu, co jako řeším, ale já bych se chtěla cítit dobře, to je myslím důležité...pro mě tedy jo! Asi mi ani nevadí, že mám ty vlasy tak krátké, ale ta barva...i krátké střihy mohou být pěkné a šmrncovní.
Tak to byla sobota...akce "kadeřnice"...a v neděli byla akce "malování"... zatím jsme malovali jen strop, a snad zítra budeme tapetovat tu jednu stěnu za televizí. Ještě bych byla ráda kdyby manžel pověsil také na další stěnu ty obrázky...ale to nevím, jestli se mu bude chtít...asi bude chtít vyrazit někam na kolo, ne jen doma makat! Ale asi mi to nebude vadit...ty tapety nemají nožičky, tak neutečou...:-)
Štěpánka je zase na víkend pryč, dnes jsem jí spolu se sestřenicí odvezla k rodičům na chatu. Byl to docela zážitek...na 25 km cesty jsme potkaly 3 uzavírky, zákazové značky...No, sem si tedy udělila výjimku a i přes zákaz tam vjela, ale když jsme za zatáčkou potkaly bagry a náklaďáky, tak jsme se rychle otočily a raději jsem volala SOS manželovi...a poradil nám, ty končiny zná, jezdí tam často na kole. Poradil nám nějakou polní cestu...a nakonec jsme k babičce a dědovi dorazily. Ani jsem neměla tušení, že tam nějaká cesta vede...ale pro holky to bylo velké dobrodružství! Tak máme zase víkend bez Štěpky. A v pondělí si jí vezme dopoledne manžel do práce a já až pojedu z Motola, tak si jí vyzvednu a zastavíme se za Niki...alespoň jí v rychlosti popřát k narozeninám, než přijede domů na oslavu...na nějakou grilovačku.
Teď máme ty víkendy nějaké plné...buď my nebo ona. Příští týden ve středu jedeme na mini dovolenou do Krkonoš. Tak snad ten další víkend to ale klapne...Často si voláme, každý den si píšeme, ale už jsme se dlouho neviděly. Těším se až si dáme alespoň pusu a obejmu jí...:-) I Štěpánka se moc těší, říkala, že to je skvělý nápad! Před chvílí jsem jí volala k babičce, aby mi řekla, co celý den dělala, jak se mají a tak...pak jsem jí říkala, ať mi ještě něco řekne...tak mi řekla..."ahoj mami, už musím jít"...kam asi tak musí jít???? No, to je zkrátka známka, že jí zdržuju, že se má báječně, že si užívá sestřenici i babičku s dědou...a to je to hlavní a jsem moc ráda!!! Když jsou moje děti spokojené, jsem i já spokojená...:-)
Ve středu jsme tady měly kamarádky a děti...celé odpoledne jsme se vyhřívaly na zahradě na sluníčku, povídaly si, pily Prosecco a holky si krásně hrály. Byl to malý trénink/relax na ten příští týden, kdy jede zase naše partička (32 lidí) na hory. Bohužel "naše" oblíbená chalupa zůstane asi ještě pár měsíců kvůli koronaviru zavřená, tak jeden náš kamarád/účastník hbitě sehnal jinou chalupu. Na krásném místě, s mnoha možnostmi vyžití...tak se už moc těšíme! A mě za tři týdny čeká ještě jedna 5-ti denní dovča v Jizerkách...ale tentokrát jedu sama, bez rodiny...ale více vám napíšu někdy příště.
Jsem moc ráda, že jsem vám konečně mohla napsat nový článek, chystala jsem se už od úterý...ale nějak se mi nedařilo najít volné 2-3 hodiny, asi tak dlouho mi to trvá...ještě s výběrem fotek. Ale píšu pro vás moc ráda...to opravdu jo!!! Tedy zrovna dnes na začátku jsem ze sebe vysypala, co mne teď zrovna tíží, ale tak to asi má být...píšu opravdu věci, tak jak jsou..."co na srdci, to na jazyku"...i když je to třeba smutné, nebo ne tak veselé...ale to je život! Někdy tak a někdy zase jinak...:-)
Mějte se krásně, snažte se být veselí, zkrátka spokojení...i když to někdy moc nejde!
p.s. v pondělí na mne, prosím MYSLETE!!!! No, a já vám samozřejmě pak napíšu jak to bylo...
Štěpánka...:-)
Dnešní článek asi nebude tak veselý...protože se teď momentálně moc vesele necítím. Ale možná je to jen můj pocit, dojem, ale protože vám píšu vše upřímně a otevřeně, tak i dnes...
Začnu proč se cítím smutně...:-(
Vrátím se k včerejšímu dni, tedy čtvrtku, kdy jsem byla opět v Motole na biologické injekci a také propláchnutí portu. Vše proběhlo v pohodě a rychle jako vždy. Ještě jsem si chvíli počkala na žádanky na vyšetření...konkrétně na UZV břicha a RTG plic. Tato vyšetření jsem podstoupila loni v únoru...obě vyšetření, ještě ve FNKV (kde jsem se původně chtěla léčit) a RTG plic pak ještě jednou už v Motole, v květnu 2019, když mi zaváděli hrudní port, tak to byla kontrola, že nemám nic v hrudníku poškozeno a port je na správném místě. Tak jsem se chtěla objednat a také jsem si uvědomila, že pořád nemám ty výsledky z genetiky...kde jsem byla v září 2019...Tak jsem se tedy vymotala z uzlu C do uzlu D a našla genetiku...už to byl úspěch, něco v Motole najít a trefit správný uzel, patro a nakonec ještě dveře...Sestřičky v recepci jsem se zeptala jak to vypadá, byla moc milá, tak si mne vyhledala v PC a pak zašla i za lékařem...Já jsem se na chvíli měla posadit. Když se vrátila, asi za 10 minut, tak mi řekla, že výsledky jsou "už" hotové, ale že se mnou lékař potřebuje mluvit. Tak prý mne objedná...a ejhle, jsem objednaná hned na pondělí 1.6. dopoledne...A ať s sebou prý vezmu veškerou novou dokumentaci. Při první návštěvě jsem byla objednaná až za 4 měsíce, dříve nebylo místo...tak proč teď tak urychleně??? No, a tam to tedy začalo...do tohoto okamžiku jsem měla hezký, pohodový čtvrtek...najednou mne ta slova nějak rozhodila! Ač jsem stále veliký optimista, tak tato nevinná slova..."že se mnou lékař potřebuje mluvit, a hned za 4 dny" mne nějak vyděsila! Ani nevím proč, třeba to vůbec nic neznamená, ale mám zvláštní neklid v těle a v mysli ještě větší! Důvod proč jsem na genetiku šla jsou moje dvě dcery a také sestra...a to je asi ten důvod mého neklidu, nejedná se tady jen o mě, ale o moje nejbližší...a to mě hrozně děsí!!! Protože co může lékař říci, mě tak hrozného...nádor už jsem měla. Ani to nechci zlehčovat! Samozřejmě mám i strach, co se může objevit u mě samotné...ale strach o moje dcery je mnohem větší! V září mi brala sestra krev, aby udělali důkladný rozbor. Ještě si pamatuji, že jsem doktorovi řekla, že cokoliv zjistí, i závažného chci vědět. Ale možná se tady zbytečně stresuju, a jen mi zapomněli zavolat, když už výsledky mají třeba delší dobu...to mi tady říká manžel. Ale možná mě jen chlácholí, když jsem mu včera i dnes brečela na rameni. Sám mi opakuje, že jsem přeci optimista, tak proč dělám nějaké závěry...když všechno může být naprosto v pořádku. Ani sama nevím, proč mne to tak dostalo!!! Ale každopádně jsem si zkazila, mou vlastní iniciativou, čtvrtek a pátek vlastně také...Doufám, že mi během víkendu nezbude moc času na přemýšlení! A aby toho nebylo málo, tak jsem se dnes telefonicky objednávala na ten UZV břicha a RTG plic...a jdu také hned v pondělí. Tak mne během pondělního dopoledne čekají tři vyšetření!!! To bude tedy pondělí...
Kvůli UZV nesmím ani snídat, jen pít neperlivou vodu...Ale jak budu nervózní, tak asi nebudu mít na jídlo ani pomyšlení. No, mezi námi....taková mini dietka mi neuškodí...:-)
Tak jsem ten svůj smutek ze sebe vysypala...hned úvodem! No, ale když se daří, tak se daří...jak se říká! Smutek jsem měla i v sobotu....byla jsem přeci u kadeřnice...a moc jsem se těšila, jak budu mít krásné blonďaté vlasy...ale bohužel nic takového na hlavě nemám! Asi jsme se s paní kadeřnicí moc nepochopily...kromě zkrácených vlasů a pár světlých proužků u mě moc změna není. Měla jsem úplně jinou představu!!!! Tak jsem tady pak v televizi smutně koukala na Marcelu Augustovou, která moderuje večerní zprávy na ČT 1...jak má také hodně krátké vlasy, ale tak krásně promelírované! I manžel si tady ze mě dělal srandu a kamarádkám, když tady byly na návštěvě, říkal, ať jim řeknu můj smutný příběh jak "závidím" Marcele vlasy...No, fakt...Si říkám, jestli nemám nějaký smolný období. Prý to vůbec není žádná tragédie, tvrdí manžel...ale pro mne to tedy skoro tragédie byla a je...sem mu tady vysvětlovala, že jsem chtěla být hezká...a blonďatá!!! A že je chlap, tak to nemůže vůbec chápat...Mám si prý vzpomenout, když jsem byla plešatá...a přestanu si stěžovat! Holky, vy mi ale rozumíte, že jo??? Tak tady je přesně vidět ten rozdíl mezi mužem a ženou! Už jsem, ale objednaná k mé kadeřnici, která mne dobře spoustu let zná! Už jsem se ponaučila a i si vyhubovala za svůj experiment!!! Tak doufám, že za 14 dnů budu mít zase šťastné období...a budu konečně blondýna! Možná si někdo teď bude klepat na hlavu, co jako řeším, ale já bych se chtěla cítit dobře, to je myslím důležité...pro mě tedy jo! Asi mi ani nevadí, že mám ty vlasy tak krátké, ale ta barva...i krátké střihy mohou být pěkné a šmrncovní.
Tak to byla sobota...akce "kadeřnice"...a v neděli byla akce "malování"... zatím jsme malovali jen strop, a snad zítra budeme tapetovat tu jednu stěnu za televizí. Ještě bych byla ráda kdyby manžel pověsil také na další stěnu ty obrázky...ale to nevím, jestli se mu bude chtít...asi bude chtít vyrazit někam na kolo, ne jen doma makat! Ale asi mi to nebude vadit...ty tapety nemají nožičky, tak neutečou...:-)
Štěpánka je zase na víkend pryč, dnes jsem jí spolu se sestřenicí odvezla k rodičům na chatu. Byl to docela zážitek...na 25 km cesty jsme potkaly 3 uzavírky, zákazové značky...No, sem si tedy udělila výjimku a i přes zákaz tam vjela, ale když jsme za zatáčkou potkaly bagry a náklaďáky, tak jsme se rychle otočily a raději jsem volala SOS manželovi...a poradil nám, ty končiny zná, jezdí tam často na kole. Poradil nám nějakou polní cestu...a nakonec jsme k babičce a dědovi dorazily. Ani jsem neměla tušení, že tam nějaká cesta vede...ale pro holky to bylo velké dobrodružství! Tak máme zase víkend bez Štěpky. A v pondělí si jí vezme dopoledne manžel do práce a já až pojedu z Motola, tak si jí vyzvednu a zastavíme se za Niki...alespoň jí v rychlosti popřát k narozeninám, než přijede domů na oslavu...na nějakou grilovačku.
Teď máme ty víkendy nějaké plné...buď my nebo ona. Příští týden ve středu jedeme na mini dovolenou do Krkonoš. Tak snad ten další víkend to ale klapne...Často si voláme, každý den si píšeme, ale už jsme se dlouho neviděly. Těším se až si dáme alespoň pusu a obejmu jí...:-) I Štěpánka se moc těší, říkala, že to je skvělý nápad! Před chvílí jsem jí volala k babičce, aby mi řekla, co celý den dělala, jak se mají a tak...pak jsem jí říkala, ať mi ještě něco řekne...tak mi řekla..."ahoj mami, už musím jít"...kam asi tak musí jít???? No, to je zkrátka známka, že jí zdržuju, že se má báječně, že si užívá sestřenici i babičku s dědou...a to je to hlavní a jsem moc ráda!!! Když jsou moje děti spokojené, jsem i já spokojená...:-)
Ve středu jsme tady měly kamarádky a děti...celé odpoledne jsme se vyhřívaly na zahradě na sluníčku, povídaly si, pily Prosecco a holky si krásně hrály. Byl to malý trénink/relax na ten příští týden, kdy jede zase naše partička (32 lidí) na hory. Bohužel "naše" oblíbená chalupa zůstane asi ještě pár měsíců kvůli koronaviru zavřená, tak jeden náš kamarád/účastník hbitě sehnal jinou chalupu. Na krásném místě, s mnoha možnostmi vyžití...tak se už moc těšíme! A mě za tři týdny čeká ještě jedna 5-ti denní dovča v Jizerkách...ale tentokrát jedu sama, bez rodiny...ale více vám napíšu někdy příště.
Jsem moc ráda, že jsem vám konečně mohla napsat nový článek, chystala jsem se už od úterý...ale nějak se mi nedařilo najít volné 2-3 hodiny, asi tak dlouho mi to trvá...ještě s výběrem fotek. Ale píšu pro vás moc ráda...to opravdu jo!!! Tedy zrovna dnes na začátku jsem ze sebe vysypala, co mne teď zrovna tíží, ale tak to asi má být...píšu opravdu věci, tak jak jsou..."co na srdci, to na jazyku"...i když je to třeba smutné, nebo ne tak veselé...ale to je život! Někdy tak a někdy zase jinak...:-)
Mějte se krásně, snažte se být veselí, zkrátka spokojení...i když to někdy moc nejde!
p.s. v pondělí na mne, prosím MYSLETE!!!! No, a já vám samozřejmě pak napíšu jak to bylo...
Štěpánka...:-)
 |
| ...na foto bez roušky...:-) |
 |
| v areálu nemocnice Motol |
 |
| krásný strom v Motole...:-) |
 |
| opravdu se mi moc líbí!!! |
 |
| a doma na zahradě... |
 |
| jedu od kadeřnice...:-) |
 |
| najdi rozdíl...:-( |
 |
| Čepice od Štěpánky...:-) |
Komentáře
Okomentovat