Den "D"...přesně rok od operace...:-)
Ahoj všichni...přeji vám VESELÉ VELIKONOCE...i když právě končící!!!
Včera 12.4.2019 to byl přesně rok od mé operace...levostranné mastektomie. Tedy odstranění celého prsa...ale hlavně nádorů v něm!!! Ani bych neřekla, že už je to rok...všechno mám celkem živě v paměti a i fotky mi to připomínají. Tedy jen pár jich mám v telefonu, ale ty nejcitlivější, nejintimnější a také nejsmutnější mám ve speciální složce v počítači. Nechci na ně běžně narážet, ale mám je. Také jsem si před rokem, před operací nechala udělat fotky poprsí...fotila mne Niki...i tyto fotky mám jako vzpomínku v té složce. Až jednou budu porovnávat ty nový parádní silikonový prsa, tak abych měla s čím...Jo, pravý prso mi zbylo, ale jako celek už mi prsa připomínají právě jen ty fotky.
Včera v neděli jsem ležela na zahradě na sluníčku...a protože byla neděle, tak jsem chvílemi i trochu lelkovala a nic neděla...proto je to neděle, ne??? Že se nemusí nebo dokonce nesmí nic dělat! A právě jsem vzpomínala, že před rokem jsem ležela v nemocnici v posteli, z ovázaného hrudníku mi vedla hadička s drenem...kamkoliv jsem se hnula, tak jsem musela s sebou nosit tu nádobku ("kabelku") na odtékající dren z rány. No, ale ten první den po operaci jsem nesměla vůbec vstát, jen si pamatuju, že se mi podařilo ukecat sestru, aby se mnou šla na WC. Nechtěla mi ani to dovolit! Druhý den jsem už chodit mohla a vždycky jsem se někde za tu hadičku, která mi vedla z hrudníku zahákla a bála jsem se, abych si jí nevytrhla z rány. Také si vzpomínám, že jsem druhý den po operaci na převazu u sestřiček viděla poprvé svůj nový plochý hrudník!!! Jak jsem se nejdříve nechtěla podívat, ale pak byla zvědavost silnější než strach...a já to dala!!! Vlastně jsem se na operaci dost těšila, až mi bude z těla vyoperována ta hnusná a zákeřná nemoc...kterou jsem měla v podobě dvou kuliček a dalších mini ložisek!!! Odneslo to "jen" jedno prso...a vlastně jsem šťastná žena....jedno prso mi zbylo!!! A jedno, sice umělý mám ještě v zásuvce...:-) Bohužel je mnoho žen/holek, kterým nemoc vezme obě prsa najednou, jsou to hlavně nositelky genu BRCA...u kterých je velmi velké riziko dalšího onemocnění i v dosud zradravém prsu, tedy raději se odebírají obě prsa najednou. A v další fázi pak i ženské orgány, i tam je veliké procento možného budoucího onemocnění. A také se ženské orgány odebírají pokud je nádor hormonálního původy, laicky řečeno je vyživován ženskými hormony...i v tomto případě se tyto orgány odebírají. Já naštěstí nádory neměla hormonálního původu, tak tuto operaci nemusím řešit a ani podstupovat. Ženy a holky s hormonálními nádory pak musí ještě minimálně cca 5 let užívat léky a 1x měsíčně si nechat aplikovat injekci...vlastně je u nich vyvolán umělý přechod, aby se produkce těch hormonů "zastavila". Ale i tato doba a další léčba se u každé liší. No, a pak jsou ty nádory bez hormonální závislosti...to byl i ten co jsem měla já...a na ten zase dobře funguje biologická léčba, na kterou stále, každé tři týdny do Motola jezdím. Tyto léčby jsou vlastně jak lékaři říkají, záchytné neboli preventivní léčby. Mají za úkol v těle najít a případně zničit nějakou špatnou (zbylou) buňku...všechny tedy doufáme, že po oepraci a odstranění nádorů už v těle žádná taková buňka není!!!! Ale prevence je prevence!!!! A je to dobře...
To jsem se rozepsala...hlavně jsou to informace podané mým, neodborným jazykem, tak pokud je tam nějaká nesrovnalost, tak se předem omlouvám, nejsem lékař...jen pacient. A abych pravdu řekla, tak moc dalších informací nehledám a nestuduju...Skoro každá z nemocných žen má trochu jiný nález, alespoň v něčem, každá má jíiné příznaky, každá jinak léčbu snáší...tak le lepší se moc nestresovat!!!
Já to tak tedy mám...no, a někdy když slyším nebo čtu ty příběhy jiných žen, tak si až říkám, že moje nemoc a její průběh, vlastně není až tak hrozná...Mám v mnohém veliké štěstí, hlavně mám skvělou rodinu...a to je nejdůležitější ze všeho!!! Rodina je základ...nikdy není člověk sám, má kolem sebe milující lidi!!! A teď zrovna...v době korona viru, opět pocituju jak moc se o mě blízcí bojí, jak jim na mně záleží!!!! Každý den mi volají a kontrolují mne, zda jsem v pořádku, ať nikam nechodím...jestli něco nepotřebuju! Ale to já se mám přeci zajímat a pečovat o své a manželovi rodiče!!! Tak si voláme vzájemně...a občas jim i něco podle potřeby koupím, ale doručí manžel za dveře a odjede...fakt ty naše rodiče musíme chránit. Navíc oba dědové mají za sebou nějaká onemocnění, tak jsou opravdu ještě náchylnější senioři!!! Moji rodiče jsou naštěstí na chatě v lese, kde jsou určitě ve větším bezpečí než ve městě. Mají malou fenku jorkšírka, která se může krásně venku proběhnout a vyčůrat...nikdo s ní nemusí chodit jí venčit. A to je právě to úskalí města! My jsme dnes ani nebyli venku na zahradě, je tam totiž oproti předešlým dnům docela zima a ještě poprchává. Já tedy jen byla na skok v garáži...zase bylo nutné si zkrátit nehty. Už jsem skoro profík...jen jedna vrtačka to nevydržela a odešla do "věčných lovišť"...ale manžel mne uklidnil, prý byla stará (jako ta vrtačka)...tak jsem pak pokračovala s jinou, ta naštěstí vydržela. Tak doufám, že se brzy otevřou salony a budu si moci nechty nechat opravit...nerada bych zlikvidovala dlší vrtačku....ale je to tedy výborný pracovník...fakt ty nehty zbrousí úplně skvěle. Kdyby jste některá potřebovala...tak za mnou zaskočte....samozřejmě v roušce...a nehty "odborně" zkrátíme...:.-)
Pak jsme zase se Štěpánkou pekly...nic velikonočního! Nemáme formu na beránka (tu mají babičky) ani na jiné zvířátko....tak jsem se rozhodla nějakou formu na příští rok koupit...pro všechny případy, kdo ví co bude??? Mazanec nám vždy také dodávala babička...Tak jsme upekly Štěpky oblíbené taštičky plněné tvarohem...a pro nás s manželem ještě s nutelou a povidly. Je to dobrota z tvarohového těsta...takže takové zdravé pečení...:-)
Od zítřka nám zase nastane školní výuka...byly to hezké 4 dny bez školy!!! Které jsme opravdu zodpovědně dodržely a nic do školy jsme nedělaly...Zato jsme každý den hráli petanque...a včera jsem měla "formu" a vyhrála jsem ...poprvé!!! Ani nevím jak se mi to podařilo...možná to bylo posekaným trávníkem nebo možná mojí nalezenou šikovností...:-)
A teď, když se ještě vrátím k tomu uplynulému roku, životu bez prsa...jaký byl???
Byl plný nových zkušeností, nových poznatků, v mnohém jiného nového života...ale nemůžu říci, že měl jen samá negativa...to ne. Zvykla jsem si na svůj asymetický hrudník, jizva na něm už mě dávno neděsí...je moje a patří ke mně! Je to prostě další etapa mého života, a má důvod proč na mém hrudníku je...a je to, to "nejmíň" co jsem za své zdraví mohla dát! A udělala bych to znovu...a neváhala bych ani vteřinu! Můj hrudník je na levé straně klučičí, ale to mě nijak neomezuje, nemohu si sice obléknout jakékoliv prádlo nebo oblečení. Ale nidy jsem nenosila výstřihy...tak tady mne to neomezuje vůbec. Jen spíš při sportu, jsem chvíli řešila co nosit...třeba pod sportovní tílka. To umělé prso stejně moc nenosím...je mu dobře v šuplíku a mně zase bez něj...:-) A jak to tak vypadá, že ani ty plavky nebudu muset řešit...léto asi budeme trávit na zahradě u bazénu...dovolená je asi v nedohlednu...kdo ví, kdy budeme moci jet k moři! Já jsem se tak moc těšila, když jsme loni nemohli...ale nevadí, až budeme moci cestovat, tak pojedeme. Jsou důležitější věci než prso, plavky a moře...:-)
Ale na malý "výlet" pojedu už ve čtvrtek...sice to bude jen do Motola! Ale já se mimořádně těším, třeba jen jak budu řídit, nebo se kochat na dálnici, na pražské semafory...jo, jo i takové drobnosti mi teď udělají radost! Dostanu injekci a zase se budu kochat cestou domů...A ještě jsem zvědavá jak zkrotím svoje vlasy...mám trochu pocit, že se začínám podobat květáku...nic moc s nimi nejde udělat. Jsou celkem hustý, ale úplně jemný, délka max cca 5,5 cm...ale nějak se mi nedaří je vytvarovat. Trochu se mi tam dělá vlna křížená s vrabčákem...barva je pro změnu myší...Ani ty tvarovací vosky a gely to nevylepší...nebo s nimi neumím! A teď ani nemůžu zajít k šikovné kadeřnici, tak budu muset vydržet...a vlasy nechat růst! A další věc je, že se pod ty roušky ani nemůžeme malovat...tedy můžeme, ale je to zbytečné! No, alespoň ušetříme za rtěnky a lesky...Ale právě ty zvýrazněné rty odvádí pozornost od těch dalších věcí...tak třeba bych byla "hezčí holka s vrabčím hnízdem na hlavě"!!! Tak se alespoň budu maskovat rouškou, slunečními brýlemi a asi kšiltovkou...
Dám vám vědět jak to nakonec ve čtvrtek bude...:-)
Teď si asi všichni nejvíce přejeme, aby se situace v naší zemi i na celém světě uklidnila a vrátila se zase do normálu...ale asi to ještě nějakou dobu potrvá!!!
Buďme tedy trpěliví a dočkáme se...:-)
Mějte se všichni moc a moc hezky...posílám vám spoustu energie a také síly!!!!
Štěpánka...:-)
Včera 12.4.2019 to byl přesně rok od mé operace...levostranné mastektomie. Tedy odstranění celého prsa...ale hlavně nádorů v něm!!! Ani bych neřekla, že už je to rok...všechno mám celkem živě v paměti a i fotky mi to připomínají. Tedy jen pár jich mám v telefonu, ale ty nejcitlivější, nejintimnější a také nejsmutnější mám ve speciální složce v počítači. Nechci na ně běžně narážet, ale mám je. Také jsem si před rokem, před operací nechala udělat fotky poprsí...fotila mne Niki...i tyto fotky mám jako vzpomínku v té složce. Až jednou budu porovnávat ty nový parádní silikonový prsa, tak abych měla s čím...Jo, pravý prso mi zbylo, ale jako celek už mi prsa připomínají právě jen ty fotky.
Včera v neděli jsem ležela na zahradě na sluníčku...a protože byla neděle, tak jsem chvílemi i trochu lelkovala a nic neděla...proto je to neděle, ne??? Že se nemusí nebo dokonce nesmí nic dělat! A právě jsem vzpomínala, že před rokem jsem ležela v nemocnici v posteli, z ovázaného hrudníku mi vedla hadička s drenem...kamkoliv jsem se hnula, tak jsem musela s sebou nosit tu nádobku ("kabelku") na odtékající dren z rány. No, ale ten první den po operaci jsem nesměla vůbec vstát, jen si pamatuju, že se mi podařilo ukecat sestru, aby se mnou šla na WC. Nechtěla mi ani to dovolit! Druhý den jsem už chodit mohla a vždycky jsem se někde za tu hadičku, která mi vedla z hrudníku zahákla a bála jsem se, abych si jí nevytrhla z rány. Také si vzpomínám, že jsem druhý den po operaci na převazu u sestřiček viděla poprvé svůj nový plochý hrudník!!! Jak jsem se nejdříve nechtěla podívat, ale pak byla zvědavost silnější než strach...a já to dala!!! Vlastně jsem se na operaci dost těšila, až mi bude z těla vyoperována ta hnusná a zákeřná nemoc...kterou jsem měla v podobě dvou kuliček a dalších mini ložisek!!! Odneslo to "jen" jedno prso...a vlastně jsem šťastná žena....jedno prso mi zbylo!!! A jedno, sice umělý mám ještě v zásuvce...:-) Bohužel je mnoho žen/holek, kterým nemoc vezme obě prsa najednou, jsou to hlavně nositelky genu BRCA...u kterých je velmi velké riziko dalšího onemocnění i v dosud zradravém prsu, tedy raději se odebírají obě prsa najednou. A v další fázi pak i ženské orgány, i tam je veliké procento možného budoucího onemocnění. A také se ženské orgány odebírají pokud je nádor hormonálního původy, laicky řečeno je vyživován ženskými hormony...i v tomto případě se tyto orgány odebírají. Já naštěstí nádory neměla hormonálního původu, tak tuto operaci nemusím řešit a ani podstupovat. Ženy a holky s hormonálními nádory pak musí ještě minimálně cca 5 let užívat léky a 1x měsíčně si nechat aplikovat injekci...vlastně je u nich vyvolán umělý přechod, aby se produkce těch hormonů "zastavila". Ale i tato doba a další léčba se u každé liší. No, a pak jsou ty nádory bez hormonální závislosti...to byl i ten co jsem měla já...a na ten zase dobře funguje biologická léčba, na kterou stále, každé tři týdny do Motola jezdím. Tyto léčby jsou vlastně jak lékaři říkají, záchytné neboli preventivní léčby. Mají za úkol v těle najít a případně zničit nějakou špatnou (zbylou) buňku...všechny tedy doufáme, že po oepraci a odstranění nádorů už v těle žádná taková buňka není!!!! Ale prevence je prevence!!!! A je to dobře...
To jsem se rozepsala...hlavně jsou to informace podané mým, neodborným jazykem, tak pokud je tam nějaká nesrovnalost, tak se předem omlouvám, nejsem lékař...jen pacient. A abych pravdu řekla, tak moc dalších informací nehledám a nestuduju...Skoro každá z nemocných žen má trochu jiný nález, alespoň v něčem, každá má jíiné příznaky, každá jinak léčbu snáší...tak le lepší se moc nestresovat!!!
Já to tak tedy mám...no, a někdy když slyším nebo čtu ty příběhy jiných žen, tak si až říkám, že moje nemoc a její průběh, vlastně není až tak hrozná...Mám v mnohém veliké štěstí, hlavně mám skvělou rodinu...a to je nejdůležitější ze všeho!!! Rodina je základ...nikdy není člověk sám, má kolem sebe milující lidi!!! A teď zrovna...v době korona viru, opět pocituju jak moc se o mě blízcí bojí, jak jim na mně záleží!!!! Každý den mi volají a kontrolují mne, zda jsem v pořádku, ať nikam nechodím...jestli něco nepotřebuju! Ale to já se mám přeci zajímat a pečovat o své a manželovi rodiče!!! Tak si voláme vzájemně...a občas jim i něco podle potřeby koupím, ale doručí manžel za dveře a odjede...fakt ty naše rodiče musíme chránit. Navíc oba dědové mají za sebou nějaká onemocnění, tak jsou opravdu ještě náchylnější senioři!!! Moji rodiče jsou naštěstí na chatě v lese, kde jsou určitě ve větším bezpečí než ve městě. Mají malou fenku jorkšírka, která se může krásně venku proběhnout a vyčůrat...nikdo s ní nemusí chodit jí venčit. A to je právě to úskalí města! My jsme dnes ani nebyli venku na zahradě, je tam totiž oproti předešlým dnům docela zima a ještě poprchává. Já tedy jen byla na skok v garáži...zase bylo nutné si zkrátit nehty. Už jsem skoro profík...jen jedna vrtačka to nevydržela a odešla do "věčných lovišť"...ale manžel mne uklidnil, prý byla stará (jako ta vrtačka)...tak jsem pak pokračovala s jinou, ta naštěstí vydržela. Tak doufám, že se brzy otevřou salony a budu si moci nechty nechat opravit...nerada bych zlikvidovala dlší vrtačku....ale je to tedy výborný pracovník...fakt ty nehty zbrousí úplně skvěle. Kdyby jste některá potřebovala...tak za mnou zaskočte....samozřejmě v roušce...a nehty "odborně" zkrátíme...:.-)
Pak jsme zase se Štěpánkou pekly...nic velikonočního! Nemáme formu na beránka (tu mají babičky) ani na jiné zvířátko....tak jsem se rozhodla nějakou formu na příští rok koupit...pro všechny případy, kdo ví co bude??? Mazanec nám vždy také dodávala babička...Tak jsme upekly Štěpky oblíbené taštičky plněné tvarohem...a pro nás s manželem ještě s nutelou a povidly. Je to dobrota z tvarohového těsta...takže takové zdravé pečení...:-)
Od zítřka nám zase nastane školní výuka...byly to hezké 4 dny bez školy!!! Které jsme opravdu zodpovědně dodržely a nic do školy jsme nedělaly...Zato jsme každý den hráli petanque...a včera jsem měla "formu" a vyhrála jsem ...poprvé!!! Ani nevím jak se mi to podařilo...možná to bylo posekaným trávníkem nebo možná mojí nalezenou šikovností...:-)
A teď, když se ještě vrátím k tomu uplynulému roku, životu bez prsa...jaký byl???
Byl plný nových zkušeností, nových poznatků, v mnohém jiného nového života...ale nemůžu říci, že měl jen samá negativa...to ne. Zvykla jsem si na svůj asymetický hrudník, jizva na něm už mě dávno neděsí...je moje a patří ke mně! Je to prostě další etapa mého života, a má důvod proč na mém hrudníku je...a je to, to "nejmíň" co jsem za své zdraví mohla dát! A udělala bych to znovu...a neváhala bych ani vteřinu! Můj hrudník je na levé straně klučičí, ale to mě nijak neomezuje, nemohu si sice obléknout jakékoliv prádlo nebo oblečení. Ale nidy jsem nenosila výstřihy...tak tady mne to neomezuje vůbec. Jen spíš při sportu, jsem chvíli řešila co nosit...třeba pod sportovní tílka. To umělé prso stejně moc nenosím...je mu dobře v šuplíku a mně zase bez něj...:-) A jak to tak vypadá, že ani ty plavky nebudu muset řešit...léto asi budeme trávit na zahradě u bazénu...dovolená je asi v nedohlednu...kdo ví, kdy budeme moci jet k moři! Já jsem se tak moc těšila, když jsme loni nemohli...ale nevadí, až budeme moci cestovat, tak pojedeme. Jsou důležitější věci než prso, plavky a moře...:-)
Ale na malý "výlet" pojedu už ve čtvrtek...sice to bude jen do Motola! Ale já se mimořádně těším, třeba jen jak budu řídit, nebo se kochat na dálnici, na pražské semafory...jo, jo i takové drobnosti mi teď udělají radost! Dostanu injekci a zase se budu kochat cestou domů...A ještě jsem zvědavá jak zkrotím svoje vlasy...mám trochu pocit, že se začínám podobat květáku...nic moc s nimi nejde udělat. Jsou celkem hustý, ale úplně jemný, délka max cca 5,5 cm...ale nějak se mi nedaří je vytvarovat. Trochu se mi tam dělá vlna křížená s vrabčákem...barva je pro změnu myší...Ani ty tvarovací vosky a gely to nevylepší...nebo s nimi neumím! A teď ani nemůžu zajít k šikovné kadeřnici, tak budu muset vydržet...a vlasy nechat růst! A další věc je, že se pod ty roušky ani nemůžeme malovat...tedy můžeme, ale je to zbytečné! No, alespoň ušetříme za rtěnky a lesky...Ale právě ty zvýrazněné rty odvádí pozornost od těch dalších věcí...tak třeba bych byla "hezčí holka s vrabčím hnízdem na hlavě"!!! Tak se alespoň budu maskovat rouškou, slunečními brýlemi a asi kšiltovkou...
Dám vám vědět jak to nakonec ve čtvrtek bude...:-)
Teď si asi všichni nejvíce přejeme, aby se situace v naší zemi i na celém světě uklidnila a vrátila se zase do normálu...ale asi to ještě nějakou dobu potrvá!!!
Buďme tedy trpěliví a dočkáme se...:-)
Mějte se všichni moc a moc hezky...posílám vám spoustu energie a také síly!!!!
Štěpánka...:-)
 |
| Byla opravdu krásná slunečná neděle...:-) |
 |
| válení není nikdy dost...:-) |
 |
| ...a tak se tedy válím, válím a sluním |
 |
| V den operace...12.4.2019 |
 |
| NEJkrásnější návštěva v nemocnici...:-) |
 |
| zase jsme se Štěpí pekly... |
 |
| a pak také všichni jedli...:-) |
Komentáře
Okomentovat