Co mi chemoterapie vzala a co dala...
Ahoj všem...:-)
v dnešním článku bych se chtěla trochu ohlédnout a zhodnotit posledních 6 měsíců...tedy dobu, kdy jsem absolvovala 16 chemoterapií. Průběžně jsem vám tady psala o každé dávce, ale vlastně jsem nevěděla jak mi bude, nebo jestli se nedostaví nějaké obtíže, zda bude další dávka následovat podle plánu...Člověk nebo pacient totiž nikdy neví, zda se v těle něco "nepoblázní". Nyní mám již týden poslední chemo za sebou a tedy mohu napsat nějaké zhodnocení té doby.
První chemoterapie byla v pondělí 13.května..nechápu jak je možné, že si všechna ta data přesně pamatuju...Nevěděla jsem do čeho jdu, měla jsem velké obavy, jak mi bude...jestli budu zvracet hned jak do mne kápne pár kapek, zda mi bude špatně, zda nevylezu pár dnů z postele, jestli budu moci jíst atd...Měla jsem info od Stáni a pak hlavně ty zkreslené z televize nebo ty co kolují mezi lidmi. Že chemoterapie je strašná, bude mi pořád jen špatně, budu stále spát a ležet!
První čtyři chemoterapie jsem dostala po 21 dnech, byly silné a v těle vydržely účinkovat právě ty tři týdny. Byly silné...a zhruba 3,4 a 5 den mi bylo nejhůř. Ležela jsem doma a odpočívala...ale nikdy jsem nezvracela. Měla jsem celou dobu žaludek jako na vodě a cítila jsem se jako po kocovině. Tedy jsem měla velikou chuť na pořádný hovězí vývar, který jsem si i vařila...a jak ráda, byl to pro mně úplně balzám! Také jsem popíjela ledovou colu na zklidnění žaludku. Nejhorší pro mne bylo, že mi ty dny "kocoviny" vyšly skoro vždy na teplotní rekordy...Byla ta veliká vedra a i pro zdravého člověka v kondici to bylo dost náročné...natož pro mne, když mi v žilách tekla chemikálie, která mne jako by požírala zevnitř...No, tenhle stav mám vlastně pořád...i teď, tedy osmý den od poslední chemoterapie. Ale asi jsem si už na tu neustálou lehkou "kocovinku" zvykla, že jí neberu jako obtíže..Protože si pořád říkám, "MOHLO BÝT MNOHEM, MNOHEM HŮŘ"!!!!
Samozřejmě se těším, až mi z těla všechna ta chemie zmizí a bude mi zase dobře, bez kocoviny...ale asi to ještě bude pár dnů možná týdnů trvat...co se do těla dostávalo skoro půl roku, asi za pár dnů nezmizí...:-( Pak mi ještě neustále teče krev z nosu, skoro každý den...ale to brzy přejde!
Jak víte, po první chemo mi také začaly hodně padat vlasy...celé dlouhé prameny, tak jsme je raději s Niki 1.6. ostříhaly a hlavu pak raději oholily strojkem. Už to nebyly vlasy, ale chemlonovaté mrtvé vlasy. A musím říci, že když si občas prohlížím starší fotky v telefonu, tak mám často slzy v očích, vidím na fotkách svou bývalou tvář, kolem které jsou dlouhé blond vlasy a bezstarostný výraz. Nikdy už nebudu taková, jako na těch starých fotkách...a také mne napadá jaká vlastně budu????
Aktuálně vypadám jako vrabčák...nechávám si už vlasy asi 3 týdny dorůstat, a jsem ve fázi, že mám vlasy asi tak 7 mm dlouhé (spíš krátké) různě barevné a každý si ještě roste jiným směrem...No, hrůza. Manžel mi říká láskyplně vrabčáku. A musím konstatovat, že má pravdu, připadám si tak také...Snad vlasy, řasy a obočí začnou růst rychleji a budu moci chodit bez Mercedes nebo kšiltovky. A také obočí opravdu v obličeji hraje významnou roli, když chybí, tak se mění vzhled celé tváře...ale pár tahů tužkou vykouzlí zase veselý a rozjasněný pohled...z toho bledého obličeje.
Tím, že mi vypadaly vlasy jsem si vlastně připadala i víc nemocná, protože při každém pohledu do zrcadla jsem si nemoc musela uvědomit. Kdybych nepřišla o vlasy, tak bych na ní i často zapomněla. Bohužel je to daň za chemoterapie u pacientek, které se léčí s karcinomem prsu. Ty první oranžové chemoterapie způsobují vypadání vlasů. Mnoho nemocných chodí na chemoterapie, ale okolí to vůbec neví, vlasy jim totiž nevypadají. V nemocnici jsem poznala mnoho pacientů i žen, kteří vlasy měli..každému nám kapala jiná chemikálie.
Co dalšího mi chemo dala???...tak například, že mi často...skoro každý den teče krev z nosu, někdy jen tak sama od sebe kdykoliv...třeba v obchodě u pokladny nebo když sedím u televize...prostě různě. Pak mi také dala občasnou nespavost...téměř vždy po chemo jsem první noc, tedy z pondělí na úterý nemohla spát...Ale to vy víte, protože jsem v noci psala blog. Manžel mi říkal, že už nikdy blog v noci nenapíšu...protože už jsem to zase JÁ...usnu kdykoliv, kdekoliv a v jakémkoliv množství!!! Jo, jo i před chvílí jsem spala...:-) Spánek přeci léčí...tak budu možná spát i více..
Jak víte také jsem byla na očním oddělení, udělal se mi v oku červený flek, mám kolísavý tlak v očích a trochu se mi zhoršilo vidění. Chemo totiž vysušuje sliznice, tedy i oči..dostala jsem kapky, které kapu každý večer do očí. Byla jsem na přeměření tlaku a 20.11. jdu opět na kontrolu k paní doktorce, také se zaměříme na moje vidění...Možná jsem už v 47 letech trochu pidlovoká, tak možná dostanu nějaké brýle. Tento termín jsme si domluvily záměrně na listopad, abych už měla za sebou ty chemoterapie, které mi možná zrak jen dočasně zhoršily. Uvidíme..co uvidím...:-)
Paní doktorka-onkoložka mi říkala, že mne může potkat mnoho vedlejších účinků chemoterapie...například: afty v ústech, černání a až uhnití nehtů na rukou i nohou, brnění prstů na rukou, otoky a neuropatie..to je nemoc dolních končetin, kdy se nemůžete postavit na nohy (má jí i náš prezident) Naštěstí mne tyto příznaky minuly!!!! Pak také přibrání na váze..z důvodu kortikoidů, které byly v chemo...Takže mi chemo dala i 3-4 kg váhy navíc!!!! Ale ty jsou tedy určitě dočasné...ty půjdou!!!! Je pravda, že jsem měla pořád hlad, byl to pro mne neznámý pocit...a také jsem jedla na co jsem měla chuť..někdy třeba v deset večer pytlík brambůrků, pak zmrzlinu a nakonec gumové bonbóny...ale říkala jsem si, že to co do mne teče za chemikálie, my tyhle, sice nezdravý věci rozhodně neublíží...a měla jsem na ně chuť...tak proč si nedopřát!!! Hlavně být spokojený a mít se rád! A také se snažím jíst minimálně jedno teplé, kvalitní jídlo denně...A někdy si třeba dát i prasárničku z KFC..
Dnes je pátek podvečer a žaludek stále ještě není ve své staré formě, pořád jsou okamžiky, že ho mám dost jako na vodě...zkrátka to ještě bude chvíli trvat, než bude vše jako dříve.
Včera nám manžel připravil malou hostinu..k našim svátkům, bylo sushi a dortíčky...tak jsem se teď "musela" obětovat a dortíček si dát, včera jsem na něj neměla chuť a ani energii..příště by už žádná hostina nebyla.
Další co mi chemo vzala, bylo léto u moře...ale to mi neuteče, a jakmile to bude možné, tak někam do tepla vyrazíme...už se nám stýská po Thajsku a tamních dobrůtkách....tak uvidíme kam se vydáme. Ale zatím to možné není...nejdříve to bylo kvůli chemo, teď každodennímu dojíždění do PTC...
Zase jsme ale podnikli nějaké výlety a mini dovolené po Čechách...a že tady je také moc hezky, nejdůležitější je na dovolené stejně společnost...a pak je jedno kde jste!!!
Také mi dala každotýdenní docházení na odběry krve, pak každý pátek vyzvednou výsledky a volat je do Motola lékaři..už to byl skoro zvyk, kterého se tedy ráda vzdám!!!! Každý čtvrtek jsem si musela píchat injekci..a tento čtvrtek už jsem tu "obludu" neměla v lednici a týden mne tam neděsila!!!
Dala mi hrudní port, do kterého mi ty chemický žíraviny kapaly a který mi v hrudníku zatím zůstane, jen musím chodit každých cca 6 týdnů na proplachy.
A co mi hlavně dala???? Zjištění...jak skvělou mám rodinu, tedy hlavně manžela a dcery...ale i další členy rodiny...rodiče moje i manželovy, mojí milovanou ségru, se kterou trávíme mnoho hodin na telefonu a vše spolu sdílíme...je mi velikou oporou, i když je tak daleko...tak je vlastně pořád se mnou!!! Spoustu kamarádek, kolegyň a dalších přátel!!!! Opravdu se obklopuji jen samými dobrými a kvalitními lidmi...a to je v životě moc důležité !!!! A jsem za to ráda a vážím si toho...:-)
Také jsem poznala spoustu spolupacientů, kterým stejně jako mě něco kapalo do žíly. Vyslechla jsem jejich příběhy a také něco ze života...s mnohými ženami jsme se dost nasmály. A také jsme se vídaly pravidelně...Také jsme si domluvily setkání někde u kávy mimo prostory nemocnice.
A ještě mi dala zjištění, že chemoterapie není tak zlá, tak hrozná jak si většina z nás myslí, nebo jsem jí snášela moc dobře. Zkrátka jsem se ničemu nepodávala a dělala i nadále věci, které mne těší a samozřejmě jsem docházela na všechna vyšetření. Plně důvěřuji lékařům, poslouchám své tělo...když chci spát, tak spím, když chci uklízet, tak uklízím, když mám chuť na brambůrky???...no, tak je prostě jím...myslím, že největší podíl úspěchu je v HLAVĚ!!!! Když se nemoci člověk nepoddá, ale užívá si život, nečeká na nějaké negativní účinky léčby...tak prostě nedorazí.
Musím, říci, že se mi to osvědčilo a funguje to!!! I paní doktorka se podivovala s jakou lehkostí a neustálým úsměvem jsem celou chemo dala...jsem za to moc ráda!!!
Když je chemo nutná, tak se není čeho bát...zvládne to každý!!!!
Možná jsem i trochu odolnější, protože jsem také v úterý dostala první injekci...tedy biologickou léčbu, když jsem dostávala chemoterapie, tak mi kapala v jedné lahvi. Ale teď už budu dostávat injekci každé tři týdny do stehna. Různé pacientky, mne trochu děsily...jak to bolí, štípe a jak je to nepříjemné. Sestřička mi píchla injekci a pomalu stlačovala obsah do mé nohy, prý je to kyselina hyaluronová spolu s tím lékem, který pak pozvolna uvolňuje. Tak jsem sestře v legraci říkala, jestli by mi to raději nebodla do obličeje...tahle kyselina je přeci ve zkrášlujících krémech na obličej...No, marně...dostala jsem jí do nohy, ale musím říci, že jsem tedy nic necítila a večer jsem šla ještě cvičit! Tak nevím...ale z téhle injekce, kterou budu dostávat každých 21 dnů až do srpna 2020 se rozhodně bát nebo děsit nemusím...není důvod!!!
Myslím, že jsem i na něco co mi chemo dala a vzala zapomněla...ale případně to napíšu příště...psala jsem tento článek od úterý průběžně do dnes...to každodenní dojíždění do PTC mi zabírá dost času i energie..jako včera, ale to napíšu příště.
Mějte všichni krásný víkend...a také se s přicházejícími mrazy více oblékejte, ať jste ZDRAVÍ...:-)
Štěpánka...:-)
v dnešním článku bych se chtěla trochu ohlédnout a zhodnotit posledních 6 měsíců...tedy dobu, kdy jsem absolvovala 16 chemoterapií. Průběžně jsem vám tady psala o každé dávce, ale vlastně jsem nevěděla jak mi bude, nebo jestli se nedostaví nějaké obtíže, zda bude další dávka následovat podle plánu...Člověk nebo pacient totiž nikdy neví, zda se v těle něco "nepoblázní". Nyní mám již týden poslední chemo za sebou a tedy mohu napsat nějaké zhodnocení té doby.
První chemoterapie byla v pondělí 13.května..nechápu jak je možné, že si všechna ta data přesně pamatuju...Nevěděla jsem do čeho jdu, měla jsem velké obavy, jak mi bude...jestli budu zvracet hned jak do mne kápne pár kapek, zda mi bude špatně, zda nevylezu pár dnů z postele, jestli budu moci jíst atd...Měla jsem info od Stáni a pak hlavně ty zkreslené z televize nebo ty co kolují mezi lidmi. Že chemoterapie je strašná, bude mi pořád jen špatně, budu stále spát a ležet!
První čtyři chemoterapie jsem dostala po 21 dnech, byly silné a v těle vydržely účinkovat právě ty tři týdny. Byly silné...a zhruba 3,4 a 5 den mi bylo nejhůř. Ležela jsem doma a odpočívala...ale nikdy jsem nezvracela. Měla jsem celou dobu žaludek jako na vodě a cítila jsem se jako po kocovině. Tedy jsem měla velikou chuť na pořádný hovězí vývar, který jsem si i vařila...a jak ráda, byl to pro mně úplně balzám! Také jsem popíjela ledovou colu na zklidnění žaludku. Nejhorší pro mne bylo, že mi ty dny "kocoviny" vyšly skoro vždy na teplotní rekordy...Byla ta veliká vedra a i pro zdravého člověka v kondici to bylo dost náročné...natož pro mne, když mi v žilách tekla chemikálie, která mne jako by požírala zevnitř...No, tenhle stav mám vlastně pořád...i teď, tedy osmý den od poslední chemoterapie. Ale asi jsem si už na tu neustálou lehkou "kocovinku" zvykla, že jí neberu jako obtíže..Protože si pořád říkám, "MOHLO BÝT MNOHEM, MNOHEM HŮŘ"!!!!
Samozřejmě se těším, až mi z těla všechna ta chemie zmizí a bude mi zase dobře, bez kocoviny...ale asi to ještě bude pár dnů možná týdnů trvat...co se do těla dostávalo skoro půl roku, asi za pár dnů nezmizí...:-( Pak mi ještě neustále teče krev z nosu, skoro každý den...ale to brzy přejde!
Jak víte, po první chemo mi také začaly hodně padat vlasy...celé dlouhé prameny, tak jsme je raději s Niki 1.6. ostříhaly a hlavu pak raději oholily strojkem. Už to nebyly vlasy, ale chemlonovaté mrtvé vlasy. A musím říci, že když si občas prohlížím starší fotky v telefonu, tak mám často slzy v očích, vidím na fotkách svou bývalou tvář, kolem které jsou dlouhé blond vlasy a bezstarostný výraz. Nikdy už nebudu taková, jako na těch starých fotkách...a také mne napadá jaká vlastně budu????
Aktuálně vypadám jako vrabčák...nechávám si už vlasy asi 3 týdny dorůstat, a jsem ve fázi, že mám vlasy asi tak 7 mm dlouhé (spíš krátké) různě barevné a každý si ještě roste jiným směrem...No, hrůza. Manžel mi říká láskyplně vrabčáku. A musím konstatovat, že má pravdu, připadám si tak také...Snad vlasy, řasy a obočí začnou růst rychleji a budu moci chodit bez Mercedes nebo kšiltovky. A také obočí opravdu v obličeji hraje významnou roli, když chybí, tak se mění vzhled celé tváře...ale pár tahů tužkou vykouzlí zase veselý a rozjasněný pohled...z toho bledého obličeje.
Tím, že mi vypadaly vlasy jsem si vlastně připadala i víc nemocná, protože při každém pohledu do zrcadla jsem si nemoc musela uvědomit. Kdybych nepřišla o vlasy, tak bych na ní i často zapomněla. Bohužel je to daň za chemoterapie u pacientek, které se léčí s karcinomem prsu. Ty první oranžové chemoterapie způsobují vypadání vlasů. Mnoho nemocných chodí na chemoterapie, ale okolí to vůbec neví, vlasy jim totiž nevypadají. V nemocnici jsem poznala mnoho pacientů i žen, kteří vlasy měli..každému nám kapala jiná chemikálie.
Co dalšího mi chemo dala???...tak například, že mi často...skoro každý den teče krev z nosu, někdy jen tak sama od sebe kdykoliv...třeba v obchodě u pokladny nebo když sedím u televize...prostě různě. Pak mi také dala občasnou nespavost...téměř vždy po chemo jsem první noc, tedy z pondělí na úterý nemohla spát...Ale to vy víte, protože jsem v noci psala blog. Manžel mi říkal, že už nikdy blog v noci nenapíšu...protože už jsem to zase JÁ...usnu kdykoliv, kdekoliv a v jakémkoliv množství!!! Jo, jo i před chvílí jsem spala...:-) Spánek přeci léčí...tak budu možná spát i více..
Jak víte také jsem byla na očním oddělení, udělal se mi v oku červený flek, mám kolísavý tlak v očích a trochu se mi zhoršilo vidění. Chemo totiž vysušuje sliznice, tedy i oči..dostala jsem kapky, které kapu každý večer do očí. Byla jsem na přeměření tlaku a 20.11. jdu opět na kontrolu k paní doktorce, také se zaměříme na moje vidění...Možná jsem už v 47 letech trochu pidlovoká, tak možná dostanu nějaké brýle. Tento termín jsme si domluvily záměrně na listopad, abych už měla za sebou ty chemoterapie, které mi možná zrak jen dočasně zhoršily. Uvidíme..co uvidím...:-)
Paní doktorka-onkoložka mi říkala, že mne může potkat mnoho vedlejších účinků chemoterapie...například: afty v ústech, černání a až uhnití nehtů na rukou i nohou, brnění prstů na rukou, otoky a neuropatie..to je nemoc dolních končetin, kdy se nemůžete postavit na nohy (má jí i náš prezident) Naštěstí mne tyto příznaky minuly!!!! Pak také přibrání na váze..z důvodu kortikoidů, které byly v chemo...Takže mi chemo dala i 3-4 kg váhy navíc!!!! Ale ty jsou tedy určitě dočasné...ty půjdou!!!! Je pravda, že jsem měla pořád hlad, byl to pro mne neznámý pocit...a také jsem jedla na co jsem měla chuť..někdy třeba v deset večer pytlík brambůrků, pak zmrzlinu a nakonec gumové bonbóny...ale říkala jsem si, že to co do mne teče za chemikálie, my tyhle, sice nezdravý věci rozhodně neublíží...a měla jsem na ně chuť...tak proč si nedopřát!!! Hlavně být spokojený a mít se rád! A také se snažím jíst minimálně jedno teplé, kvalitní jídlo denně...A někdy si třeba dát i prasárničku z KFC..
Dnes je pátek podvečer a žaludek stále ještě není ve své staré formě, pořád jsou okamžiky, že ho mám dost jako na vodě...zkrátka to ještě bude chvíli trvat, než bude vše jako dříve.
Včera nám manžel připravil malou hostinu..k našim svátkům, bylo sushi a dortíčky...tak jsem se teď "musela" obětovat a dortíček si dát, včera jsem na něj neměla chuť a ani energii..příště by už žádná hostina nebyla.
Další co mi chemo vzala, bylo léto u moře...ale to mi neuteče, a jakmile to bude možné, tak někam do tepla vyrazíme...už se nám stýská po Thajsku a tamních dobrůtkách....tak uvidíme kam se vydáme. Ale zatím to možné není...nejdříve to bylo kvůli chemo, teď každodennímu dojíždění do PTC...
Zase jsme ale podnikli nějaké výlety a mini dovolené po Čechách...a že tady je také moc hezky, nejdůležitější je na dovolené stejně společnost...a pak je jedno kde jste!!!
Také mi dala každotýdenní docházení na odběry krve, pak každý pátek vyzvednou výsledky a volat je do Motola lékaři..už to byl skoro zvyk, kterého se tedy ráda vzdám!!!! Každý čtvrtek jsem si musela píchat injekci..a tento čtvrtek už jsem tu "obludu" neměla v lednici a týden mne tam neděsila!!!
Dala mi hrudní port, do kterého mi ty chemický žíraviny kapaly a který mi v hrudníku zatím zůstane, jen musím chodit každých cca 6 týdnů na proplachy.
A co mi hlavně dala???? Zjištění...jak skvělou mám rodinu, tedy hlavně manžela a dcery...ale i další členy rodiny...rodiče moje i manželovy, mojí milovanou ségru, se kterou trávíme mnoho hodin na telefonu a vše spolu sdílíme...je mi velikou oporou, i když je tak daleko...tak je vlastně pořád se mnou!!! Spoustu kamarádek, kolegyň a dalších přátel!!!! Opravdu se obklopuji jen samými dobrými a kvalitními lidmi...a to je v životě moc důležité !!!! A jsem za to ráda a vážím si toho...:-)
Také jsem poznala spoustu spolupacientů, kterým stejně jako mě něco kapalo do žíly. Vyslechla jsem jejich příběhy a také něco ze života...s mnohými ženami jsme se dost nasmály. A také jsme se vídaly pravidelně...Také jsme si domluvily setkání někde u kávy mimo prostory nemocnice.
A ještě mi dala zjištění, že chemoterapie není tak zlá, tak hrozná jak si většina z nás myslí, nebo jsem jí snášela moc dobře. Zkrátka jsem se ničemu nepodávala a dělala i nadále věci, které mne těší a samozřejmě jsem docházela na všechna vyšetření. Plně důvěřuji lékařům, poslouchám své tělo...když chci spát, tak spím, když chci uklízet, tak uklízím, když mám chuť na brambůrky???...no, tak je prostě jím...myslím, že největší podíl úspěchu je v HLAVĚ!!!! Když se nemoci člověk nepoddá, ale užívá si život, nečeká na nějaké negativní účinky léčby...tak prostě nedorazí.
Musím, říci, že se mi to osvědčilo a funguje to!!! I paní doktorka se podivovala s jakou lehkostí a neustálým úsměvem jsem celou chemo dala...jsem za to moc ráda!!!
Když je chemo nutná, tak se není čeho bát...zvládne to každý!!!!
Možná jsem i trochu odolnější, protože jsem také v úterý dostala první injekci...tedy biologickou léčbu, když jsem dostávala chemoterapie, tak mi kapala v jedné lahvi. Ale teď už budu dostávat injekci každé tři týdny do stehna. Různé pacientky, mne trochu děsily...jak to bolí, štípe a jak je to nepříjemné. Sestřička mi píchla injekci a pomalu stlačovala obsah do mé nohy, prý je to kyselina hyaluronová spolu s tím lékem, který pak pozvolna uvolňuje. Tak jsem sestře v legraci říkala, jestli by mi to raději nebodla do obličeje...tahle kyselina je přeci ve zkrášlujících krémech na obličej...No, marně...dostala jsem jí do nohy, ale musím říci, že jsem tedy nic necítila a večer jsem šla ještě cvičit! Tak nevím...ale z téhle injekce, kterou budu dostávat každých 21 dnů až do srpna 2020 se rozhodně bát nebo děsit nemusím...není důvod!!!
Myslím, že jsem i na něco co mi chemo dala a vzala zapomněla...ale případně to napíšu příště...psala jsem tento článek od úterý průběžně do dnes...to každodenní dojíždění do PTC mi zabírá dost času i energie..jako včera, ale to napíšu příště.
Mějte všichni krásný víkend...a také se s přicházejícími mrazy více oblékejte, ať jste ZDRAVÍ...:-)
Štěpánka...:-)
 |
| ...tak co je lepší??? |
 |
| Jen malá injekce a rychle pryč...vždy po schodech...:-) |
 |
| ...po týdnu zase v Motole...ale jen na skok! |
 |
| vlastní vlasy............holá hlava.............a Mercedes (vše rok 2019) |
 |
| Praktický sestřih...:-) |
 |
| tak ty mi zbyly...ale zase se jednou budou hodit...:-) (akce #3zazivot právě skončila, ale samovyšetřujte se stále!!!) |
Komentáře
Okomentovat