dnes mám za sebou již 20-té ozařování...:-)

Všem vám přeji krásné listopadové pondělí...:-)

Tak jsem si myslela, že vám napíšu dříve...ale nějak mi to nevyšlo, a  týden zase utekl strašně rychle!!! 

Ale dobrá zpráva je, že mám před sebou už jen týden + pondělí 25.11. každodenního únavného dojíždění do Prahy do PTC...a pak doufám, že budu mít více času, v klidu pak můžu dopoledne psát články. Ani večer mi teď moc psát nejde, jsem unavená a jak dáme malou spát, tak jdu za chvíli do postele také nebo někdy usnu u televize...ta energie mi nějak chybí, možná je to i tím, že je brzy tma a v obýváku topíme v krbu, tak tady máme třeba i 26 °C...a to se pak krásně spí, vlastně to teplo pěkně uspává!!! Jo, a také už spím v noci jako dřevo, fuč jsou ty moje občasné noční "dýchánky" u počítače a sledování televize nad ránem...Dnes jsou to 4 týdny co jsem dostala poslední chemo...no, letí to tedy neuvěřitelně!!! Ale ty chemikálie ve mně určitě ještě kolují, protože docela často mám stavy, že se mi chce dost zvracet a musím "to" rozdýchávat...ale to je prkotina, a bude to brzy v pohodě! Ale těším se až bude moje tělo zase fungovat normálně... Také vlasy se mi po 10-ti dnech od posledního přejetí strojkem zdají lepší, ale nechám je trochu ještě povyrůst a uvidím, zda už je nechám růst nebo je ještě naposledy vezmu strojkem. Raději měsíc ještě počkám, ať jsou vlasy kvalitní! Tak jsem zase po týdnu druhá z rodiny kdo má nejkratší vlasy...No, nikdy by mne nenapadlo, že budu držet "prvenství" v nejkratších vlasech z rodiny...ale už zase vede manžel...a doufám, že to tak zůstane už na vždy!!!! No, a jinak tedy řasy a obočí mám snad ještě řidší...každý den nějaké nové chloupky vyhlížím, ale zatím marně...Tak nenalíčená vypadám fakt jako mimoň!!!!

Štěstí, že se můžu trochu vylepšit a "něco" na obličej domalovat..Největší změna je, když si domaluju obočí...ale také tedy tím kreslením na obličej strávím více času, ale je to prostě nutné!!!! Mám pocit, že mi obočí i řasy spíš ubývají, než aby už přibývaly. Alespoň, že váha jde sama dolů...mám asi tak 1.5-2 kg dole, což je příjemné...a ani teď nic nedělám. Jóga nyní 14 dnů není a ani jsem nebyla chodit/běhat...ale už nemám takové ty stavy, že musím jíst! Také už mi tolik neteče krev z nosu...spíš jen když smrkám, ale sama se už nespouští! Takže dobrý....:-)

Zítra jedu do Motola, na již druhou injekci Herceptinu do stehna. To je ta biologická léčba, injekce, kterou budu dostávat každé tři týdny...tedy nejdříve jedu do PTC  a pak do Motola...Zítřek bude ve znamení ZDRAVÍ!!!! A to doslova, protože mne ještě v PTC, kromě ozařování čeká ještě návštěva u lékaře a pak kontrola u sestřiček "na převazech"..Tyto procedury mám každé úterý, 2x se mi podařilo se z nich vykroutit, protože je to ztráta času pro obě strany...není nic co bych chtěla ošetřovat a řešit s lékařkou. Na těle nemám žádné změny...NAŠTĚSTÍ!!!! Ale minulý týden jsem musela, čekala jsem přes hodinu na ten "převaz" ...pak jsem byla za minutu vyřízená, ukázala jsem sestře hrudník, ona si mne vyfotila a šla jsem. Tak nevím, zda se z toho zítra vymluvím...když jsem o.k...uvidím a budu doufat, že jo!

Ale jinak je hodně dobrodružné jezdit autem do nemocnice Bulovka...nevím jestli to tam někdo znáte, já jsem tam byla teď v PTC poprvé...Zkrátka je to seskupení starých budov v uzavřeném areálu se dvěma vjezdy/výjezdy. Nemocnicí se dá projíždět autem a všude podél úzké silnice parkují auta, na straně druhé je na silnici vodorovná žlutá lajna, jako vyznačený chodník...kde chodí lidé...No, a mezi těmi zaparkovanými auty a lidmi jezdí řidiči, někde jsou jednosměrky a jinde je oboustranný provoz. Auta parkuji naprosto všude na každém rohu, v každé možné zatáčce...A proč to píšu??? Protože nemocnicí ještě v těchto prostorách projíždí autobus...trochu kratší, ale autobus. A věřte, že jsou to občas perné chvíle se vyhnout autům, které parkují kdekoliv, natož když se potká autobus na mini křižovatce s několika auty a každý chce jet jinam...nejhorší situaci jsem zažila minulý týden...to jsem jen čekala v koloně aut...ani nevím jak jsem se dostala na parkoviště k PTC...tam se parkuje luxusně!!! ...když se tam tedy člověk těma zákrutama přes všude stojící auta dostane...a že na Bulovce je zákrut dost! Tak to jen pro pobavení, že i takové cesty do PTC nejsou úplně snadné, ale někdy velmi dobrodružné...:-)

To se pak člověk těší na víkend, pohodu doma a že nebude muset nikam cestovat!!! 

A já jsme tento víkend nevylezla z domu...tedy jen na chvíli...:-)

Už jsme měli trochu předvánoční přípravu...Manžel chtěl využít celkem teplého počasí a připravit výzdobu na dům, tedy konkrétně vánoční světýlka..dvě řady na patrový dům, mu zabralo dost času, ale jsme připraveni!!!! No, a já právě byla venku jen jako "kontrolor" zda jsou správně zavěšená a nejsou zamotaná...Už se moc těším, až je spolu se začátkem Adventu rozsvítíme!!! Loni jsme vlastně žádnou výzdobu, ani nic jiného vánočního nechystali...spíš jsme do kufrů balili plavky a žabky. V prosinci i na Vánoce jsme byli v Thajsku...óóóóóóó, jak bych zase jela!!! Nejdříve, zdravá a pak někam vyrazíme! 

No, a my se Štěpí jsme zkoušely dělat stromečky z příze na polystyrenové kužely. Příze, namočená v lepidle se omotává na kužel...po zaschnutí se pak z kužele sundá a ozdobí se dle libosti. Tak my máme tři stromečky...a lepidlo jsme měli na různých místech kuchyně a Štěpánka měla zalepené ruce skoro až k loktům...a včera jsme ještě dělaly sněhové vločky...ze zažehlovacích korálků..A teď už jen ty stromečky ozdobit...

A příští týden asi začneme péci cukroví, tedy konkrétně perníčky, ty my tři holky milujeme!!! A také je moc rády zdobíme...Ani perníčky loni nebyly...:-(    

Ale ještě tak moc se na Vánoce nepřipravujeme...také Štěpí pekla oříškovou bábovku, já jí trochu asistovala, hlavně pak s tou horkou troubou...moc se jí povedla!!!! Tak myslím, že i u pečení cukroví budu jen asistovat...:-) a naplno se zapojím až při konzumaci!!! 

Tak tedy mějte všichni krásný nový týden a brzy (doufám) na viděnou...:-)

p.s tak jsem si dnes, při čekání na záření uvědomila, že i když v PTC člověk vidí spoustu nemocných a pacientů, někteří mají viditelně popálený obličej, nebo malé  děti s rouškou přes pusinky a holýma hlavičkama, tak je tu vidět i hodně moc lásky!!!! Je tady dost pacientů, řekla bych, že většinou starších mužů, které doprovázejí jejich milující manželky. Mají s sebou z domova připravené svačiny a o své muže se tak krásně starají. Někdy skoro jako o děti, říkají jim, ať si dojdou na záchod, jestli nechtějí rohlíček nebo smrkat...Je tam vidět ta veliká láska a obětavost!!! Dnes vedle mne také seděl takový páreček, pán bohužel nemohl mluvit, měl asi nějaký problém v ústech a ozařovali mu obličej. Ale bylo neuvěřitelné jak se ti dva manželé dorozuměli a jaká z nich vyzařovala láska!!!! A tak to má být...přeci si dva lidé při svatbě slibují "v dobrém i ve zlém"....až mne to někdy dojímá a hřeje u srdce, když vidím jak se krásně k sobě někteří lidé chovají!!! Mají můj obdiv...

Štěpánka

...už se trochu připravujeme a tvoříme na Vánoce...:-)

...a češeme různé účesy (já si ty vlasy moc užívám...:-)

a samé dobrůtky...mňam, mňam...:-)

...a zase rybičky, ty mne v PTC tedy fascinují a vydržím
se na dívat klidně hodinu jako minulý týden...:-)