Takový jiný "meruňkový" červenec...:-)
Krásné pondělí všem čtenářkám i čtenářům...
jak jste si všimli, tak jsem tady na blogu po týdnu...tak jsem se trochu zařadila mezi důchodce...tedy zatím snad ne věkem, ale jejich heslem..."NESTÍHÁM"...
Ač se zdá, že mám spoustu času, tak vlastně pořád něco nestíhám, něco odkládám, ale jedu na pohodu!!! A tak to má asi být, je léto, prázdniny a tedy nejhezčí období roku...tedy alespoň pro mě je. A s tím je spojené částečné přebývání venku...tedy na zahradě a pod pergolou...no, a tam jsme někdy až do tmy, protože si užíváme ty krásně teplé večery venku. A když pak přijdeme domů, tak často jdeme rovnou do sprchy a spát, tak se prostě ke psaní moc nedostanu...vždy nejraději píšu večer, mám na to největší klid.
A co že dělá člověk, když je na nemocenské???...zrovna jsem měla týden, kdy jsem nemusela řešit žádné lékařské návštěvy nebo chemoterapie. No, pořád něco...tak například dozrávají meruňky, tak jsme sklízeli úrodu, spoustu meruněk jsme rozdali a také jsem dělala marmeládu nebo džem??? Nikdy moc nevím jaký je v nich rozdíl...Až jsem sama sebe překvapila...jak jsem už dříve psala, tak mě moc nebaví takový ty klasické ženské práce (pečení, vaření nebo dokonce žehlení). A sama jsem se rozhodla, že udělám marmeládu, kterou ani moc doma nejíme...Jo, a chytlo mě to tak, že jsem jí nakonec dělala asi 4x...musela jsem si i koupit skleničky a víčka. Je to fakt rychlovka a několik kilo meruněk jsem zužitkovala a budu kamarádkám rozdávat marmelády...alespoň nějaký dobrý skutek!!! Ještě chci tedy dodělat ozdobná látková víčka a vyrobit hezké štítky...Asi je to úplně zbytečné, ale zrovna tohle mě baví, tak je ještě vylepším...Tvoření a vyrábění všeho možného mě dost baví. A to byla další část mého "nestíhání"...rozhodli jsme se, že pojedeme stanovat na Šumavu...opět rodina moje, mých dvou sourozenců a rodiče. A chceme pořídit stejná trika pro všechny účastníky, ale musí být zase vymazlená, tak bude na každém jméno a obrázek...Dělala jsem tedy šablony a zkoušela nanést motiv na tričko...jo, jo tohle mě zase móóóóóc bavilo...Nejvíc mě totiž baví věci, které si vymyslím sama než ty které musím dělat...A často si vymyslím, zbytečnosti, které zaberou spoustu času, ale jsou k ničemu. Tedy ne k ničemu, ale pro radost...a radosti přeci není nikdy dost..:-)
Další věc, která mi zabrala nějaký čas bylo, že jsem natírala na zahradě stříšky u zdi. Jak jsem psala, že nám dělníci dělali fasádu na stranu domu do zahrady, tak jsem si trochu práce nechala pro sebe. Natřít stříšky na zdi mezi námi a sousedy jsem zvládla a bavilo mě to...ale protože tam začíná dopoledne svítit slunce, tak jsem si přivstala a už v 6.00 jsem stála "na stavbě" se štětcem v ruce...
Byl tam stín a pracovalo se parádně...den před tím jsem si ty stříšky připravovala a částečně dělala na ranním slunci...a nebylo to moc příjemné! Tak jsem si vyzkoušela jaké to je pracovat už v šest hodin...
K tomu běžné práce doma...velký dům vyžaduje dost úklidu, který mě naštěstí dost baví, pak praní, vaření a také to nejdůležitější...péče o Štěpánku. Jezdila celý minulý týden do Prahy na příměstský tábor. Každé ráno jsem jí vypravovala (pak jezdila s manželem) tedy hlavně česala copánky a odpoledne zase byla plně k dispozici. Má teď nějaké období, že skoro každý den tančí a předvádí gymnastické cviky na zahradě...my s manželem jsme diváky!!! Někdy vydrží dlouhé minuty tančit a my nechápeme kde bere energii..:-)
Zastavila jsem se za kolegyněmi a kolegy v práci, to je vždy na půl dopoledne, než si řekneme všechny novinky..:-) A také jsem měla doma nějaké milé návštěvy, bylo vedro a pod pergolou se krásně sedělo. A pak když návštěvy odešly, tak jsem relaxovala střídavě na houpačce ve stínu nebo v bazénu...A v mém případě k relaxaci nepatří telefon a ani počítač...:-)
Pak ještě celodenní výlet do Prahy, návštěva poutě...včetně několika adrenalinových kolotočů a sladkých pouťových dobrůtek...:-) Nejlepší byla vata na špejli a trdlo...No, kolotoče jsem si užila, jen jsem si musela celou dobu přidržovat klobouk, aby mi neuletěl...jinak bych mohla jít rovnou do strašidelného zámku...strašit s tou holou hlavou děti!!!
Ale aby jste si zase nemysleli, že být nemocný je jen pohoda, nicnedělání a samý relax...:-)
Není...jsou i smutnější okamžiky. Když jsem byla v pondělí 15.7. na 4 chemoterapii, tak mi pak bylo tak 3-4 den trochu špatně. Tedy mám už vysledované ty příznaky...jsem unavená a mám žaludek na vodě. A i tak to nyní bylo...v úterý po obědě jsem odvezla Štěpánku k babičce a pak jsem už jen odpočívala a šetřila energii. Ve středu už jsem ani nevylezla z pyžama a zůstala jsem v něm do pátečního rána...:-(
jak jste si všimli, tak jsem tady na blogu po týdnu...tak jsem se trochu zařadila mezi důchodce...tedy zatím snad ne věkem, ale jejich heslem..."NESTÍHÁM"...
Ač se zdá, že mám spoustu času, tak vlastně pořád něco nestíhám, něco odkládám, ale jedu na pohodu!!! A tak to má asi být, je léto, prázdniny a tedy nejhezčí období roku...tedy alespoň pro mě je. A s tím je spojené částečné přebývání venku...tedy na zahradě a pod pergolou...no, a tam jsme někdy až do tmy, protože si užíváme ty krásně teplé večery venku. A když pak přijdeme domů, tak často jdeme rovnou do sprchy a spát, tak se prostě ke psaní moc nedostanu...vždy nejraději píšu večer, mám na to největší klid.
A co že dělá člověk, když je na nemocenské???...zrovna jsem měla týden, kdy jsem nemusela řešit žádné lékařské návštěvy nebo chemoterapie. No, pořád něco...tak například dozrávají meruňky, tak jsme sklízeli úrodu, spoustu meruněk jsme rozdali a také jsem dělala marmeládu nebo džem??? Nikdy moc nevím jaký je v nich rozdíl...Až jsem sama sebe překvapila...jak jsem už dříve psala, tak mě moc nebaví takový ty klasické ženské práce (pečení, vaření nebo dokonce žehlení). A sama jsem se rozhodla, že udělám marmeládu, kterou ani moc doma nejíme...Jo, a chytlo mě to tak, že jsem jí nakonec dělala asi 4x...musela jsem si i koupit skleničky a víčka. Je to fakt rychlovka a několik kilo meruněk jsem zužitkovala a budu kamarádkám rozdávat marmelády...alespoň nějaký dobrý skutek!!! Ještě chci tedy dodělat ozdobná látková víčka a vyrobit hezké štítky...Asi je to úplně zbytečné, ale zrovna tohle mě baví, tak je ještě vylepším...Tvoření a vyrábění všeho možného mě dost baví. A to byla další část mého "nestíhání"...rozhodli jsme se, že pojedeme stanovat na Šumavu...opět rodina moje, mých dvou sourozenců a rodiče. A chceme pořídit stejná trika pro všechny účastníky, ale musí být zase vymazlená, tak bude na každém jméno a obrázek...Dělala jsem tedy šablony a zkoušela nanést motiv na tričko...jo, jo tohle mě zase móóóóóc bavilo...Nejvíc mě totiž baví věci, které si vymyslím sama než ty které musím dělat...A často si vymyslím, zbytečnosti, které zaberou spoustu času, ale jsou k ničemu. Tedy ne k ničemu, ale pro radost...a radosti přeci není nikdy dost..:-)
Další věc, která mi zabrala nějaký čas bylo, že jsem natírala na zahradě stříšky u zdi. Jak jsem psala, že nám dělníci dělali fasádu na stranu domu do zahrady, tak jsem si trochu práce nechala pro sebe. Natřít stříšky na zdi mezi námi a sousedy jsem zvládla a bavilo mě to...ale protože tam začíná dopoledne svítit slunce, tak jsem si přivstala a už v 6.00 jsem stála "na stavbě" se štětcem v ruce...
Byl tam stín a pracovalo se parádně...den před tím jsem si ty stříšky připravovala a částečně dělala na ranním slunci...a nebylo to moc příjemné! Tak jsem si vyzkoušela jaké to je pracovat už v šest hodin...
K tomu běžné práce doma...velký dům vyžaduje dost úklidu, který mě naštěstí dost baví, pak praní, vaření a také to nejdůležitější...péče o Štěpánku. Jezdila celý minulý týden do Prahy na příměstský tábor. Každé ráno jsem jí vypravovala (pak jezdila s manželem) tedy hlavně česala copánky a odpoledne zase byla plně k dispozici. Má teď nějaké období, že skoro každý den tančí a předvádí gymnastické cviky na zahradě...my s manželem jsme diváky!!! Někdy vydrží dlouhé minuty tančit a my nechápeme kde bere energii..:-)
Zastavila jsem se za kolegyněmi a kolegy v práci, to je vždy na půl dopoledne, než si řekneme všechny novinky..:-) A také jsem měla doma nějaké milé návštěvy, bylo vedro a pod pergolou se krásně sedělo. A pak když návštěvy odešly, tak jsem relaxovala střídavě na houpačce ve stínu nebo v bazénu...A v mém případě k relaxaci nepatří telefon a ani počítač...:-)
Pak ještě celodenní výlet do Prahy, návštěva poutě...včetně několika adrenalinových kolotočů a sladkých pouťových dobrůtek...:-) Nejlepší byla vata na špejli a trdlo...No, kolotoče jsem si užila, jen jsem si musela celou dobu přidržovat klobouk, aby mi neuletěl...jinak bych mohla jít rovnou do strašidelného zámku...strašit s tou holou hlavou děti!!!
Ale aby jste si zase nemysleli, že být nemocný je jen pohoda, nicnedělání a samý relax...:-)
Není...jsou i smutnější okamžiky. Když jsem byla v pondělí 15.7. na 4 chemoterapii, tak mi pak bylo tak 3-4 den trochu špatně. Tedy mám už vysledované ty příznaky...jsem unavená a mám žaludek na vodě. A i tak to nyní bylo...v úterý po obědě jsem odvezla Štěpánku k babičce a pak jsem už jen odpočívala a šetřila energii. Ve středu už jsem ani nevylezla z pyžama a zůstala jsem v něm do pátečního rána...:-(
Byla jsem slabá jako moucha, žaludek nevěděl co by si dal...a já také ne! Nakonec jsem si dala kuřecí polévku, která mi žaludek trochu spravila. Také jsem popíjela ledovou colu. Ale jinak jsem chtěla jen ležet...na víc mi ani nezbývaly síly. To byla středa...:-(
Čtvrtek byl obdobný...jen jsem už čekala, že mi bude lépe...ale nebylo. Nejsem zvyklá, se tady válet, ležet a koukat na televizi. Prostě mě to nicnedělání ubíjí a neumím to!!!!
A to byl ten problém...dolehlo to na mě a já jsem měla splín, který propukl v pláč...nejdříve jsem se rozbrečela manželovi do telefonu, když mi volal a ptal se mě jak mi je...a já mu jen mohla říci, že blbě...Pak když přijel domů, objal mě, tak jsem se rozbrečela znovu...
A proč jsem brečela??? Bylo mi blbě, ležela jsem tady, střídavě jsem spala, koukala na TV, viděla jsem v počítači tři filmy...pěkně proflákaný den!!! Ale na nic jiného jsem neměla sílu. Byla to BEZMOC!!! Ze zdravého člověka plného síly, ze zaměstnané sebevědomé hezké ženy se stane pyžamový povaleč, kterému se obtížně dojde i na WC!!!! Ještě jsem si uvědomila, že jsme před rokem byly tohle dobou 14 dnů ve Španělsku na nádherné dovolené, kde jsme si jí plnými doušky užívali...a ani neměli tušení co bude další léto!!! Letos je všechno jiné...ale naštěstí jen dočasně!!!
Splín se slzami brzy odplavil pryč a já doufám, že mám na nějakou dobu vybrečeno!!!
Ale nedělám si iluze, že už žádné slzy nepřijdou...přijdou, ale doufám, že to bude za dlouho...:-(
Tenhle letošní červenec je pro mě opravdu jiný, než ty předešlé...ale myslím, že je to jen jedno léto, které se vymyká, další už budou zase standardní...takové, které máme rádi...ale teď se musím věnovat léčbě, protože být zdravá je to nejdůležitější, všechno ostatní se pak dá dělat jako dříve!!!!
ZDRAVÍ JE OPRAVDU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA SVĚTĚ!!!!
Mějte krásné letní dny a zase brzy na viděnou...
p.s. brzy budou švestky a hrušky, tak snad zase nebudu "něco" vymýšlet v kuchyni...jo, ještě zkouším sušit ovoce...jablka jsou výborný, meruňky moc ne...
Ahoj, Štěpánka..:-)
Čtvrtek byl obdobný...jen jsem už čekala, že mi bude lépe...ale nebylo. Nejsem zvyklá, se tady válet, ležet a koukat na televizi. Prostě mě to nicnedělání ubíjí a neumím to!!!!
A to byl ten problém...dolehlo to na mě a já jsem měla splín, který propukl v pláč...nejdříve jsem se rozbrečela manželovi do telefonu, když mi volal a ptal se mě jak mi je...a já mu jen mohla říci, že blbě...Pak když přijel domů, objal mě, tak jsem se rozbrečela znovu...
A proč jsem brečela??? Bylo mi blbě, ležela jsem tady, střídavě jsem spala, koukala na TV, viděla jsem v počítači tři filmy...pěkně proflákaný den!!! Ale na nic jiného jsem neměla sílu. Byla to BEZMOC!!! Ze zdravého člověka plného síly, ze zaměstnané sebevědomé hezké ženy se stane pyžamový povaleč, kterému se obtížně dojde i na WC!!!! Ještě jsem si uvědomila, že jsme před rokem byly tohle dobou 14 dnů ve Španělsku na nádherné dovolené, kde jsme si jí plnými doušky užívali...a ani neměli tušení co bude další léto!!! Letos je všechno jiné...ale naštěstí jen dočasně!!!
Splín se slzami brzy odplavil pryč a já doufám, že mám na nějakou dobu vybrečeno!!!
Ale nedělám si iluze, že už žádné slzy nepřijdou...přijdou, ale doufám, že to bude za dlouho...:-(
Tenhle letošní červenec je pro mě opravdu jiný, než ty předešlé...ale myslím, že je to jen jedno léto, které se vymyká, další už budou zase standardní...takové, které máme rádi...ale teď se musím věnovat léčbě, protože být zdravá je to nejdůležitější, všechno ostatní se pak dá dělat jako dříve!!!!
ZDRAVÍ JE OPRAVDU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA SVĚTĚ!!!!
Mějte krásné letní dny a zase brzy na viděnou...
p.s. brzy budou švestky a hrušky, tak snad zase nebudu "něco" vymýšlet v kuchyni...jo, ještě zkouším sušit ovoce...jablka jsou výborný, meruňky moc ne...
Ahoj, Štěpánka..:-)
...moje první marmelády v životě...:-)
...obalený strom meruňkami,
je to krása...:-)
...fialové hrušky z "Frňákovníku"...:-)
...dokonce i peču...zase meruňky
...a ještě meruňky sušené
...ledová káva pod pergolou chutná výborně..:-)
Komentáře
Okomentovat