takové "dřevěné" dny s vůní koláčů...:-)
Všechny vás moc a moc zdravím...
Právě je neděle dopoledne a já začínám psát další článek...ale nevím kdy ho dokončím...doufám, že co nejdříve!
A co se změnilo od minulého článku....skoro nic. Jen jsem byla na pravidelné kontrole u obvodní lékařky...ukončila mi pracovní neschopnost...k poslednímu únoru budu nemocná už 380 dnů, tedy maximální možnou dobu pracovní neschopnosti. Musím konec PN odvézt nebo zaslat na Kladno na OSSZ. Toto ukončení slouží vlastně jako lístek na výplatu nemocenských dávek za únor, tyto dávky dostanu naposledy. Pak budu pobírat invalidní důchod. Ještě ani nevím jaká to bude částka, rozhodnutí mi stále nedorazilo. A myslím, že mi paní ze sociálky říkala, že musím na ukončení PN mít i razítko od zaměstnavatele...Když jsem před rokem začínala s nemocenskou, tak jsem byla řádně zaměstnána, ale k poslednímu říjnu firma skončila a všichni jsem dostali výpověď. Tak tedy nevím kdo mi to razítka dá, když firma neexistuje. Zjistím to zítra...
A jak to vlastně bylo s tím ukončením???? No, všichni zaměstnanci jsem dostali neočekávaně výpověď, za pár dnů už ve stavebninách velela jiná firma!...Někteří "vyvolení" dostali možnost pracovat pro novou firmu, která bývalou firmu Stavimat převzala..Pracovala jsem ve firmě která se zabývala prodejem stavebního materiálu, jako obchodní zástupce skoro 6 let. Práce mne opravdu velmi bavila a myslím, že jsem jí dělala i dobře! Měli jsem skvělý kolektiv, mých nejbližších spolupracovníků...a do práce jsem chodili opravdu moc rádi, zažili jsme tam i spoustu legrace, různé akce...Bohužel, když jsem šla marodit, tak jsem netušila, že už se do původní práce, ke svému pracovnímu stolu nikdy nevrátím...Teď už jen v prostorách bývalé firmy navštěvuji některé kolegy, kteří zůstali...bývalou firmu odkoupila velká sít stavebnin, mají v ČR asi 70 poboček. A proč vlastně bývalá firma skončila??? Prý ze zdravotních důvodů majitelky...ale kdo ví jaký je pravý důvod. Nechci spekulovat a rozhodně psát nějaké domněnky...
Každopádně je pro mne moc milé, že jsem už i od nové firmy dostala pracovní nabídku, a ještě od dvou dalších firem. Moc mne to těší, protože si pak člověk, řekne, že jsem asi pracovala opravdu dobře, když je o mne zájem..Ale nyní je ještě brzy přemýšlet nad návratem do práce. Mám před sebou ještě několik měsíců léčby, pak lázně...Zatím neplánuji tak daleko, a nevím co bude...
Žiju teď a tady...tedy hlavně doma se svojí rodinou!!! Mám to doma moc ráda...a konečně jsem se dokopala dodělat ty fotky, tedy vlastně probrat a vybrat ty nejzajímavější z dětství Štěpánky. No, její dětství ještě stále je...a snad dlouho bude, ale třídím fotky cca od 2 let až do 9...a chci udělat fotoknihy z každého roku. Moc ráda si totiž prohlíží svou fotoknihu z prvního roku života a také tlusté album s jejími fotkami z prvního roku na světě! Ale dál jsem se já "ostuda" nedostala..:-(...tak to chci napravit.
Ale netušila jsem jak to pro mne bude občas obtížné...myslím citově! Na fotkách cca před osmi lety jsme byli všichni tak bezstarostní, spokojení, vysmátí...a za tu dobu se toho tolik změnilo. Tedy spíš za poslední rok se toho hodně změnilo a vždy už to bude život před nemocí a po nemoci...
Nevím proč jsem si, při prohlížení starých fotek, hodně vzpomněla na některé okamžiky, které jsem zažila právě za ten poslední rok...a musím přiznat, že jsem nad těmi fotkami i několikrát brečela. Hodně mne ty snímky donutily přemýšlet...a ani vlastně nevím proč. Jen jsem si asi hodně uvědomila, že se život dokáže ve vteřině změnit a nejsme nesmrtelní!!!! Pak si zase uvědomím vážnost své nemoci, na kterou se snažím zapomenout, nemyslet na ní! Jsem moc vděčná, jak dobře se cítím, jak jsem optimistická, ale pořád jsem i citlivá žena-máma! No, pryč od těch negativních myšlenek...každopádně už se moc těším až budu vybrané fotky rovnat a třídit do fotoknihy. Už se mi u jednotlivých fotek vybavovaly nápisy, kterými fotky popíšu...Jak jsem už psala, takové kreativní věci mne baví...
Ale občas je potřeba dělat i něco ne, až tak zábavného, ale také nutného!
V pátek jsem dopoledne trávila venku a přehazovala dřevo...:-( A to jsem měla v plánu psát článek na blog...Jo, jo člověk míní a manžel mění...Volal mi, že kolem osmé přiveze řidič objednané dřevo do krbu. Dostala jsem instrukce, kde má dřevo složit...ale protože je to přímo ve vjezdu do garáže, tak se muselo to dřevo přesunout o pár metrů vedle, blíž k dřevníku na dřevo. Aby jsme později mohli zaparkovat auta. A manžel říkal, z legrace...že když budu chtít, tak můžu začít skládat...že prý co neudělám dopoledne, tak odpoledne už neudělám. Tak jsem ho tedy vzala za slovo a dřevo jsem přeložila...měla jsem to místo ranní rozcvičky...za 33 minut jsem měla hotovo. Chytré hodinky se mi na ruce skoro protáčely, když viděli můj sportovní výkon už ráno v devět...Manželovi jsem poslala fotku před a po...No, zíral a pak mne i chválil. Ale také mi trochu vynadal...mám se prý šetřit!!!! Jo, jo i důchodci umí vzít za práci...:-) Byla to druhá várka dřeva, první nám dovezli v sobotu před týdnem...na to jsem ani nemákla...A dnes, zrovna když jsem dopoledne začínala psát článek, tak přivezli třetí, poslední várku dřeva! Tak jsem tedy manželovi pomohla...ale další přerovnání už bude dělat sám..Já už se jen za pár let, až dřevo vyschne, budu vyhřívat u krbu...
Tak to byl náš dřevěný týden...:-) A v sobotu jsme měli koláčový den...neboli..."Peče celá rodina" (země)...Štěpka má tenhle pohodový pořad ráda, tak se v sobotu večer díváme celá rodina..a včera jsem si zahráli na pekárnu i doma. Se Štěpánkou jsme pekly koláče...manžel je má moc rád, ale jak nejsem žádná pekařka, tak nerada peču z kynutého těsta. Mám ráda rychle hotové věci. Nebaví mne čekat, až těsto vykyne. Ale co by člověk pro milovaného muže neudělal??? Jo, jo pekly jsme!!! Štěpánka vymýšlela nové vzory na koláče...srdíčko a smajlíka. Pro sebe si udělala jen tvarohové koláče...ty má nejraději a povidla nejí, pak také ty koláče hodnotila jako v soutěži, ochutnávala jako porota a měla vážně pěkné hlášky.
No, nějak jsem to ale přehnala s náplněmi...tak možná budu zítra péci znovu, abych je spotřebovala...a řeknu vám, že mne to včera docela i bavilo. Koupily jsme si nové igelitové sáčky na zdobení...a šlo to úplně parádně!!!! Snad se ze mne v "důchodu" nestane pekařka...:-) Před chvílí jsem si dala odpolední kávu s koláčem...a jsou tedy opravdu moc dobré!
A ještě jedna novinka...už jsem uklidila Mercedes!!! Pořád jsem jí ještě měla v ložnici na té česací hlavě, kdykoliv připravenou...nasadit a jít! Ale už mám svoje, sice krátké vlasy, ale jsou moje...Mercedes už nenosím. Naposledy jsem jí měla na Vánoce, Štěpka si to přála... Mercedes jsem umyla, hezký učesala a uložila do krabice, ve které jsem jí koupila. Uložila jsem jí i s mycími prostředky do šatny. Doufám, že už jí nikdy nebudu potřebovat..maximálně na karneval nebo nějakou legraci...Ale i tak MERCEDES...moc Ti děkuji, když jsem potřebovala, tak jsi mi dokázala z holé lebky vytvořit krásnou blonďatou hřívu, ve které jsem se cítila skvěle!!!! Je super, že paruky dokážou mnoha ženám vrátit sebevědomí a nahradit jim jejich vizáž!!!! Mercedes je barevně naprosto stejná jako moje bývalé vlasy. Má i trochu větší objem..tak jsem si vlastně i polepšila...:-) Ale stejně není nad to mít na hlavě své vlastní vlasy...i když rostou pomalu, jsou tmavé...tak je mám ráda!!!
MERCEDES...dobrou noc v krabici...:-)
Tak to je trochu ode mne ...jak jsem se měla a co jsem dělala.
Zítra začíná už poslední únorový týden...a pro mne s únorem nějak tak končí zima a blíží se jaro...už se moc těším na teplo, jsem milovník sluníčka a teplíčka.
Mějte se všichni moc a moc hezky a hlavně se opatrujte...:-)
Štěpánka..
Právě je neděle dopoledne a já začínám psát další článek...ale nevím kdy ho dokončím...doufám, že co nejdříve!
A co se změnilo od minulého článku....skoro nic. Jen jsem byla na pravidelné kontrole u obvodní lékařky...ukončila mi pracovní neschopnost...k poslednímu únoru budu nemocná už 380 dnů, tedy maximální možnou dobu pracovní neschopnosti. Musím konec PN odvézt nebo zaslat na Kladno na OSSZ. Toto ukončení slouží vlastně jako lístek na výplatu nemocenských dávek za únor, tyto dávky dostanu naposledy. Pak budu pobírat invalidní důchod. Ještě ani nevím jaká to bude částka, rozhodnutí mi stále nedorazilo. A myslím, že mi paní ze sociálky říkala, že musím na ukončení PN mít i razítko od zaměstnavatele...Když jsem před rokem začínala s nemocenskou, tak jsem byla řádně zaměstnána, ale k poslednímu říjnu firma skončila a všichni jsem dostali výpověď. Tak tedy nevím kdo mi to razítka dá, když firma neexistuje. Zjistím to zítra...
A jak to vlastně bylo s tím ukončením???? No, všichni zaměstnanci jsem dostali neočekávaně výpověď, za pár dnů už ve stavebninách velela jiná firma!...Někteří "vyvolení" dostali možnost pracovat pro novou firmu, která bývalou firmu Stavimat převzala..Pracovala jsem ve firmě která se zabývala prodejem stavebního materiálu, jako obchodní zástupce skoro 6 let. Práce mne opravdu velmi bavila a myslím, že jsem jí dělala i dobře! Měli jsem skvělý kolektiv, mých nejbližších spolupracovníků...a do práce jsem chodili opravdu moc rádi, zažili jsme tam i spoustu legrace, různé akce...Bohužel, když jsem šla marodit, tak jsem netušila, že už se do původní práce, ke svému pracovnímu stolu nikdy nevrátím...Teď už jen v prostorách bývalé firmy navštěvuji některé kolegy, kteří zůstali...bývalou firmu odkoupila velká sít stavebnin, mají v ČR asi 70 poboček. A proč vlastně bývalá firma skončila??? Prý ze zdravotních důvodů majitelky...ale kdo ví jaký je pravý důvod. Nechci spekulovat a rozhodně psát nějaké domněnky...
Každopádně je pro mne moc milé, že jsem už i od nové firmy dostala pracovní nabídku, a ještě od dvou dalších firem. Moc mne to těší, protože si pak člověk, řekne, že jsem asi pracovala opravdu dobře, když je o mne zájem..Ale nyní je ještě brzy přemýšlet nad návratem do práce. Mám před sebou ještě několik měsíců léčby, pak lázně...Zatím neplánuji tak daleko, a nevím co bude...
Žiju teď a tady...tedy hlavně doma se svojí rodinou!!! Mám to doma moc ráda...a konečně jsem se dokopala dodělat ty fotky, tedy vlastně probrat a vybrat ty nejzajímavější z dětství Štěpánky. No, její dětství ještě stále je...a snad dlouho bude, ale třídím fotky cca od 2 let až do 9...a chci udělat fotoknihy z každého roku. Moc ráda si totiž prohlíží svou fotoknihu z prvního roku života a také tlusté album s jejími fotkami z prvního roku na světě! Ale dál jsem se já "ostuda" nedostala..:-(...tak to chci napravit.
Ale netušila jsem jak to pro mne bude občas obtížné...myslím citově! Na fotkách cca před osmi lety jsme byli všichni tak bezstarostní, spokojení, vysmátí...a za tu dobu se toho tolik změnilo. Tedy spíš za poslední rok se toho hodně změnilo a vždy už to bude život před nemocí a po nemoci...
Nevím proč jsem si, při prohlížení starých fotek, hodně vzpomněla na některé okamžiky, které jsem zažila právě za ten poslední rok...a musím přiznat, že jsem nad těmi fotkami i několikrát brečela. Hodně mne ty snímky donutily přemýšlet...a ani vlastně nevím proč. Jen jsem si asi hodně uvědomila, že se život dokáže ve vteřině změnit a nejsme nesmrtelní!!!! Pak si zase uvědomím vážnost své nemoci, na kterou se snažím zapomenout, nemyslet na ní! Jsem moc vděčná, jak dobře se cítím, jak jsem optimistická, ale pořád jsem i citlivá žena-máma! No, pryč od těch negativních myšlenek...každopádně už se moc těším až budu vybrané fotky rovnat a třídit do fotoknihy. Už se mi u jednotlivých fotek vybavovaly nápisy, kterými fotky popíšu...Jak jsem už psala, takové kreativní věci mne baví...
Ale občas je potřeba dělat i něco ne, až tak zábavného, ale také nutného!
V pátek jsem dopoledne trávila venku a přehazovala dřevo...:-( A to jsem měla v plánu psát článek na blog...Jo, jo člověk míní a manžel mění...Volal mi, že kolem osmé přiveze řidič objednané dřevo do krbu. Dostala jsem instrukce, kde má dřevo složit...ale protože je to přímo ve vjezdu do garáže, tak se muselo to dřevo přesunout o pár metrů vedle, blíž k dřevníku na dřevo. Aby jsme později mohli zaparkovat auta. A manžel říkal, z legrace...že když budu chtít, tak můžu začít skládat...že prý co neudělám dopoledne, tak odpoledne už neudělám. Tak jsem ho tedy vzala za slovo a dřevo jsem přeložila...měla jsem to místo ranní rozcvičky...za 33 minut jsem měla hotovo. Chytré hodinky se mi na ruce skoro protáčely, když viděli můj sportovní výkon už ráno v devět...Manželovi jsem poslala fotku před a po...No, zíral a pak mne i chválil. Ale také mi trochu vynadal...mám se prý šetřit!!!! Jo, jo i důchodci umí vzít za práci...:-) Byla to druhá várka dřeva, první nám dovezli v sobotu před týdnem...na to jsem ani nemákla...A dnes, zrovna když jsem dopoledne začínala psát článek, tak přivezli třetí, poslední várku dřeva! Tak jsem tedy manželovi pomohla...ale další přerovnání už bude dělat sám..Já už se jen za pár let, až dřevo vyschne, budu vyhřívat u krbu...
Tak to byl náš dřevěný týden...:-) A v sobotu jsme měli koláčový den...neboli..."Peče celá rodina" (země)...Štěpka má tenhle pohodový pořad ráda, tak se v sobotu večer díváme celá rodina..a včera jsem si zahráli na pekárnu i doma. Se Štěpánkou jsme pekly koláče...manžel je má moc rád, ale jak nejsem žádná pekařka, tak nerada peču z kynutého těsta. Mám ráda rychle hotové věci. Nebaví mne čekat, až těsto vykyne. Ale co by člověk pro milovaného muže neudělal??? Jo, jo pekly jsme!!! Štěpánka vymýšlela nové vzory na koláče...srdíčko a smajlíka. Pro sebe si udělala jen tvarohové koláče...ty má nejraději a povidla nejí, pak také ty koláče hodnotila jako v soutěži, ochutnávala jako porota a měla vážně pěkné hlášky.
No, nějak jsem to ale přehnala s náplněmi...tak možná budu zítra péci znovu, abych je spotřebovala...a řeknu vám, že mne to včera docela i bavilo. Koupily jsme si nové igelitové sáčky na zdobení...a šlo to úplně parádně!!!! Snad se ze mne v "důchodu" nestane pekařka...:-) Před chvílí jsem si dala odpolední kávu s koláčem...a jsou tedy opravdu moc dobré!
A ještě jedna novinka...už jsem uklidila Mercedes!!! Pořád jsem jí ještě měla v ložnici na té česací hlavě, kdykoliv připravenou...nasadit a jít! Ale už mám svoje, sice krátké vlasy, ale jsou moje...Mercedes už nenosím. Naposledy jsem jí měla na Vánoce, Štěpka si to přála... Mercedes jsem umyla, hezký učesala a uložila do krabice, ve které jsem jí koupila. Uložila jsem jí i s mycími prostředky do šatny. Doufám, že už jí nikdy nebudu potřebovat..maximálně na karneval nebo nějakou legraci...Ale i tak MERCEDES...moc Ti děkuji, když jsem potřebovala, tak jsi mi dokázala z holé lebky vytvořit krásnou blonďatou hřívu, ve které jsem se cítila skvěle!!!! Je super, že paruky dokážou mnoha ženám vrátit sebevědomí a nahradit jim jejich vizáž!!!! Mercedes je barevně naprosto stejná jako moje bývalé vlasy. Má i trochu větší objem..tak jsem si vlastně i polepšila...:-) Ale stejně není nad to mít na hlavě své vlastní vlasy...i když rostou pomalu, jsou tmavé...tak je mám ráda!!!
MERCEDES...dobrou noc v krabici...:-)
Tak to je trochu ode mne ...jak jsem se měla a co jsem dělala.
Zítra začíná už poslední únorový týden...a pro mne s únorem nějak tak končí zima a blíží se jaro...už se moc těším na teplo, jsem milovník sluníčka a teplíčka.
Mějte se všichni moc a moc hezky a hlavně se opatrujte...:-)
Štěpánka..
 |
| sobotní pečení...:-) |
 |
| nové vzory podle Štěpky... |
 |
| ...už jsem ho snědla |
 |
| pekařka zdobí...a moc jí to jde!!!! |
 |
| Mercedes...DĚKUJI za vlasy!!! |
 |
| není poznat rozdíl...:-) (Mercedes / já) |
 |
| já, jako "dřevoskládač"... |
 |
| a moje páteční práce...:-) |
 |
| a poslední várka...uf, uf... |
Komentáře
Okomentovat