Jak jsem se z Prahy, z Protonového centra vrátila "označkovaná"...:-)

září 29, 2019

Jak jsem se z Prahy, z Protonového centra vrátila "označkovaná"...:-)

neděle byla malinová...:-)

Krásnou neděli vám všem...:-)
Jak už napovídá název článku, nejvíce zážitků z tohoto týdne mám opět z Protonového centra, kde jsem byla v pátek. Pátek byl celkově náročnější na zážitky a také na mou únavu...
Den mi začal už před šestou hodinou ranní, musela jsem totiž stihnout vyzvednout výsledky krve ještě před odjezdem do Motola, kde jsem byla ráno objednána na genetické vyšetření. Pak ještě klasický školní den, tedy vzbudit Štěpí a vypravit jí do školy. Pak ještě moje snídaně a trochu si vylepšit ten bledý mimoňský obličej..to je také fuška, abych byla nalíčená tak akorát a ne jako omalovánky. A ještě jsem pořád přemýšlela zda vezmu na výlet i Mercedes, nebo to dám sama s kloboukem..Jasně, že vyhrál klobouk..:-) Mercedes má tedy jednu velkou výhodu...k ní si mohu obléci cokoliv, jakkoliv barevného...k těm vlasům se to hodí vždy, ale když mám bílý klobouk, tak jsem limitovaná...musím mít něco bílého na sobě, aby to k sobě ladilo..A nebo to nesmím řešit, ale chci se cítit dobře, tak to řeším...měla jsem to tak vždycky a baví mne to...tak to asi nebudu měnit. Každej máme nějakou "úchylku"...:-) No, asi jich mám i více...ale to by bylo snad na samostatný článek.
Ale mám také "poprvé", byla jsem mezi lidmi s holou hlavou!!! Když jsem si po šesté ráno jela do laboratoře vyzvednout výsledky krve, tak jsem jen skočila do auta a ve sportovním oblečení pro ně dojela. Až když jsem vlezla do chodby, tak jsem si uvědomila, že nemám nic na hlavě...Před laboratoří sedělo asi 6 lidí a divně na mne koukali..ani se jim nedivím...možná jsem je hned po ránu trochu vyděsila...rozespalý bledý plešatý mimoňský obličej...to by asi ráno vyděsilo každého!!!
Mě by to ani nevadilo, ale myslím, že ta plešatá hlava spíš děsí cizí lidi, než mne samotnou. A to mi dokonce i moje okolí říká, ať chodím raději plešatá než s Mercedes...že je to hezčí..no, nevím..:-)
Tak to byla taková moje malá příhoda s holou hlavou...raději tedy zůstanu u pokrývek hlavy...:-)
A pak jsem tedy jela do Prahy..nejdříve do Motola, na genetiku..Vezla jsem s sebou částečně vyplněný stoh papírů. Měla jsem vyplnit informace o svých předcích, které jsem vlastně ani nikdy nepoznala a netušila jsem ani jejich jména, natož data narození + úmrtí. A o nemocech tedy také nic. Byli to prapra-rodiče ze strany otce i matky, včetně jejich sourozenců a dětí..No, něco jsem s rodiči dala dohromady a papíry vzala s sebou. Lékař ještě doplnil další informace, na které se mne ptal..a které jsem věděla..Na genetiku jsem šla především kvůli mým dcerám a sestře. V rodině jsme nikdy nádorové onemocnění neměli, tedy jen co je mi známo, mně a mým rodičům. Domluvili jsme se na různých testech, které se dělají z krve...tyto výsledky prý mohou trvat až několik měsíců, ale možná prý budou "již" za 3-4...každopádně mne budou sestry kontaktovat až moje krevní genetické výsledky dorazí. Pak mi sestra odebrala 2 zkumavky krve..no, celkem se u toho sestřička zapotila. Mám tenké žíly, k odběrům mohu poskytnout jen pravou ruku..a z té mi brala krev již sestra ve čtvrtek. A to je také vždy problém...většinou se to podaří na druhý pokus...a nejčastěji z horní strany dlaně...kde je to docela bolestivé. Tak já měla v pátek obě horní strany dlaní s modřinami ze čtvrtečních odběrů. Sestra na genetice tedy nejdříve zkusila klasicky žílu v ohybu lokte...ale marně, ani kapku ze mne nedostala. Obhlížela mi celou ruku a odebrala opět z pravé horní strany dlaně...vedle čtvrtečního vpichu...Chudák byla celá vystresovaná...a najednou se mi krev zastavila, žíla praskla a už nedala ani kapku. Sestra tedy běžela za doktorem zjistit zda množství stačí...naštěstí stačilo, bylo znát jak jí spadl kámen ze srdce...netuším kde by na mne hledala jinou vhodnou žílu...:-( Jehel se nebojím, ale popravdě když má někdo z odběrů strach...tak to musí být dost stresující a nepříjemné!!! Ale jak mám své žíly "zocelit" aby nepraskaly mi nikdo neřekl...A paradox je, že mi skoro každý den teče krev z nosu..jen tak jak se jí chce...Tak to jen tak na okraj, jak může být problematické brát i dát krev...:-)
Po hodině a půl v Motole pak následoval přejezd do Protonového centra..cesta byla v pohodě jela jsem tunelem a vše stihla včas....tady jsem byla objednaná na 11.00...
Nahlásila jsem se na recepci u sestřičky nebo asistentky...ta mne vybavila růžovým reflexním páskem se jménem a čárovým kódem...ten sem budu vždy nosit a sama se "naskenuju" pod čtečku u asistentek na pultě. Trochu mám pocit, že se tam naskenuju jako nákup v obchodě..nebo nějaké zboží...:-)
Pak si mne vyzvedla jiná asistentka a šly jsme nacvičovat zadržování dechu... Nejdříve mi řekla, jak to bude probíhat a šly jsme k nácviku. Položila jsem se na lůžko na záda, ruce si dala nad hlavu..takhle prý budu ležet při ozařování. Tak je lepší trénovat ten dech v téhle pozici. Pak jsem dostala do úst bílý plastový náhubek na skousnutí mezi zuby...přirovnala bych to ke šnorchlu. Bylo to dost podobné. Tento "náhubek" mi asistentka napojila na takové jako rameno, které se jí propojilo s počítačem. Pak mne vyzvala, abych klidně dýchala...a ona pak v počítači viděla jak dýchám, občas mi dala pokyn, ať zadržím dech...a pak zase začnu dýchat. To byla první část nácviku...
Další část spočívala v tom, že jsem k tomu náhubku ještě dostala brýle, které byly opět s kabelem a do nich mi byla promítána moje dechová křivka...Tak jsem ležela, dýchala a v brýlích viděla ve spodní části červeně svůj dech...tedy křivku mého dechu. Bylo to zajímavé...Asistentka mi pak řekla, že se mi objeví cca ve dvou třetinách obrazu zelený tenký pruh. Až mi dá povel, tak se nadechnu a dech zastavím přesně v tom zeleném tenkém pruhu. Tak jsem se nadechla a zelený pruh bravurně přejela...špatně!!! Dech se musí zastavit přesně v té zelené lince. Jen pro představu...v brýlích se promítá monitor, ve spodní části je ta červená křivka dechu...zabere cca pětinu výšky monitoru, asi ve 2/3 se pak objeví ta zelená linka, která se jeví cca 5mm tenká...no, a v té se musí přesně ten dech zastavit. Dech pak "jede" v zelené lince a ještě člověk nahoře vidí vteřiny, které již zadržuje dech. Úplně spodní lišta je se zeleným a červeným světlem...jako semafor. Zelený se rozsvítí jako signál..ZADRŽ DECH a červený pak ZAČNI DÝCHAT. Na druhý pokus jsem pak už tedy velmi citlivě dotlačila dech k té zelené lince a pak vydržela se zadrženým dechem..různě dle pokynů asistentky...nejdéle skoro minutu. Asistentka mne chválila, že takhle bude to ostré ozařování velmi rychle hotové...možná na jedno zadržení dechu! Takhle jsme pak ještě chvíli trénovaly..musím říci, že mne to i dost bavilo...člověk musí opravdu korigovat dech, snadno tu linku přejede...a pak v té hladině musí vydržet. Za chvíli bylo po tréninku a já jsem měla čekat na další část..tedy CT.
Vyzvedla si mne jiná asistentka a odvedla do šatny, tady jsem se svlékla od pasu nahoru..a šla do vyšetřovny. Tam jsem si lehla na lehátko CT a asistentky mne pohodlně různě podložily, daly mi do úst náhubek, nasadily brýle a také na mne začaly "něco" malovat...Odešly a lehátko se mnou zajelo do tunelu a já zadržela dech...naštěstí se povedlo na první pokus (trénink byl tedy dobře odveden)..pak jsem ještě chvíli ležela a bylo hotovo. Když jsem se postavila tak mi ještě sestra polepila značky průhlednými lepenkami a já mohla odejít! Až teď jsem viděla, že mám na těle namalované plusy a mínusy...tedy celkem 5 značek cca 5cm velkých. Ještě mi asistentka řekla, že to nesmím smýt...tyto značky jsou k nastavení stroje CT k ozařování přesně mne. Dvě značky (mínusy) mám na bocích ve výši prsou, dvě značky (plusy) na bocích zhruba 12 cm níže než mínusy...a poslední plus mám uprostřed hrudníku, asi 12 cm nad pupíkem...Tak jsem tedy parádně označkovaná...a hlavně ty značky musím stále obnovovat...snad lihovkou...Asi bych byla za blázna, kdybych si šla do papírnictví koupit fixu na lidské tělo...
Ale už mám za sebou sprchu i koupání ve vaně..plusy, mínusy i lepenky stále drží...tak jim to snad vydrží co nejdéle!!!! Protože mne ozařování čeká asi až koncem října...až budu mít po chemoterapiích...do té doby budu pečovat o moje "značky"...aby držely i za měsíc až budou opravdu užitečné a potřebné...:-) A když se smyjí, tak mi je Štěpánka určitě moc ráda obnoví...ráda si na mne něco fixou namaluje.
A to bylo při páteční návštěvě v PC vše. Termíny ozařování mi prý asistentky..nebo lépe moje osobní koordinátorka zavolá...To mi řekla lékařka, že mám svou koordinátorku..tak uvidíme kdy se ozve a co mi sdělí za termíny...:-)
Pak jsem se zastavila ještě nakoupit, abych mohla o víkendu trávit hodně času v kuchyni a vařit, což je tedy myšleno ironicky..ale vařila jsem i pekla celkem dost..Ale když se rodinka oblizovala až za ušima, tak to potěší a zase si to kuchtění brzy zopakuju..určitě příští týden, budeme totiž slavit narozeniny.
V pátek k večeru jsme ještě se Štěpánkou vyrazily na Noc vědců do místního Gymnázia...vydržely jsme asi 2 hodiny a šly domů..tady jsem se svalila na sedačku a usnula...:-)
Dnešní článek píši na třikrát...přeci jen je neděle, mám doma rodinku, tak jen po chvilkách sedím u PC a píšu...dopisuji až teď večer, když je malá v posteli a manžel kouká na svou oblíbenou atletiku.
A já za chvíli, až vám odešlu článek půjdu spát...zítra mne čeká zase další chemo..

Dobrou noc a krásný nadcházející nový týden...už nám v úterý začne říjen!!!!

Štěpánka...:-)