Den "D"...operace..:-)

června 01, 2019

Den "D"...operace..:-)

Ahoj všichni...:-))

Konečně nastal den operace...bylo to v pátek 12.4.2019...budíček jsem měla kolem šesté, začal odběrem krve pěti zkumavek. Ještě jsem dostala "oblbující" pilulku...tu jsem si měla vzít asi v sedm, v osm mám prý odjezd na sál. Operace je plánována na 8.30 hod. Pak jsem si vyčistila zuby a nějak se trochu upravila. Dostala jsem parádní košili...tzv.andělíčka...ani jsem nevěděla jak se do té košile leze. Ale dostala jsem instrukce...zavazování je dozadu, pod košili si nic neoblékat, ani kalhotky...jen si vzít kompresní punčochy. Vše jsem udělala dle pokynů...a když jsem si ještě před osmou skočila na záchod motala jsem se jako bych vypila několik frťanů...takový malý prášeček a dělá takový divy!!!
Pak mě sanitář odvezl i s postelí o několik pater níže na operační sál...tam si mě převzali muži v "modrém" asi již sterilním oblečení...měla jsem totiž přelézt z mojí postele na nějakou širokou a dlouhou desku, která byla jako by "vydávací okénko" ve školní jídelně do sterilního světa, kde byli právě ti muži v modrém...Přelezla jsem na desku, která byla příjemné teplá a posunovala se...až mě vyklopila (jemně) na další, teď už operační lůžko...no, čučela jsem co je to za vymoženosti!
Pak už si se mnou povídala anestezioložka, měla moc příjemný hlas...a slíbila mi parádní sny během operace...No, trochu jsem znejistěla, když mi říkala, že mi budou odstraňovat pravé prso, tak mi chtěla sestra píchnout kanylu do levé ruky...I když jsem byla "oblblá" tou pilulí, tak jsem jí stále tvrdila, že ne, že mi budou určitě operovat levé prso...a na důkaz pravdy, jsem jí ještě ukazovala tu zelenou tečku, kterou byla označená levá uzlina v podpaží...Tak prý asi jo...napíchla mi tedy kanylu do pravé ruky...a pak už nevím..ani žádné sny si nepamatuju...nic!
Když jsem otevřela oči, tak nad postelí, která byla zase v mém pokoji stál manžel...Mžourala jsem očima a snažila se zaostřit...zda je to opravdu on, také jsem si uvědomila, že už je po operaci...Trochu jsem měla pocit, že budu zvracet, sestřička mi zvedla matraci pod hlavou a dala mi pod bradu misku. Nakonec nevolnost odezněla a misku jsem ani nepotřebovala.
Bylo asi kolem dvanácté hodiny, když přišel manžel, od sester jsem se dozvěděla, že mě po operaci přivezli na pokoj asi v 10.45 hod...Byla jsem tedy ještě zmatená...ale manžela jsem viděla moc ráda, ale je pravda, že se mi i chtělo spát a moc jsem nemluvila...což je velmi výjimečné. Manžel mi dal do lednice sushi, chvíli u mě seděl a pak odešel, protože jsem potřebovala a chtěla spát.
Instinktivně jsem si sáhla na hrudník, abych zjistila, které prso mi tedy vzali...zda to dopadlo dobře...No, ale měla jsem celý hrudník ovázaný stahovacím obinadlem...a jak mám malá prsa (teď už jen jedno) tak jsem hned nepoznala rozdíl...měla jsem jakoby jedno prso uprostřed, a také v tom místě mi z obvazu vedla hadička do nějaké plastové nádobky...byl to dren. Naštěstí jsem pak vlevo ucítila mírnou bolest...a oddychla jsem si, nemocné prso je tedy pryč!!!
Když jsem se pak probudila byly asi tři a já jsem se cítila už vyspalá a dobře...Vzala jsem do ruky telefon a začala psát všem, kteří mi drželi palce. Také jsem trochu telefonovala a cítila jsem se moc dobře...nic mě nebolelo...jediný problém byl, že jsem nesměla vstát z postele a měla jsem hlad.
Jelikož jsem chtěla být brzy fit, hned jsem začala v posteli cvičit, hýbat prsty, zvedat ruku u operované levé strany hrudníku. K večeru přišel na vizitu lékař a když viděl v jaké jsem pohodě a cítím se dobře...jen mám veliký hlad, tak mi dovolil sníst sushi...jinak bych prý mohla jíst až ráno.
Sestřička mi tedy podala jídlo...no, řeknu vám jíst sushi se sojovkou hůlkami v posteli moc nejde...jedla jsem ho tedy barbarsky rukama a sojovka mi i tak tekla po bradě...ale hlad byl hlad...kašlala jsem na estetiku!!! Pak mě ještě sestřička nutila se vyčůrat do tý mísy co se strká pod peřinu do postele...no, tak to tedy bylo marný!!! To jsem nedala...mám asi nějaký blok, že se v posteli nečůrá...Tak jsem jí přemluvila, aby mne odvedla na záchod, který byl pár kroků...No, nechtěla, ale když jsem jí předvedla, že mi je fakt dobře...svolila, ale podpírala mě jako stoletou babičku. Chápu to, asi musí..co kdyby se mi zamotala hlava.. zvládla jsem to...a pak jsem raději moc nepila.
Dostala jsem zase injekci do břicha a také mi chtěla dát něco na bolest, ale to jsem odmítla...nic mne nebolelo. Nesměla jsem si ani sundat ty elastické stahovací punčochy...
Kolem desáté jsem usínala...a čekaly mne další dny v nemocnici...a těšila jsem, že budu moci po celodenním ležení vstát, chodit a být soběstačná...což je pro mě důležité, nerada se nechávám obskakovat...

Dnes 1.6.2019 byl pro mě zase den s "novým" zážitkem.. asi vám to napíšu zítra..:-)

Dobrou noc, Štěpánka...