Mini dovolená byla ještě kratší..:-(
Ahoj všichni,
tak píšu ještě dříve než jsem myslela...bohužel jsem se z mini dovolené vrátila již po dvou nocích!
Ve čtvrtek jsem musela na horách plánovaně na odběr krve, který je nutný před každou další chemoterapií...aby lékaři věděli jak ta minulá v těle funguje...spíš bych řekla "řádí a hubí"!
Byla jsem tedy ve čtvrtek ráno ve Vrchlabí na odběru krve, v laboratoři byla opravdu velmi šikovná zkušená sestřička. Krev mi odebrala asi za vteřinu a ani jsem necítila píchnutí. Kolem jedné jsem si jela pro výsledky...a hned volala do Motola paní doktorce-onkoložce. Ale výjimečně tam už nebyla, tak jsem měla zavolat v pátek ráno...alespoň, že tak...měla jsem jeden den k dobru...jinak bych asi odjela už ve čtvrtek..:-(
V pátek ráno jsem se dovolala lékaři, který vždy v pátek paní doktorku zastupuje. Sdělila jsem mu výsledky krve, bohužel nedopadly moc dobře...spíš blbě! Ta chemoterapie mi "sežrala" moc bílých krvinek a některé ty hodnoty jsou tak špatné, že v pondělí bude ta druhá chemo určitě odložená, musím jít na nové odběry. Prý se ty krvinky za tři - čtyři dny zase vzpamatují...no, uvidím v pondělí.
Možná se ptáte, proč jsem ale odjela z hor...Pan doktor mě docela vyděsil, varoval mě, že nesmím nastydnout, onemocnět a kdybych měla horečku nad 38 stupňů, tak bych musela být okamžitě hospitalizovaná a podávali by mi antibiotika přímo do žíly. Mám se vyvarovat kontu s větším počtem osob, mám prý hodně oslabenou imunitu. No, a na horách i v chalupě, je přeci jen chladněji, bylo nás tam 30 osob...tak jsme vyhodnotili, že bude lepší jet domů a být tady v klidu a teple. Naše dcera, ale byla smutná a chtěla tam s dětmi zůstat...moc si tam totiž vyhrají a jsou tam všichni (normálně i já) moc spokojení! A co mám už dnešní zprávy, tak jim na horách svítí slunce a prý chystají kraťásky..:-)
Manžel mě tedy odvezl domů a na hory se zase obratem vrátil...strávil v autě 6 hodin, aby mě odvezl...i to jsou velká gesta lásky...děkuju!!! Jsou tedy s dcerou a partou na horách a já odpočívám doma...ale bylo to dobré rozhodnutí, potřebuji být hlavně zdravá!!!! Nebudu lhát, že to bylo snadné...když na mě pan doktor vybalil všechna ta rizika, tak jsem byla v šoku...protože se cítím úplně dobře, ale krev v těle prostě ukazuje něco jiného...a fakt jsem se vyděsila a také mi vytryskly slzy...tak jsem chvíli brečela u manžela v náručí, naházela si věci do tašky a odjela. Jo, jo odjížděla jsem se slunečními brýlemi, aby nebylo vidět, že brečím...Za odjíždějícím autem mi mávala moje dcera, kterou jsem tam nechala, aby byla šťastná...ale já jsem brečela!!!! Jsou to nepříjemné okamžiky, které bohužel tahle nemoc přináší...
Ač jsem veliký optimista, tak jsou prostě chvíle a zprávy, které člověka trochu srazí na kolena a je nucen si uvědomit jak vážná jeho nemoc je...i když se on cítí dobře. A moje motto je "BÝT HLAVNĚ ZDRAVÁ A ŽIVÁ"...zdraví je opravdu to nejcennější co člověk má, proto se tady teď léčím sama doma a vím, že je to správně...moje malá dcera je také spokojená a to je pro mně jako maminku to nejdůležitější. A v době telefonů...je to skoro jako bych byla s nimi...máme spoustu hovorů, zpráv a fotek...
p.s. a ještě můžu dopsat chybějící články, konečně vám musím napsat den "D" tedy operaci...
Mějte se všichni moc krásně, ať jste kdekoliv...a vy partičko v Krkonoších...užijte si to na plný pecky i za mně!!!!
zase brzy...Štěpánka...:-)
tak píšu ještě dříve než jsem myslela...bohužel jsem se z mini dovolené vrátila již po dvou nocích!
Ve čtvrtek jsem musela na horách plánovaně na odběr krve, který je nutný před každou další chemoterapií...aby lékaři věděli jak ta minulá v těle funguje...spíš bych řekla "řádí a hubí"!
Byla jsem tedy ve čtvrtek ráno ve Vrchlabí na odběru krve, v laboratoři byla opravdu velmi šikovná zkušená sestřička. Krev mi odebrala asi za vteřinu a ani jsem necítila píchnutí. Kolem jedné jsem si jela pro výsledky...a hned volala do Motola paní doktorce-onkoložce. Ale výjimečně tam už nebyla, tak jsem měla zavolat v pátek ráno...alespoň, že tak...měla jsem jeden den k dobru...jinak bych asi odjela už ve čtvrtek..:-(
V pátek ráno jsem se dovolala lékaři, který vždy v pátek paní doktorku zastupuje. Sdělila jsem mu výsledky krve, bohužel nedopadly moc dobře...spíš blbě! Ta chemoterapie mi "sežrala" moc bílých krvinek a některé ty hodnoty jsou tak špatné, že v pondělí bude ta druhá chemo určitě odložená, musím jít na nové odběry. Prý se ty krvinky za tři - čtyři dny zase vzpamatují...no, uvidím v pondělí.
Možná se ptáte, proč jsem ale odjela z hor...Pan doktor mě docela vyděsil, varoval mě, že nesmím nastydnout, onemocnět a kdybych měla horečku nad 38 stupňů, tak bych musela být okamžitě hospitalizovaná a podávali by mi antibiotika přímo do žíly. Mám se vyvarovat kontu s větším počtem osob, mám prý hodně oslabenou imunitu. No, a na horách i v chalupě, je přeci jen chladněji, bylo nás tam 30 osob...tak jsme vyhodnotili, že bude lepší jet domů a být tady v klidu a teple. Naše dcera, ale byla smutná a chtěla tam s dětmi zůstat...moc si tam totiž vyhrají a jsou tam všichni (normálně i já) moc spokojení! A co mám už dnešní zprávy, tak jim na horách svítí slunce a prý chystají kraťásky..:-)
Manžel mě tedy odvezl domů a na hory se zase obratem vrátil...strávil v autě 6 hodin, aby mě odvezl...i to jsou velká gesta lásky...děkuju!!! Jsou tedy s dcerou a partou na horách a já odpočívám doma...ale bylo to dobré rozhodnutí, potřebuji být hlavně zdravá!!!! Nebudu lhát, že to bylo snadné...když na mě pan doktor vybalil všechna ta rizika, tak jsem byla v šoku...protože se cítím úplně dobře, ale krev v těle prostě ukazuje něco jiného...a fakt jsem se vyděsila a také mi vytryskly slzy...tak jsem chvíli brečela u manžela v náručí, naházela si věci do tašky a odjela. Jo, jo odjížděla jsem se slunečními brýlemi, aby nebylo vidět, že brečím...Za odjíždějícím autem mi mávala moje dcera, kterou jsem tam nechala, aby byla šťastná...ale já jsem brečela!!!! Jsou to nepříjemné okamžiky, které bohužel tahle nemoc přináší...
Ač jsem veliký optimista, tak jsou prostě chvíle a zprávy, které člověka trochu srazí na kolena a je nucen si uvědomit jak vážná jeho nemoc je...i když se on cítí dobře. A moje motto je "BÝT HLAVNĚ ZDRAVÁ A ŽIVÁ"...zdraví je opravdu to nejcennější co člověk má, proto se tady teď léčím sama doma a vím, že je to správně...moje malá dcera je také spokojená a to je pro mně jako maminku to nejdůležitější. A v době telefonů...je to skoro jako bych byla s nimi...máme spoustu hovorů, zpráv a fotek...
p.s. a ještě můžu dopsat chybějící články, konečně vám musím napsat den "D" tedy operaci...
Mějte se všichni moc krásně, ať jste kdekoliv...a vy partičko v Krkonoších...užijte si to na plný pecky i za mně!!!!
zase brzy...Štěpánka...:-)
...pohled z okna do zeleně
...i takhle se jí v Krkonoších..:-)
...tady se snídá v přírodě na 🌞
Komentáře
Okomentovat