Žilní vstup...mám vlastní hrudní PORT...:-)
ahoj holky, kluci i všichni ostatní...:-)
Dnes trochu popíšu moje zkušenosti se zavedením žilního vstupu...portu.
Byla jsem objednaná do nemocnice Motol na úterý 21.5.2019 v 10.00 hod.
Trochu jsem věděla co mě čeká, ale určitě jsem se nedívala na net na nějaké video, jak bude tento zákrok vypadat...to jsem viděla až odpoledne, když mi to ukazoval manžel, chtěl vědět co, že mi to budou dělat...a jsem tedy moc ráda, že jsem to viděla až poté. Protože na zákrok jsem šla veselá a beze strachu...a nebála jsem se!
Když jsem vstoupila na operační sál, sestřička mě vyzvala, abych si odložila...svlékla jsem si sněhobílé tričko i bílou podprsenku...lehla jsem si na lůžko, od pasu dolů jsem zůstala oblečená, jen mě přikryly několika sterilními prostěradly, na hlavu mi daly síťku, do které mi daly všechny vlasy (to jsem ještě měla svoje dlouhé vlasy). Na tělo mi připevnila čidla na sledování EKG...
Pak přišel pan profesor a UZV zjišťoval, která strana hrudníku bude vhodnější. Vybral pravou stranu, hlavu mi sestra přikryla dalším prostěradlem a začalo se...od prsou (tedy jednoho prsa) až k uším mě 2x potřely růžovou desinfekcí.
Nejprve mi pan profesor dal asi tři injekce s anestezií, jen to trochu píchlo...ale nic hrozného.
Pak mi říkal vše co bude dělat...že mi trochu nařízne kůži, tam vloží ten port..na který trochu zatlačí...pak mi zavedl hadičku z portu do krční žíly...Píšu to asi zkráceně, ale neviděla jsem to jen občas cítila nějaký tlak, nějaký pohyb...ale cítila jsem jak mi něco teče po krku. Přemýšlela jsem zda je to ještě desinfekce, ale protože to bylo teplé, tak to asi byla krev...byla, to jsem viděla když zákrok skončil. Během výkonu mi bylo dost teplo, pod těmi prostěradly. Hlavu jsem měla otočenou vlevo směrem k oknu, část jsem měla také přikrytou plentou, abych neviděla co se vpravo děje. Dívala jsem se směrem k oknu, pod kterým seděla sestřička...ta se podivovala, že se usmívám a nemám strach. Tak jsem jí říkala, že si musím vše řádně pamatovat, abych mohla celý postup napsat na blog. Protože musím říci, že než jsem onemocněla tak jsem o žádném portu neměla ani ponětí, natož abych si pomyslela, že ho dokonce budu vlastnit...:-) A vzhledem k tomu, že je docela dost vystouplý, tak ho může případně vidět každý...je opravdu jen pod kůži a protože na hrudníku nemám žádný tuk nešel ani nijak ukrýt do tuku...prý je to takový "vypínač" jak tomu říká Štěpánka.
Pan profesor si ještě se sestřičkou ujasňoval délku hadičky, která vede z portu do krční žíly, vše bylo hotovo a začalo se šít a lepit. Větší rána (asi 2cm), kterým byl pod kůži vložen port mi byla zašita vstřebatelnými stehy. Rána kde se napojovala hadička do krční žíly (asi 0,5cm) mi zalepily tkáňovým lepidlem...prý je to něco podobného jako vteřinové lepidlo, taky to dobře drží...Fakt to lepí dobře, rána není vůbec vidět. Sestřičky mi pak obě rány důkladně zalepily, lepenky jsem si nesměla sundat a ani se v okolí mýt a namočit si je.
Dostala jsem zprávu, ve které je vše z průběhu zákroku napsáno a také dva důležité doklady přímo k portu. Malou kartičku, kterou musím mít neustále u sebe a v případě potřeby ukázat a sdělit, že mám zaveden port. Jsou tam vepsány všechny informace...kdo, kdy mi port zavedl a také výrobní číslo...je to jak malý techničák k autu...a pak jsem dostala ještě "velký techničák", velkou brožurku, kde je opět vše zapsáno. A navíc je tam několik stran s řádky, pro zapisování jakékoliv manipulace s portem, tedy kdykoliv budu do něj dostávat chemo nebo jiné léky, musí to odborný zdravotnický personál vždy zapsat, včetně data i jména, kdo s portem něco dělal. S porty umějí pracovat skutečně jen na specializovaných pracovištích...v případě, že se do portu nebude podávat žádný lék cca 6 týdnů, musí se pravidelně čistit-proplachovat. Pak může být pod kůží několik let a několik tisíc vpichů. Ty se provádějí speciální jehlou tzv. "Huberovou"...je zahnutá do pravého úhlu. Do portu se vpichuje přes kůži, skrz membránu (modrá část)..viz foto níže.
Port má velikou výhodu, od jiných žilních vstupů jako je např. PICC...ten je zaveden do žíly v ruce, ze které stále kouká část hadičky, se kterou je problematické se mýt nebo snad i plavat, nesmí se namočit...a navíc se do ní mohou dostat infekce a také se musí každý týden proplachovat.
Port je po zhojení rány (cca dnů) plně ukrytý pod kůží, tedy se do něj nemohou dostat infekce a člověk se může mýt i plavat bez omezení. Jak jsem psala, u někoho je vidět...jako u mě, ale hlavně, že to bude fungovat...už mi do něj jednou dávaly chemo, a byla to veliká pohoda...
Celý zákrok trval cca 45 minut, potom jsem čekala na onkologii na pokoji asi 2 hodiny, pak jsem musela jít na RTG hrudníku, aby viděli, že se nic při zákroku nepoškodilo a vše funguje jak má.
Všechno bylo v pořádku a já jsem mohla jít domů...Tedy asi po čtyřech hodinách jsem odcházela sama domů...No, byla jsem pěkně růžová...v tom bílém triku...tak další ponaučení pro příště...nechodit na žádné zákroky v bílém!!! A to jsem si myslela, že triko rovnou vyhodím, že ho asi vůbec nevyperu...ale byla jsem překvapená, že po vyprání na triku nebyla ani tečka růžová!!! Za to já jsem byla růžová jako muchomůrka a dalo mi to práci ze sebe tu barvu vydrhnout, když jsem se ještě nesměla mýt. Nějak jsem to smyla žínkou...s tou jsem se kamarádila ještě další dva týdny...
Na kontrolu jsem pak šla hned ve čtvrtek tedy za dva dny, aby byla jistota, že je vše v pořádku a rány srůstají...A ještě poslední kontrola byla domluvena na 4.6.2019 než půjdu na druhou chemo. Port mi zkontrolovaly a rovnou "zapíchly" tu speciální jehlu...já pak šla na chemo už připravená.
A jestli zavedení portu bolelo??? Nebolelo, vůbec...dostala jsem dost anestezie, jen jsem malinko cítila když mi pan profesor ránu šil...ale nic hrozného..tak mám další novou zkušenost...:-)
A pak mi ještě hrudník hrál všemi barvami...žlutě, modře, zeleně i červeně...udělaly se mi různobarevné velké modřiny...ale to bylo vše, nic mě nebolelo, až jsem byla překvapená...mile!!!!
Dobrou noc a krásnou neděli..:-) přeje všem Štěpánka
https://braunoviny.bbraun.cz/implantabilni-porty-jsou-beznym-standardem-pro-lecbu-onkologickych-pacientu
Dnes trochu popíšu moje zkušenosti se zavedením žilního vstupu...portu.
Byla jsem objednaná do nemocnice Motol na úterý 21.5.2019 v 10.00 hod.
Trochu jsem věděla co mě čeká, ale určitě jsem se nedívala na net na nějaké video, jak bude tento zákrok vypadat...to jsem viděla až odpoledne, když mi to ukazoval manžel, chtěl vědět co, že mi to budou dělat...a jsem tedy moc ráda, že jsem to viděla až poté. Protože na zákrok jsem šla veselá a beze strachu...a nebála jsem se!
Když jsem vstoupila na operační sál, sestřička mě vyzvala, abych si odložila...svlékla jsem si sněhobílé tričko i bílou podprsenku...lehla jsem si na lůžko, od pasu dolů jsem zůstala oblečená, jen mě přikryly několika sterilními prostěradly, na hlavu mi daly síťku, do které mi daly všechny vlasy (to jsem ještě měla svoje dlouhé vlasy). Na tělo mi připevnila čidla na sledování EKG...
Pak přišel pan profesor a UZV zjišťoval, která strana hrudníku bude vhodnější. Vybral pravou stranu, hlavu mi sestra přikryla dalším prostěradlem a začalo se...od prsou (tedy jednoho prsa) až k uším mě 2x potřely růžovou desinfekcí.
Nejprve mi pan profesor dal asi tři injekce s anestezií, jen to trochu píchlo...ale nic hrozného.
Pak mi říkal vše co bude dělat...že mi trochu nařízne kůži, tam vloží ten port..na který trochu zatlačí...pak mi zavedl hadičku z portu do krční žíly...Píšu to asi zkráceně, ale neviděla jsem to jen občas cítila nějaký tlak, nějaký pohyb...ale cítila jsem jak mi něco teče po krku. Přemýšlela jsem zda je to ještě desinfekce, ale protože to bylo teplé, tak to asi byla krev...byla, to jsem viděla když zákrok skončil. Během výkonu mi bylo dost teplo, pod těmi prostěradly. Hlavu jsem měla otočenou vlevo směrem k oknu, část jsem měla také přikrytou plentou, abych neviděla co se vpravo děje. Dívala jsem se směrem k oknu, pod kterým seděla sestřička...ta se podivovala, že se usmívám a nemám strach. Tak jsem jí říkala, že si musím vše řádně pamatovat, abych mohla celý postup napsat na blog. Protože musím říci, že než jsem onemocněla tak jsem o žádném portu neměla ani ponětí, natož abych si pomyslela, že ho dokonce budu vlastnit...:-) A vzhledem k tomu, že je docela dost vystouplý, tak ho může případně vidět každý...je opravdu jen pod kůži a protože na hrudníku nemám žádný tuk nešel ani nijak ukrýt do tuku...prý je to takový "vypínač" jak tomu říká Štěpánka.
Pan profesor si ještě se sestřičkou ujasňoval délku hadičky, která vede z portu do krční žíly, vše bylo hotovo a začalo se šít a lepit. Větší rána (asi 2cm), kterým byl pod kůži vložen port mi byla zašita vstřebatelnými stehy. Rána kde se napojovala hadička do krční žíly (asi 0,5cm) mi zalepily tkáňovým lepidlem...prý je to něco podobného jako vteřinové lepidlo, taky to dobře drží...Fakt to lepí dobře, rána není vůbec vidět. Sestřičky mi pak obě rány důkladně zalepily, lepenky jsem si nesměla sundat a ani se v okolí mýt a namočit si je.
Dostala jsem zprávu, ve které je vše z průběhu zákroku napsáno a také dva důležité doklady přímo k portu. Malou kartičku, kterou musím mít neustále u sebe a v případě potřeby ukázat a sdělit, že mám zaveden port. Jsou tam vepsány všechny informace...kdo, kdy mi port zavedl a také výrobní číslo...je to jak malý techničák k autu...a pak jsem dostala ještě "velký techničák", velkou brožurku, kde je opět vše zapsáno. A navíc je tam několik stran s řádky, pro zapisování jakékoliv manipulace s portem, tedy kdykoliv budu do něj dostávat chemo nebo jiné léky, musí to odborný zdravotnický personál vždy zapsat, včetně data i jména, kdo s portem něco dělal. S porty umějí pracovat skutečně jen na specializovaných pracovištích...v případě, že se do portu nebude podávat žádný lék cca 6 týdnů, musí se pravidelně čistit-proplachovat. Pak může být pod kůží několik let a několik tisíc vpichů. Ty se provádějí speciální jehlou tzv. "Huberovou"...je zahnutá do pravého úhlu. Do portu se vpichuje přes kůži, skrz membránu (modrá část)..viz foto níže.
Port má velikou výhodu, od jiných žilních vstupů jako je např. PICC...ten je zaveden do žíly v ruce, ze které stále kouká část hadičky, se kterou je problematické se mýt nebo snad i plavat, nesmí se namočit...a navíc se do ní mohou dostat infekce a také se musí každý týden proplachovat.
Port je po zhojení rány (cca dnů) plně ukrytý pod kůží, tedy se do něj nemohou dostat infekce a člověk se může mýt i plavat bez omezení. Jak jsem psala, u někoho je vidět...jako u mě, ale hlavně, že to bude fungovat...už mi do něj jednou dávaly chemo, a byla to veliká pohoda...
Celý zákrok trval cca 45 minut, potom jsem čekala na onkologii na pokoji asi 2 hodiny, pak jsem musela jít na RTG hrudníku, aby viděli, že se nic při zákroku nepoškodilo a vše funguje jak má.
Všechno bylo v pořádku a já jsem mohla jít domů...Tedy asi po čtyřech hodinách jsem odcházela sama domů...No, byla jsem pěkně růžová...v tom bílém triku...tak další ponaučení pro příště...nechodit na žádné zákroky v bílém!!! A to jsem si myslela, že triko rovnou vyhodím, že ho asi vůbec nevyperu...ale byla jsem překvapená, že po vyprání na triku nebyla ani tečka růžová!!! Za to já jsem byla růžová jako muchomůrka a dalo mi to práci ze sebe tu barvu vydrhnout, když jsem se ještě nesměla mýt. Nějak jsem to smyla žínkou...s tou jsem se kamarádila ještě další dva týdny...
Na kontrolu jsem pak šla hned ve čtvrtek tedy za dva dny, aby byla jistota, že je vše v pořádku a rány srůstají...A ještě poslední kontrola byla domluvena na 4.6.2019 než půjdu na druhou chemo. Port mi zkontrolovaly a rovnou "zapíchly" tu speciální jehlu...já pak šla na chemo už připravená.
A jestli zavedení portu bolelo??? Nebolelo, vůbec...dostala jsem dost anestezie, jen jsem malinko cítila když mi pan profesor ránu šil...ale nic hrozného..tak mám další novou zkušenost...:-)
A pak mi ještě hrudník hrál všemi barvami...žlutě, modře, zeleně i červeně...udělaly se mi různobarevné velké modřiny...ale to bylo vše, nic mě nebolelo, až jsem byla překvapená...mile!!!!
Dobrou noc a krásnou neděli..:-) přeje všem Štěpánka
https://braunoviny.bbraun.cz/implantabilni-porty-jsou-beznym-standardem-pro-lecbu-onkologickych-pacientu
...brožurka s informacemi
...těsně po zákroku, čekám na RTG
...ten pravý "model" vlastním
...ještě trochu růžový krk
...takhle teď to "tlačítko" vypadá..:-)
Komentáře
Okomentovat