Druhá chemoterapie...
Milé čtenářky a také čtenáři...
omlouvám se vám všem, že jsem teď pár dní nepsala...ale prostě jsem na nic neměla sílu...doufám, že teď už se mi energie navrací a budu vás zase pravidelně informovat, což dělám moc ráda, ale když není síla, tak jde vše stranou...i ty velmi oblíbené činnosti!
V úterý 4.6.2019 jsem byla na druhé chemoterapii. Předcházely tomu nové krevní testy v pondělí, které dopadly dobře. Po konzultaci s paní doktorkou - onkoložkou jsme se domluvily na druhé chemo v úterý...krev je v normě a moje nachlazení také chemoterapii neomezuje. Dostanu prý ještě nějakou injekci, která posílí ty bílé krvinky, které mi chyběly. Když jsem byla v pondělí na odběrech krve, tak mě také obvodní lékařka poslouchala a koukala do krku, ve kterém mě bolelo. Vše bylo v pořádku...teploty jsem neměla a doufala jsem, že mi bude brzy lépe.
V úterý jsem tedy jela do Motola, nejdříve na kardiologii na kontrolu s žilním vstupem (portem). Port byl parádně zahojen, tak mi do něj rovnou píchli speciální zahnutou jehlu a na onkologii mi do ní jen "pustí" ty chemikálie. Na onkologii jsem byla objednána na 11.00, a myslím, že v 11.03 už do mě kapala první várka. Látky byly úplně stejné jako při první chemo...nejdříve tedy medikace, aby mi nebylo špatně a pak ještě ty dva roztoky. Přesně v 13.00 hod jsem odcházela, byla jsem vybavena injekcí a instrukcemi co a jak dále. Tentokráte jsem byla ve velké místnosti, kde bylo 6 polohovacích křesel...bylo nás tam 5 žen a jeden muž. Každému nám kapalo něco jiného, jinou dobu...a když starší žena a muž odešli, zbyly jsme tam čtyři ženy...mladé ženy, asi jsem byla nejstarší...Byla to zvláštní "skvadra" mladých plešatých žen...Jedna měla paruku, kterou si v tom vedru odložila na stolek, jedna měla krásný šátek s barevnými květy, další měla turbánek a já klobouk...v tom vedru jsme si ty pokrývky hlavy odložily, no, byl to zvláštní pohled...ale bohužel na tomhle oddělení je to rutina!
Manžel mě zase vyzvedl a odvezl domů...já jsem se cítila fakt moc dobře. Jen jsem si tady napsala cedulku, abych nezapomněla na aplikaci té injekce...ve středu v 13.00 hod...No, ale na to se asi zapomenout nedá, čekalo mě první vlastnoruční píchnutí do mého těla!!!!
Manžel odejel na dva dny na služební cestu...měla jsem domluvené příbuzné, kdyby se něco dělo, že mi budou nápomocní...jednak se Štěpí a pak také se mnou. Ve středu dorazila také na pomoc Niki...
právě včas...blížila se třináctá hodina, takže jsem mojí dceru, která byla před týdnem v sobotu moje kadeřnice povýšila na zdravotnici...ona mi aplikovala injekci s takovou lehkostí, že jsem to ani necítila..je to šikulka!!! Jo, jo, prý mě tyto injekce čekají po každé chemo..tak uvidíme kdo mi jí bodne příště...:-)
Jinak středa, tedy druhý den po chemo mi bylo moc dobře i jsem se tak cítila...namalovala jsem se, obula boty na vysokém klínku, vzala si krátké šortky a doplnila svůj outfit bílým kloboukem...a vůbec mi nevadilo, že pod ním mám asi 3 mm dlouhé/krátké vlásky, v tom vedru to bylo dokonce praktické!
Večer jsem chtěla psát článek, ale místo toho jsme si s Niki povídaly a měly maminko-dcerkovský večer...a bylo to moc fajn!
Ve čtvrtek ráno, když jsem musela vylézt z postele, jsem cítila, že jsem jak po flámu, kde jsem nezavřela za celou noc oči...Bohužel jsem v důsledku neustálého kašlání skoro nespala, byla jsem tedy pekelně unavená a ospalá. Odvezla jsem malou do školy a pak už jsem jen celý den ležela, pokoušela se spát a vlastně jsem se skoro nehnula ze sedačky...V ložnici se mi spát nechtělo, přeci nejsem zas až tak moc nemocná. Ale je pravda, že jsem od středy do dnešního odpoledne skoro jen pořád ležela, spala a odpočívala...Myslím, že mi nyní nesedla ta kombinace chemo, velmi oslabená imunita, injekce, která často vyvolává bolesti kloubů a příznaků jako při chřipce a hlavně ten strašnej a stále přetrvávající kašel. Prostě se to všechno sešlo nějak blbě...doufám, že příště nebudu mít ten kašel a nebudu tady ležet jak lemra!
A to, že tady ležím jako lazar je pro mě asi nejhorší, nedokážu totiž ležet a nic nedělat...tak občas něco málo zkusím udělat, ale zase mě to vrátí do polohy vleže...fakt mi ta síla chybí...no, a když tělo nemůže, tak ani mysl a chuť nic nezmůže..:-)
Dnes tady holky uvařily báječný oběd...smažený květák, nové brambory a okurkový salát...výborné jídlo, ale nějak mi ty chemikálie asi trochu zabily chuťové buňky...moc nevím jak to dnes chutnalo, ale soudě podle prázdných talířů rodiny...se to asi moc povedlo!!! Jen já jsem převalovala v puse "něco" co vím, že bylo alespoň teplé...a také moc hezké na pohled..:-)
Tak jsou pro mě teď nejlepší potraviny suché rohlíky...ale s jakou chutí je konzumuju!!! Normálně si dávám max dvě kávy denně, ale teď jsem jí už od středy neměla...více piju čaje, kvůli tomu kašli, ale upřímně už mi taky lezou krkem, a ani ho nevyléčily.
Zítra mám v plánu uvařit rajskou omáčku, tak jí pak budeme muset společnými silami celá rodina dochutit...Ale možná, že se mi zítra chuť vrátí a bude to moje TOP rajská života...každopádně budu vařit i polévku, na tu mám tedy také chuť. Žaludek si jí žádá...mám ho trochu jako na vodě. I po první chemo, kterou jsem zvládla úplně s přehledem jsem měla jen velkou chuť na polévku...Dojela jsem si tedy koupit maso a pak uvařila velký hrnec polévky...a byl to pro mé břicho koncert, když jsem jí jedla...a manžel byl mile potěšen, jaký, že to má na mě ta chemoterapie vliv...Polévka byla opravdu vynikající...prý můžu mít takové "chutě" častěji...já totiž vařím (většinou) protože musím nakrmit rodinu, ale moc mě to nebaví a dělám raději jiné věci...Tak snad proboha nezačnu mít ráda vaření..:-( No, ale když to bude na zdraví fungovat...tak ať se ze mě klidně stane Rettigová..:-)
Přeji vám všem dobrou noc a snad už teď budu psát zase pravidelně...bylo milé, když mi od vás chodily "stížnosti" a žádosti o nový článek, některé to máte prý jako každodenní rituál...no, a já nic nenapsala...Holky, moc DĚKUJU a zase vám budu psát své postřehy..:-)
Dobrou noc a krásnou slunečnou neděli...všem přeje Štěpánka..:-))
omlouvám se vám všem, že jsem teď pár dní nepsala...ale prostě jsem na nic neměla sílu...doufám, že teď už se mi energie navrací a budu vás zase pravidelně informovat, což dělám moc ráda, ale když není síla, tak jde vše stranou...i ty velmi oblíbené činnosti!
V úterý 4.6.2019 jsem byla na druhé chemoterapii. Předcházely tomu nové krevní testy v pondělí, které dopadly dobře. Po konzultaci s paní doktorkou - onkoložkou jsme se domluvily na druhé chemo v úterý...krev je v normě a moje nachlazení také chemoterapii neomezuje. Dostanu prý ještě nějakou injekci, která posílí ty bílé krvinky, které mi chyběly. Když jsem byla v pondělí na odběrech krve, tak mě také obvodní lékařka poslouchala a koukala do krku, ve kterém mě bolelo. Vše bylo v pořádku...teploty jsem neměla a doufala jsem, že mi bude brzy lépe.
V úterý jsem tedy jela do Motola, nejdříve na kardiologii na kontrolu s žilním vstupem (portem). Port byl parádně zahojen, tak mi do něj rovnou píchli speciální zahnutou jehlu a na onkologii mi do ní jen "pustí" ty chemikálie. Na onkologii jsem byla objednána na 11.00, a myslím, že v 11.03 už do mě kapala první várka. Látky byly úplně stejné jako při první chemo...nejdříve tedy medikace, aby mi nebylo špatně a pak ještě ty dva roztoky. Přesně v 13.00 hod jsem odcházela, byla jsem vybavena injekcí a instrukcemi co a jak dále. Tentokráte jsem byla ve velké místnosti, kde bylo 6 polohovacích křesel...bylo nás tam 5 žen a jeden muž. Každému nám kapalo něco jiného, jinou dobu...a když starší žena a muž odešli, zbyly jsme tam čtyři ženy...mladé ženy, asi jsem byla nejstarší...Byla to zvláštní "skvadra" mladých plešatých žen...Jedna měla paruku, kterou si v tom vedru odložila na stolek, jedna měla krásný šátek s barevnými květy, další měla turbánek a já klobouk...v tom vedru jsme si ty pokrývky hlavy odložily, no, byl to zvláštní pohled...ale bohužel na tomhle oddělení je to rutina!
Manžel mě zase vyzvedl a odvezl domů...já jsem se cítila fakt moc dobře. Jen jsem si tady napsala cedulku, abych nezapomněla na aplikaci té injekce...ve středu v 13.00 hod...No, ale na to se asi zapomenout nedá, čekalo mě první vlastnoruční píchnutí do mého těla!!!!
Manžel odejel na dva dny na služební cestu...měla jsem domluvené příbuzné, kdyby se něco dělo, že mi budou nápomocní...jednak se Štěpí a pak také se mnou. Ve středu dorazila také na pomoc Niki...
právě včas...blížila se třináctá hodina, takže jsem mojí dceru, která byla před týdnem v sobotu moje kadeřnice povýšila na zdravotnici...ona mi aplikovala injekci s takovou lehkostí, že jsem to ani necítila..je to šikulka!!! Jo, jo, prý mě tyto injekce čekají po každé chemo..tak uvidíme kdo mi jí bodne příště...:-)
Jinak středa, tedy druhý den po chemo mi bylo moc dobře i jsem se tak cítila...namalovala jsem se, obula boty na vysokém klínku, vzala si krátké šortky a doplnila svůj outfit bílým kloboukem...a vůbec mi nevadilo, že pod ním mám asi 3 mm dlouhé/krátké vlásky, v tom vedru to bylo dokonce praktické!
Večer jsem chtěla psát článek, ale místo toho jsme si s Niki povídaly a měly maminko-dcerkovský večer...a bylo to moc fajn!
Ve čtvrtek ráno, když jsem musela vylézt z postele, jsem cítila, že jsem jak po flámu, kde jsem nezavřela za celou noc oči...Bohužel jsem v důsledku neustálého kašlání skoro nespala, byla jsem tedy pekelně unavená a ospalá. Odvezla jsem malou do školy a pak už jsem jen celý den ležela, pokoušela se spát a vlastně jsem se skoro nehnula ze sedačky...V ložnici se mi spát nechtělo, přeci nejsem zas až tak moc nemocná. Ale je pravda, že jsem od středy do dnešního odpoledne skoro jen pořád ležela, spala a odpočívala...Myslím, že mi nyní nesedla ta kombinace chemo, velmi oslabená imunita, injekce, která často vyvolává bolesti kloubů a příznaků jako při chřipce a hlavně ten strašnej a stále přetrvávající kašel. Prostě se to všechno sešlo nějak blbě...doufám, že příště nebudu mít ten kašel a nebudu tady ležet jak lemra!
A to, že tady ležím jako lazar je pro mě asi nejhorší, nedokážu totiž ležet a nic nedělat...tak občas něco málo zkusím udělat, ale zase mě to vrátí do polohy vleže...fakt mi ta síla chybí...no, a když tělo nemůže, tak ani mysl a chuť nic nezmůže..:-)
Dnes tady holky uvařily báječný oběd...smažený květák, nové brambory a okurkový salát...výborné jídlo, ale nějak mi ty chemikálie asi trochu zabily chuťové buňky...moc nevím jak to dnes chutnalo, ale soudě podle prázdných talířů rodiny...se to asi moc povedlo!!! Jen já jsem převalovala v puse "něco" co vím, že bylo alespoň teplé...a také moc hezké na pohled..:-)
Tak jsou pro mě teď nejlepší potraviny suché rohlíky...ale s jakou chutí je konzumuju!!! Normálně si dávám max dvě kávy denně, ale teď jsem jí už od středy neměla...více piju čaje, kvůli tomu kašli, ale upřímně už mi taky lezou krkem, a ani ho nevyléčily.
Zítra mám v plánu uvařit rajskou omáčku, tak jí pak budeme muset společnými silami celá rodina dochutit...Ale možná, že se mi zítra chuť vrátí a bude to moje TOP rajská života...každopádně budu vařit i polévku, na tu mám tedy také chuť. Žaludek si jí žádá...mám ho trochu jako na vodě. I po první chemo, kterou jsem zvládla úplně s přehledem jsem měla jen velkou chuť na polévku...Dojela jsem si tedy koupit maso a pak uvařila velký hrnec polévky...a byl to pro mé břicho koncert, když jsem jí jedla...a manžel byl mile potěšen, jaký, že to má na mě ta chemoterapie vliv...Polévka byla opravdu vynikající...prý můžu mít takové "chutě" častěji...já totiž vařím (většinou) protože musím nakrmit rodinu, ale moc mě to nebaví a dělám raději jiné věci...Tak snad proboha nezačnu mít ráda vaření..:-( No, ale když to bude na zdraví fungovat...tak ať se ze mě klidně stane Rettigová..:-)
Přeji vám všem dobrou noc a snad už teď budu psát zase pravidelně...bylo milé, když mi od vás chodily "stížnosti" a žádosti o nový článek, některé to máte prý jako každodenní rituál...no, a já nic nenapsala...Holky, moc DĚKUJU a zase vám budu psát své postřehy..:-)
Dobrou noc a krásnou slunečnou neděli...všem přeje Štěpánka..:-))
...tak tady se ty "drinky" podávají
...fotka z místa činu na blog..:-)
...injekce ke snadné aplikaci...:-(
...Ve středu mi bylo FAKT krásně..:-)
...i bez vlasů
Komentáře
Okomentovat