Důležitá rekonvalescence a cvičení..:-)
Ahoj všichni...:-)
malinko vysvětlím název dnešního článku. Sice budu psát jak je důležitá rehabilitace a cvičení po operaci, aby byla v budoucnu neomezená hybnost ruky a celé tělo bylo fit jako dříve. Ale je důležité se cítit v pohodě a zdráv vlastně každý den, každý okamžik...když totiž člověku není dobře, nic ho netěší. Věci, které má běžně rád a činí mu potěšení, jsou najednou nedůležité...nejsou to fráze, ale zdraví je opravdu NEJVÍC...bez zdraví nic nejde tak jak by mělo, člověk se najednou cítí omezován...
A když chybí energie, tak si prostě neporučíte něco dělat...prostě to nezvládnete. Nechci si stěžovat, ale jen vysvětlit, jak mi teď pár dnů bylo...myslím, že největší vinu na mé únavě a častém odpočívání má ten kašel. Mohla bych napsat měl, ale kašlu stále...sice méně, ale kašlu nejvíce večer...pořád si říkám, jak to tělo pozná, že je večer...a já se rozkašlu, ale chvílemi až tak, že mám pocit, že se udusím...Naštěstí je to jen pocit a já jsem tady..:-)
Ale určitě mi už je lépe...tak například včera ráno jsem se probudila a měla obrovský hlad. Tak když jsem vypravila a odvezla dceru do školy, tak jsem si uvařila teplou snídani...takový můj "ham&eggs"
vylepšený o sýr a kečup...Když tak lovím v paměti, tak tedy nevím kdy jsem naposledy měla teplou snídani, asi naposledy v březnu v Rakousku na horách, na dovolených vždy jím trochu jinak...člověk se musí přizpůsobit lokalitě, kde právě je. Ale doma už spoustu let, vždy snídám sušenky Be-be a kávu s mlékem...občas si dám třeba loupák, ale teplé snídaně nikdy! Jsem takhle zvyklá a vyhovuje mi to...ale chuť byla tak silná, že jsem si fakt stoupla k plotně...a nakonec jsem měla parádní snídani na dva dny. Tak to už je známka, že se ve mně něco děje...Jo, jo...začíná mi být lépe. A ta rajská v neděli se také náramně povedla...manžel i Štěpánka si 2x přidávali a olizovali se až za ušima...A to je pro "kuchařku", vždy ta největší poklona...a ještě, když mám teď tu chuť trochu v háji, tak to potěší o to víc!
Já měla včera asi nějakou chuť vařit a péci...protože ráno, jsem si vařila ham&eggs a odpoledne ještě řízky s bramborem. Odpoledne bylo venku asi 32 °stupňů...a já si ještě pustila troubu a pekla jsem manželovi jeho oblíbený koláč...jak se říká, láska prochází žaludkem...a já ho miluju, tak jsem mu upekla koláč! Tak ten můj pobyt v kuchyni značil zlepšení stavu, protože kdyby mi bylo špatně, tak bych určitě ležela...
Antibiotika asi fakt zabírají, protože jsem se dnes rán cítila skoro fit! A s tím souvisí, že je důležitá rekonvalescence a odpočinek, aby mohl být člověk šťastný. A já třeba hrozně ráda uklízím, mám ráda, když je všude čisto, uklizeno...nikde žádné smítko. Máme velký dům, tak se tady můžu parádně vyřádit...A to jsem dnes trochu dělala..:-) Převlékla a vyprala jsem v ložnici lůžkoviny, vyprala ručníky, vyluxovala podlahy celého domu a ještě utřela prach...i další věci, které jsem prokládala občasným válením se pod pergolou na houpačce...raději ve stínu. Do bazénu jsem s tím kašlem zatím raději nelezla...A proč to píšu??? Já se dnes cítím tak spokojeně, šťastně a zdravě...nic mě nebolí, mám sílu a energii, můžu dělat co chci...a to mi stačí ke štěstí. Samozřejmě mám kolem sebe manžela, malou dceru a když si pak ke mně přilehla na houpačku, hladila jsem jí po vlasech a byly jsme obě spokojené...je to dokonalé štěstí! Nemám si nač stěžovat, a že nemám zrovna na hlavě vlasy??? Nevadí...starám se o to víc o ty Štěpánky...má je do pasu a množství na dvě hlavy, tak je máme teď na dobu přechodnou společné..:-)
Prostě když je člověk spokojený na duši, tak se to odrazí i na těle...je to vše propojené. Tak já jsem si dnes udělala hezky na duši a tím je i parádně na těle...a to přeci jde!
A když jsem se vrátila v dubnu z nemocnice domů, měla jsem sice na těle omezení v podobě čerstvé rány v hrudní oblasti. Nesměla jsem se sprchovat, aby se rána mohla hojit a hlavně jsem musela každý den cvičit. Nebyl to příkaz lékařů, ale můj vlastní!!! Vždycky jsem hodně sportovala, myslím, že mám i celkem pružné tělo a to je velikánská výhoda! Tělo, které je zvyklé se hýbat, cvičit, není líne se pak regeneruje mnohem lépe, než když máte rozhýbat "něco", co se ani před operací moc nehýbalo. Začala jsem fakt cvičit, jen co jsem otevřela po operaci oči, lékař to neviděl moc rád. Ale chtěla jsem být zase co nejdříve ve stejné formě, jako před operací. A opravdu čtrnácticentimetrový řez hrudníkem člověka omezí...to je jasný. Makala jsem i doma, několikrát denně, třeba jen při koukání na televizi jsem cvičila, někdy to i bolelo. Ale jsem přeci jen obyčejný člověk, který úplně neví co jak je vhodné, abych si třeba ještě neublížila. Mám sice různé obrázkové postupy, jak cvičit, ale stejně...chtělo to nějakou odbornou radu! A to vřele doporučuji všem, obrátit se případně na specialistu na fyzioterapeuta! Naštěstí mám ve svém okolí skvělou vyhlášenou fyzioterapeutku, kamarádku Martinu se kterou se známe přes 30 let...Dlouhé roky pracovala v Motole, u toho nejlepšího "učitele", je velmi vyhledávána po celém světě. Obrátila jsem se na ní, naštěstí si na mě udělala čas. Poprvé jsem u ní byla asi 16 dnů po operaci...cvičila se mnou asi hodinu, masírovala mi jizvu a dostala jsem asi 4 cviky, které jsem měla doma cvičit. Musím říci, že některé cviky, které se mnou Martina prováděla byly dost bolestivé, ale bylo to pro dobro mého těla, tak jsem vše vydržela. Opravdu jsem poctivě doma cvičila, minimálně 2x denně. Cviky jsem prováděla až do bolesti...vždy jsem byla po cvičení zpocená...ale spokojená, že se mi navrací síla a hybnost. Prostě jsem nechtěla vůbec nic zanedbat. Prso v pohodě nahradíte epitezou (silikonová náhrada), ale jak se budete třeba česat nebo nosit něco v ruce, jak si podáte nějaký předmět z horní police??? To se nesmí zanedbat...cvičení je opravdu moc a moc důležité! A hlavně si člověk stále musí říkat, dělám to pro sebe!!! A chci to dělat...protože chci fungovat jako dříve, bez omezení a bez bolestí!!!
Za týden jsem šla k Martině na druhé cvičení...a moc mě chválila jaké jsem udělala pokroky, nevěřila, že za týden tohle člověk dokáže...hybnost ruky byla mnohem lepší a také jizva se masážemi výborně hojila. Opravdu jsem i já viděla veliký pokrok...a jen za týden! Musím uznat, že je nesmírně důležité kvalitního fyzioterapeuta najít, sám člověk neví jak správně cvičit, kolik tělu může naložit...jak často má cvičit, aby to nebylo málo nebo zase moc...Já byla u Martiny 2x a její cviky, rady a doporučení byly pro mě opravdu strašně důležité!!! A právě jí vděčím, za to, že mám 100% hybnost ruky, nemám žádné otoky, bolesti a můžu vlastně cokoliv co dříve...a to ještě nejsem ani 2 měsíce po operaci. Budu se opakovat...ale vše je v hlavě, ani trochu jsem si nepřipouštěla, že by něco nešlo, nebo nedopadlo dle mých představ. Jo, jo dřela jsem, ale vyplatilo se to!! Ruku procvičuju vlastně pořád při každodenních činnostech a masáž s promašťováním jizvy provádím každý den 2x. Potřebuji, aby i v budoucnu byla jizva pohyblivá a mohla jsem podstoupit operaci (implantát prsu).
Tak tedy dobrou noc, ještě mne čeká sprcha a pak masáž..Štěpánka..:))
p,s, už je mi opravdu lépe...právě jsem snědla sáček gumových bonbónů...:-)
malinko vysvětlím název dnešního článku. Sice budu psát jak je důležitá rehabilitace a cvičení po operaci, aby byla v budoucnu neomezená hybnost ruky a celé tělo bylo fit jako dříve. Ale je důležité se cítit v pohodě a zdráv vlastně každý den, každý okamžik...když totiž člověku není dobře, nic ho netěší. Věci, které má běžně rád a činí mu potěšení, jsou najednou nedůležité...nejsou to fráze, ale zdraví je opravdu NEJVÍC...bez zdraví nic nejde tak jak by mělo, člověk se najednou cítí omezován...
A když chybí energie, tak si prostě neporučíte něco dělat...prostě to nezvládnete. Nechci si stěžovat, ale jen vysvětlit, jak mi teď pár dnů bylo...myslím, že největší vinu na mé únavě a častém odpočívání má ten kašel. Mohla bych napsat měl, ale kašlu stále...sice méně, ale kašlu nejvíce večer...pořád si říkám, jak to tělo pozná, že je večer...a já se rozkašlu, ale chvílemi až tak, že mám pocit, že se udusím...Naštěstí je to jen pocit a já jsem tady..:-)
Ale určitě mi už je lépe...tak například včera ráno jsem se probudila a měla obrovský hlad. Tak když jsem vypravila a odvezla dceru do školy, tak jsem si uvařila teplou snídani...takový můj "ham&eggs"
vylepšený o sýr a kečup...Když tak lovím v paměti, tak tedy nevím kdy jsem naposledy měla teplou snídani, asi naposledy v březnu v Rakousku na horách, na dovolených vždy jím trochu jinak...člověk se musí přizpůsobit lokalitě, kde právě je. Ale doma už spoustu let, vždy snídám sušenky Be-be a kávu s mlékem...občas si dám třeba loupák, ale teplé snídaně nikdy! Jsem takhle zvyklá a vyhovuje mi to...ale chuť byla tak silná, že jsem si fakt stoupla k plotně...a nakonec jsem měla parádní snídani na dva dny. Tak to už je známka, že se ve mně něco děje...Jo, jo...začíná mi být lépe. A ta rajská v neděli se také náramně povedla...manžel i Štěpánka si 2x přidávali a olizovali se až za ušima...A to je pro "kuchařku", vždy ta největší poklona...a ještě, když mám teď tu chuť trochu v háji, tak to potěší o to víc!
Já měla včera asi nějakou chuť vařit a péci...protože ráno, jsem si vařila ham&eggs a odpoledne ještě řízky s bramborem. Odpoledne bylo venku asi 32 °stupňů...a já si ještě pustila troubu a pekla jsem manželovi jeho oblíbený koláč...jak se říká, láska prochází žaludkem...a já ho miluju, tak jsem mu upekla koláč! Tak ten můj pobyt v kuchyni značil zlepšení stavu, protože kdyby mi bylo špatně, tak bych určitě ležela...
Antibiotika asi fakt zabírají, protože jsem se dnes rán cítila skoro fit! A s tím souvisí, že je důležitá rekonvalescence a odpočinek, aby mohl být člověk šťastný. A já třeba hrozně ráda uklízím, mám ráda, když je všude čisto, uklizeno...nikde žádné smítko. Máme velký dům, tak se tady můžu parádně vyřádit...A to jsem dnes trochu dělala..:-) Převlékla a vyprala jsem v ložnici lůžkoviny, vyprala ručníky, vyluxovala podlahy celého domu a ještě utřela prach...i další věci, které jsem prokládala občasným válením se pod pergolou na houpačce...raději ve stínu. Do bazénu jsem s tím kašlem zatím raději nelezla...A proč to píšu??? Já se dnes cítím tak spokojeně, šťastně a zdravě...nic mě nebolí, mám sílu a energii, můžu dělat co chci...a to mi stačí ke štěstí. Samozřejmě mám kolem sebe manžela, malou dceru a když si pak ke mně přilehla na houpačku, hladila jsem jí po vlasech a byly jsme obě spokojené...je to dokonalé štěstí! Nemám si nač stěžovat, a že nemám zrovna na hlavě vlasy??? Nevadí...starám se o to víc o ty Štěpánky...má je do pasu a množství na dvě hlavy, tak je máme teď na dobu přechodnou společné..:-)
Prostě když je člověk spokojený na duši, tak se to odrazí i na těle...je to vše propojené. Tak já jsem si dnes udělala hezky na duši a tím je i parádně na těle...a to přeci jde!
A když jsem se vrátila v dubnu z nemocnice domů, měla jsem sice na těle omezení v podobě čerstvé rány v hrudní oblasti. Nesměla jsem se sprchovat, aby se rána mohla hojit a hlavně jsem musela každý den cvičit. Nebyl to příkaz lékařů, ale můj vlastní!!! Vždycky jsem hodně sportovala, myslím, že mám i celkem pružné tělo a to je velikánská výhoda! Tělo, které je zvyklé se hýbat, cvičit, není líne se pak regeneruje mnohem lépe, než když máte rozhýbat "něco", co se ani před operací moc nehýbalo. Začala jsem fakt cvičit, jen co jsem otevřela po operaci oči, lékař to neviděl moc rád. Ale chtěla jsem být zase co nejdříve ve stejné formě, jako před operací. A opravdu čtrnácticentimetrový řez hrudníkem člověka omezí...to je jasný. Makala jsem i doma, několikrát denně, třeba jen při koukání na televizi jsem cvičila, někdy to i bolelo. Ale jsem přeci jen obyčejný člověk, který úplně neví co jak je vhodné, abych si třeba ještě neublížila. Mám sice různé obrázkové postupy, jak cvičit, ale stejně...chtělo to nějakou odbornou radu! A to vřele doporučuji všem, obrátit se případně na specialistu na fyzioterapeuta! Naštěstí mám ve svém okolí skvělou vyhlášenou fyzioterapeutku, kamarádku Martinu se kterou se známe přes 30 let...Dlouhé roky pracovala v Motole, u toho nejlepšího "učitele", je velmi vyhledávána po celém světě. Obrátila jsem se na ní, naštěstí si na mě udělala čas. Poprvé jsem u ní byla asi 16 dnů po operaci...cvičila se mnou asi hodinu, masírovala mi jizvu a dostala jsem asi 4 cviky, které jsem měla doma cvičit. Musím říci, že některé cviky, které se mnou Martina prováděla byly dost bolestivé, ale bylo to pro dobro mého těla, tak jsem vše vydržela. Opravdu jsem poctivě doma cvičila, minimálně 2x denně. Cviky jsem prováděla až do bolesti...vždy jsem byla po cvičení zpocená...ale spokojená, že se mi navrací síla a hybnost. Prostě jsem nechtěla vůbec nic zanedbat. Prso v pohodě nahradíte epitezou (silikonová náhrada), ale jak se budete třeba česat nebo nosit něco v ruce, jak si podáte nějaký předmět z horní police??? To se nesmí zanedbat...cvičení je opravdu moc a moc důležité! A hlavně si člověk stále musí říkat, dělám to pro sebe!!! A chci to dělat...protože chci fungovat jako dříve, bez omezení a bez bolestí!!!
Za týden jsem šla k Martině na druhé cvičení...a moc mě chválila jaké jsem udělala pokroky, nevěřila, že za týden tohle člověk dokáže...hybnost ruky byla mnohem lepší a také jizva se masážemi výborně hojila. Opravdu jsem i já viděla veliký pokrok...a jen za týden! Musím uznat, že je nesmírně důležité kvalitního fyzioterapeuta najít, sám člověk neví jak správně cvičit, kolik tělu může naložit...jak často má cvičit, aby to nebylo málo nebo zase moc...Já byla u Martiny 2x a její cviky, rady a doporučení byly pro mě opravdu strašně důležité!!! A právě jí vděčím, za to, že mám 100% hybnost ruky, nemám žádné otoky, bolesti a můžu vlastně cokoliv co dříve...a to ještě nejsem ani 2 měsíce po operaci. Budu se opakovat...ale vše je v hlavě, ani trochu jsem si nepřipouštěla, že by něco nešlo, nebo nedopadlo dle mých představ. Jo, jo dřela jsem, ale vyplatilo se to!! Ruku procvičuju vlastně pořád při každodenních činnostech a masáž s promašťováním jizvy provádím každý den 2x. Potřebuji, aby i v budoucnu byla jizva pohyblivá a mohla jsem podstoupit operaci (implantát prsu).
Tak tedy dobrou noc, ještě mne čeká sprcha a pak masáž..Štěpánka..:))
p,s, už je mi opravdu lépe...právě jsem snědla sáček gumových bonbónů...:-)
...moje výjimečná snídaně...:-)
...brožura plná cviků a rad
...tyhle cviky jsem každý den "dřela"
Komentáře
Okomentovat