Pooperační pobyt v nemocnici...:-)

Ahoj, ahoj, ahoj...:))

tak se zase trochu vrátím k období po pátku 12.4.2019, tedy kdy jsem podstoupila operaci.

Noc nebyla nic moc...k ránu jsem už nemohla spát vůbec! Ale nebylo to následkem operace, nebo že by mě bolela rána, která byla 14 cm dlouhá (hned jsem jí doma měřila)...nic z toho, po operaci mi bylo fakt skvěle. Problém byl s těmi krásnými kompresními punčochami..to bylo PEKLO...je mít 24 hodin na nohou...musela jsem je mít celou dobu, co jsem ležela v posteli a nesměla vstát. Vypadaly opravdu krásně...když jsem si je vyzvedla v lékárně, tak jsem nevěřila vlastním očím...tělová barva, brilantní lesk a krásná krajka...chvíli jsem si říkala, zda jsou k operaci nebo na nějakou "noční akci s manželem" až tak jsou hezké. Zabalené v krabičce s hedvábným papírem...Fakt jsem zírala..:-)

Ve zdravotnických potřebách mi změřili obvod stehna a kotníku a dostala jsem na své míry správnou velikost. Celkem jednoduše jsem ty mega těsný punčochy natáhla a byla jsem ráda, že jsem si ještě čerstvě nalakovala nehty...vždyť mi budou přeci vidět, tak ať mám alespoň hezké nehty...když už nic jiného mít nemůžu. Ani jsem nesměla mít náušnice, řetízek a nehty na rukou bez laku. Tak jsem měla radost, že jsou punčochy s otevřenou špičkou...teď už vím, že to bylo to nejhorší z celé operace. Ty okraje přes nárty jsou totiž tak moc pevné, že mi umrtvovaly nohy a byla to dost velká bolest. Celé punčochy byly v pohodě, jen ty těsné okraje...fakt to bylo hrozný...snažila jsem se je srolovat směrem ke kotníkům...no, to mi pak modrala a neprokrvovala se ta přiškrcená část nohy i s prsty...tak jsem také snažila je přetáhnout přes prsty...to moc nešlo, protože ta nártová část byla krátká...a tohle jsem pořád zkoušela asi od dvou hodin ráno...Také jsem přemýšlela, že bych ty pevné gumy odřízla...ale čím???... nic jsem neměla! A sestřičky jsem budit nechtěla...A když ráno kolem sedmé přišla sestřička a z punčoch mě vysvobodila..byla jsem nesmírně šťastná...a úleva byla nepopsatelná!!! Sestřička měla problém mi je přes ty gumy stáhnout...a nárty...těch jsem se asi týden nemohla dotknout, jak byly omačkané...

A to jsme my holky zvyklé "pro krásu" trpět i v nepohodlných botách...

Tak jen malá rada pro vás, které by jste tyto punčochy řešily nebo byly nucené obléknout...Vyžádejte si uzavřené se špičkou...ty se totiž dělají také...a tam žádná guma není!!! Ale to jsem samozřejmě nevěděla a ani mi je nikdo nenabídl...takže člověk pořád zjišťuje a zkouší...a také se učí..:-)

Tak to jen k mému nejhoršímu zážitku z nemocnice...vše ostatní bylo jinak fajn a měla jsem se krásně. Vařili mi, uklízeli...dokonce 2x denně vysypávali koš, obletovali mne sestřičky-holky i kluci..

Píchali injekce do břicha, měřili teplotu...to mi vždycky připadalo, jako když mě jdou odstřelit...namířili mi na čelo teploměrové čidlo, které píplo...no bylo to zvláštní, ale rychlé a bezbolestné, také mi kontrolovali tu nádobku kam odtékal dren z rány...no, to bylo také veselé...Jak jsem mohla, tak jsem seděla v křesle, nebo jsem pořád různě cvičila...a ta asi metrová hadice, která mi vedla z hrudníku do tý nádoby, kterou jsem stále musela držel se mi pořád někde pletla, nebo jsem se někde zahákla...trochu jsem měla strach zda si jí z rány sama nevytáhnu...ale naštěstí ne. 

V sobotu za mnou přišla starší dcera Niki...byla se mnou od oběda až asi do osmi...Přinesla mi krásnou papírovou kytku, kterou pak v nemocnici každý obdivoval. Čerstvé a živé květiny mají totiž přísný zákaz vstupu...ta to tedy vymyslela👍. Také nám skočila pro čerstvé smoothie, tak jsme si popíjely brčkem zdravé vitamíny...

Moc jsme si to užily, hodně jsme si povídaly, všechno jsem probraly a byl to moc hezký den, protože jsme měly čas jen pro nás dvě, doma má pořád při všem za zadkem mladší sestru, která se jí nemůže nabažit...Niki jinak žije v Praze.

A je jedno, že jsme byly v nemocnici...protože tam se mnou byl jeden z mých nejmilovanějších lidí...moje dcera. Jo, sestřičky si myslely, že je to kamarádka...a vůbec mi nevěřily, že je to dcera...dokonce se mě prý musí drze zeptat kolik mi je let...když Niki je 26...Bylo to milé, co si budeme povídat...po operaci, v posteli v pyžamu, mastný vlasy...nikdo nevypadá perfektně...Pak mě ještě vzaly na vyšetřovnu a převazovaly mi ránu...měla jsem ten obvaz moc utažený...tak mi lichotily znovu, že jsem prý krásně opálená (pozůstatky z Thajska) a tělo samý sval...no, byly moc milé..:-) A já jsem s nimi také pořád vtipkovala a příjemně jsme se bavily...opravdu jsem měla veliké štěstí na celý personál, nesetkala jsem se s nikým nepříjemným nebo "kyselým"...napsala bych to, ale fakt ne! 

No, a při převazu jsem si říkala, že nebudu koukat...ale jsem asi víc zvědavá než bojácná...tak jsem se koukla...No, moc hezký to nebylo...levá strana je teď klučičí hrudníček s podélnou 14 cm dlouhou jizvou uprostřed...a vpravo mi zůstalo jedno zdravé prso...ale to mě teď vůbec netrápí...jednou budu mít prsa perfektní, ale nejdříve se musím zdárně vyléčit...

Pak jsme si daly s Niki večeři...tu mojí, dávali tam fakt velký porce, stačila mi vždy půlka nebo i méně...tak se mi začala pěkně plnit i lednice...na horší časy..:-)

Večer Niki odešla, a já začala pomalu odpočívat v posteli a chystala se spát...

V neděli mě totiž čekala další nejmilejší návštěva...malá Štěpánka, která se vrátila od babičky a manžel...moc jsem se na ně těšila.

A to jsem ještě netušila, že mě také přijede navštívit Stáňa, moje výborná přítelkyně a můj "GURU". Bylo to moc milé a příjemné!!! V neděli před obědem si udělala čas a přijela za mnou, je fakt skvělá a moc si toho vážím, a doufám, že jí budu moci její péči, starost a podporu vrátit!!!

No, a po obědě už přijeli...byla jsem moc šťastná...Štěpánka mi hupsla do postele, kde jsem odpočívala po obědě...moc se jí líbilo to polohování a jezdila nahoru a dolu, ale pořád se ke mě tulila a mačkala...jak se jí moc stýskalo!!! Všichni jsme se šli projít a koupili si zase smoothie...máme je moc rádi. Užili jsme si krásné odpoledne...a další den v nemocnici utekl jako voda...A bylo tady pondělí...trochu jsem doufala, že půjdu domů, protože jsem se už v sobotu cítila opravdu skvěle...když jsem byla bez punčoch, bylo mi fakt moc dobře...nic mě nebolelo a byla jsem schopná odejít...ale pan doktor říkal, že si alespoň odpočinu, vyspím se...no, asi trochu viděl jaký jsem živel a neposeda... Kdykoliv přišel, tak jsem cvičila...jen kroutil očima...ale také mě chválil, že se pořád směju a jsem veselá...to se prý v nemocnici nevidí!! Jo, a ten odpočinek a spánek jsem moc nestihla, knihu jsem ani neotevřela...a časopis??? No, tak tam jsem se jen podívala do TV programu...ale vlastně jsem ani nestihla nic dokoukat...strávila jsem mnoho hodin telefonováním se svými blízkými...a přátelé jsou víc než nějaký film..:-)

Takže v pondělí jsem ještě domů nešla...přijel mě navštívit manžel, nasvačil se z věcí z lednice...vždycky měl hlad, tak se ty dobroty v lednici hodily...já je jíst nestíhala a on měl svačinku...
Ale v úterý už jsem šla domů...nemohla jsem dospat, jednak byla proleželá matrace u nové postele a pak hlavně jak moc jsem se těšila...Když v neděli manžel s malou odjížděli z nemocnice, tak v autě plakala...prý požádala tatínka, aby o mně nemluvil, prý je moc smutná a stýská se jí...prý se jí pak chce plakat...To pro mě bylo moc smutný. Jsme na sebe hodně zvyklé a máme mezi sebou velmi silný vztah...
Jupí, jupí...je úterý a já jsem z postele vyskočila jako rybička už v 6.00 hodin...ustala jsem postel, zabalila si věci a byla natěšená...až mi řeknou, že mohu jít! Ještě mě čekalo vyndání tý hadice z hrudníku...Bylo to rychlý a ani jsem nic necítila (připravovali mě, že je to nepříjemné) horší bylo vyndání stehu, kterým byla hadice přišitá...Ale vše bylo hned hotové...a já sundala pyžamo a zase jsem byla v džínách...v civilu, takže ZDRAVÁ!!!!
Strávila jsem v nemocnici 5 nocí a těšila jsem se domů...za rodinou, v nemocnici se mi bydlelo krásně a ještě o mě pečovali jak o princeznu...Ale doma o mě pečují jako o královnu...mám vážně milující rodinu...jsem šťastná žena a máma!!!
Kolem jedenácté mne manžel dovezl domů...bylo to skvělé být zase doma!
Odpoledne jsem šla moc ráda vyzvednou malou do družiny, děti byly akorát na hřišti za pletivem...když mě viděla, tak se celá rozzářená vrhla k pletivu a přes ty otvory jsme si dávaly pusinky...až mi tekly slzy, bylo to moc dojemné a obě jsme byly šťastné!!! A teď jsme každý den všichni spolu a jsme spokojení..:-)

Budu končit, dnes mám za sebou 2.chemoterapii...půjdu tedy spát...spánek léčí, a zítra zase napíšu další článek...

Dobrou noc, Štěpánka..:-)

..."pekelné" punčochy..:-(

...krásná papírová květina

...chvíle odpočinku

...pondělní oběd "na rozloučenou"...miluju koprovku...:-)

...procházka venku na sluníčku

...úterní brzké ráno..vyhlížím odchod domů..:-)

...taková jedna večeře