...co mě opravdu dojalo a rozbrečelo!!!
Všechny vás vítám u dnešního článku...
Pár dnů před operací, když jsem počítala dny a skoro hodiny, kdy už konečně nastoupím do nemocnice a začne se něco dít, jsem zažila situaci, která mě rozbrečela jako želvu...
Odpoledne, právě když jsem se chystala odjet na domluvenou schůzku k lékaři, pro nějaké předoperační papíry, jsem v naší ulici zaznamenala auto kurýra...s nějakým logem "vezeme vám překvapení"...nebo něco takového...Pomyslela jsem si, to tedy bude někdo mile překvapený...sedla jsem do auta a odjela. Když jsem byla asi tři ulice od domu, tak mi zvonil telefon...nějaké neznámé číslo. Ozval se mužský hlas a řekl, že mi veze překvapení...aha, tak to já budu překvapená...blesklo mi hlavou!!! Vrátila jsem se tedy domů...před domem už byl kurýr a držel obrovskou kytici rudých růží, předal mi jí...já na něj s otevřenou pusou zírala, nechápala jsem...prý mám vše napsané na cedulce se vzkazem...sedl do auta a odjel pryč...
No, a v ten okamžik jsem začala fakt regulérně bulet!!! Hned jsem totiž věděla kdo mi tu kytici posílá...kdo na mě myslí a má takové neuvěřitelné nápady...žádný ctitel, ani žádný muž...ale moje milovaná, báječná kamarádka Olča..💕 Možná vás napadá, proč mi poslala takovou kytici..Žije totiž v Holandsku...nemohla a nemůže tady být v téhle těžké chvíli se mnou. Jsme ale v častém kontaktu, voláme si a píšeme...a jsem moc ráda, že jí mám!! Je pravda, že teď když jsem nemocná, si voláme častěji, ale není to z důvodu, že by jsme na sebe nemyslely, ale obě jsme vytížené, zaměstnané maminky...já jsem teď tedy na nemocenské, ale myslím dříve. Olča má totiž tři děti...a upřímně, je to vzor pohodové a obětavé MAMINKY!!! A co víc, má ještě ke všemu dvojčata...a když maminky od jednoho dítěte šílí, nestíhají a jsou zoufalé...Olča??? Ta je v naprosté pohodě, ještě vždycky krásná a usměvavá!!!
Tak už určitě chápete, proč mě ta kytice tak moc dojala a rozbrečela...Olča prostě pořád myslí na ostatní a tohle její gesto mě fakt dostalo do kolen!! Je to ta nejlepší kamarádka, jakou si člověk může přát...jen nás dělí spoustu kilometrů...než se ale zaláskovala a odstěhovala za svým mužem, tak jsme spolu byly téměř každý den a zažily jsme toho opravdu spoustu...dodnes na plno těch okamžiků vzpomínám, nebo si je připomínám fotkami...A i když spolu nějaký čas nemluvíme, tak navážeme hovor, jako by jsme spolu mluvily naposledy včera...a to je opravdové upřímné přátelství!!!
Je zvláštní, že ty lékařské zprávy jsem ustála bez jediné slzy, s racionálním uvažováním...ale kytice (těch růží bylo 19) mě rozbulí...Prostě jsem se jen utvrdila, jaké mám kolem sebe báječné lidi, kterým na mně záleží...a to je moc příjemné zjištění...Uvědomuju si to vlastně už pár týdnů, co řeším svou nemoc...dostala jsem od přátel (hlavně od holek) spoustu talismanů a dárečků pro štěstí...o těch nádherných zprávách ani nemluvě...ty by byly na vydání knihy!!!
Olí, moc Ti děkuji za to, že jsi...mám Tě moc ráda!!!!💗
Od února to tady doma máme jako takové malé květinářství, stále máme ve váze čerstvé květiny...Některé dostávám a občas si je i koupím sama...mám to ráda, a když jsem teď často doma, tak si ty květiny i užívám a obdivuji se jejich kráse...To je takové malé pozitivum nemoci, protože i od manžela dostávám častěji květiny...i mimo narozeniny a svátky...naposledy jsem dostala spoustu rudých muškátů, které nám teď zdobí dům...a už se těším až v létě budou viset z truhlíků mohutné květy...to je vždy veliká krása..:-)
Jo, jo jak málo stačí ke štěstí a spokojenosti...🌹🌻🌺🌼
Dobrou noc a zase brzy...Štěpánka...:))
Odpoledne, právě když jsem se chystala odjet na domluvenou schůzku k lékaři, pro nějaké předoperační papíry, jsem v naší ulici zaznamenala auto kurýra...s nějakým logem "vezeme vám překvapení"...nebo něco takového...Pomyslela jsem si, to tedy bude někdo mile překvapený...sedla jsem do auta a odjela. Když jsem byla asi tři ulice od domu, tak mi zvonil telefon...nějaké neznámé číslo. Ozval se mužský hlas a řekl, že mi veze překvapení...aha, tak to já budu překvapená...blesklo mi hlavou!!! Vrátila jsem se tedy domů...před domem už byl kurýr a držel obrovskou kytici rudých růží, předal mi jí...já na něj s otevřenou pusou zírala, nechápala jsem...prý mám vše napsané na cedulce se vzkazem...sedl do auta a odjel pryč...
No, a v ten okamžik jsem začala fakt regulérně bulet!!! Hned jsem totiž věděla kdo mi tu kytici posílá...kdo na mě myslí a má takové neuvěřitelné nápady...žádný ctitel, ani žádný muž...ale moje milovaná, báječná kamarádka Olča..💕 Možná vás napadá, proč mi poslala takovou kytici..Žije totiž v Holandsku...nemohla a nemůže tady být v téhle těžké chvíli se mnou. Jsme ale v častém kontaktu, voláme si a píšeme...a jsem moc ráda, že jí mám!! Je pravda, že teď když jsem nemocná, si voláme častěji, ale není to z důvodu, že by jsme na sebe nemyslely, ale obě jsme vytížené, zaměstnané maminky...já jsem teď tedy na nemocenské, ale myslím dříve. Olča má totiž tři děti...a upřímně, je to vzor pohodové a obětavé MAMINKY!!! A co víc, má ještě ke všemu dvojčata...a když maminky od jednoho dítěte šílí, nestíhají a jsou zoufalé...Olča??? Ta je v naprosté pohodě, ještě vždycky krásná a usměvavá!!!
Tak už určitě chápete, proč mě ta kytice tak moc dojala a rozbrečela...Olča prostě pořád myslí na ostatní a tohle její gesto mě fakt dostalo do kolen!! Je to ta nejlepší kamarádka, jakou si člověk může přát...jen nás dělí spoustu kilometrů...než se ale zaláskovala a odstěhovala za svým mužem, tak jsme spolu byly téměř každý den a zažily jsme toho opravdu spoustu...dodnes na plno těch okamžiků vzpomínám, nebo si je připomínám fotkami...A i když spolu nějaký čas nemluvíme, tak navážeme hovor, jako by jsme spolu mluvily naposledy včera...a to je opravdové upřímné přátelství!!!
Je zvláštní, že ty lékařské zprávy jsem ustála bez jediné slzy, s racionálním uvažováním...ale kytice (těch růží bylo 19) mě rozbulí...Prostě jsem se jen utvrdila, jaké mám kolem sebe báječné lidi, kterým na mně záleží...a to je moc příjemné zjištění...Uvědomuju si to vlastně už pár týdnů, co řeším svou nemoc...dostala jsem od přátel (hlavně od holek) spoustu talismanů a dárečků pro štěstí...o těch nádherných zprávách ani nemluvě...ty by byly na vydání knihy!!!
Olí, moc Ti děkuji za to, že jsi...mám Tě moc ráda!!!!💗
Od února to tady doma máme jako takové malé květinářství, stále máme ve váze čerstvé květiny...Některé dostávám a občas si je i koupím sama...mám to ráda, a když jsem teď často doma, tak si ty květiny i užívám a obdivuji se jejich kráse...To je takové malé pozitivum nemoci, protože i od manžela dostávám častěji květiny...i mimo narozeniny a svátky...naposledy jsem dostala spoustu rudých muškátů, které nám teď zdobí dům...a už se těším až v létě budou viset z truhlíků mohutné květy...to je vždy veliká krása..:-)
Jo, jo jak málo stačí ke štěstí a spokojenosti...🌹🌻🌺🌼
Dobrou noc a zase brzy...Štěpánka...:))
...no, není nádherná???
...takhle jí kurýr přivezl
...od manžela, moje nejoblíbenější..:-)
...nádherná růže až z Keni
...tak tuhle tady stále mám, už dva týdny
je to až neuvěřitelné
...a venku jsou také kytičky...:-)
Komentáře
Okomentovat