První chemoterapie...
Ahoj všem...
dnes ještě výjimečně přeskočím a popíšu nejaktuálnější léčbu. Jsem totiž druhý den po své první chemoterapii. A to je pro mne nová, naprosto nepoznaná etapa v léčbě.
Tak jak to bylo:...měla jsem nástup v 11.30 v Motole na onkologii. Vždy na vyšetření jezdím autem...tam i zpět, ale dnes jsem zvolila bus...už to pro mne bylo nové, protože jsem s ním už pěkně dlouho nejela...jo, jo jsme z těch aut pěkně zhýčkaní a rozmazlení. Busem jsem tedy jela jen tam...a bylo to fajn...člověk si může číst, nebo jako já čučet do mobilu. Ale upřímně...čučelo do něj třičtvrtě lidí z busu...to je tedy doba!!!
V nemocnici jsem byla dost brzy, tak jsem se ještě skočila objednat na genetické testy. Dostala jsem štos papírů a první volný termín, až koncem září...alespoň, ale letos. Snad do té doby zvládnu vyplnit alespoň část o mých předcích...myslím, že ani moji rodiče nevědí jméno svého dědečka, jeho sourozenců a kdy se narodili i umřeli...tak to bude tedy dost dobrodružné vyplňování. Snad tam alespoň něco napíšu...možná svoje jméno..na další si třeba ani nevzpomenu. Paní doktorka mi totiž včera říkala, že po chemoterapii můžu mít výpadky známých slov...ale naštěstí prý jen dočasně!!!
Tak se mnou mějte, prosím shovívavost, když výhledově budu opakovat deset slov dokola, nebo dokonce psát blbosti...je to dočasné..:-)
Pak jsem se tedy přemístila již na onkologii. V čekárně bylo asi 5 lidí, za pár minut si sestřička zavolala mne a jednu paní. Šly jsme na pokoj...tam jsme vyfasovaly postele...parádní polohovací, paní si ji hned zkušeně nastavila a zalehla...Já jsem si vybalila na stolek knihu, sluchátka, časopis, vodu a kapesníky...Mobil jsem si nechala v ruce, abych mohla hned všechno psát...a také jsem nervózně zalehla.
Za chvíli dorazila milá sestřička, my jme odevzdaly nějaké vyplněné papíry a sestřička nám změřila tlak...obě jme prošly. Pak si připravila jehlu a chtěla mi zavést kanylu...no, moc se to nedařilo..na pravé ruce mám hůře viditelné žíly a z levé mi brát nesmí...(vysvětlím za chvíli). Dala si limit tři pokusy, pak volala kolegyni...ta mi také obhlížela ruku a snažila se mi napíchnout žílu i v místě kde netuším, že nějakou žílu mám...marně. Nakonec se podařilo na sedmý pokus do mne kanylu dostat. Byla jsem ráda hlavně za ně, byly chuděrky úplně vystresované. Prý takové žíly dlouho neviděly...Já jsem zvyklá darovat krev a jehel se fakt nebojím, tak jsem je spíš uklidňovala a podporovala...dokonce by mi to snad daly vypít, jak byly bezradné...ale to nejde! Sestřičky byly fakt milé a šikovné, jen moje žíly stávkovaly. Naštěstí mi budou za týden zavádět žilní vstup-port...tak můžou moje žíly odpočívat a schovávat se. Tohle bude pro všechny veliké usnadnění...Port je "zařízení" zašité v nahoře hrudníku pod kůží, kde je hadička vedena přímo do žíly. Alespoň tak nějak to je, ale víc budu vědět za týden...tak napíšu jak to vážně je. A to byla nejhorší část z celé chemoterapie za mnou...i když jak píšu, nic to nebylo, nebolelo to...tak jsem nic horšího, než těch 7 mini bodnutí nezažila. Sestřička mi pak napojila nějaký malý "pytlík" s čirou tekutinou...byly v ní asi čtyři léky na případnou nevolnost...pak jsem dostala podobnou, ale větší...tam už byla asi nějaká chemická látka, protože třetí náplň byla krásně červeno-oranžová..
Říkala jsem, že jsem dostala Aperol, a přímo do žíly...Takže parádní drink!!!
Aperol dokapal a já v 14.15 jela domů...Ještě jsem si ze stolku sbalila všechny vybalené věci...kromě mobilu a vody sem totiž nic jiného nepoužila, bylo to nějaké rychlé...Ponaučení pro příště - netahat s sebou blbosti.
Ještě vysvětlení k levé ruce do které se již nesmím nechat píchat, protože jsem po operaci levého prsa a také dvou uzlin v podpaží, je již ohrožen lymfatický systém. Tedy se levá paže musí chránit, opatrovat a nesmí se zaškrcovat..škrtidlem, při odběru krve, nebo ani při měření tlaku manžetou. Nesmí se nosit těsné (kompresní) rukávy ani těsné hodinky nebo náramky. Vždy když jsem jako dárce darovala krev, tak vždy z levé ruky...na první pokus, tam mám žílu opravu parádní. A také mi tam zůstane, už nikdy nikomu nedovolím, aby mi do ní bodl...musím si jí chránit, musím chránit sebe!!! Tyto informace jsem také vůbec netušila a neřešila, až nemoc mne s nimi seznámila..:-(
Chvíli jsme si povídaly s tou paní, ta tam byla, ale jen půl hodiny a měla hotovo...Aperol nedostala..:-)
Zpátky jsem se vezla jako královna...manžel pro mě přišel až na oddělení...možná myslel, že mě bude podpírat, nebo že mě dokonce ponese do auta...ale mně bylo tak dobře, jako bych dostala živou vodu. Cestou jsme se ještě zastavili koupit muškáty a vyzvednout dceru na atletice...a ještě sehnat léky na nevolnost. Abych je měla připravené, až přijde/pokud přijde.
V půl čtvrté jme byli doma, chtěla jsem hned psát, protože mi bylo fakt dobře, ale když mám doma rodinku, tak se chceme věnovat sobě a ne koukat do PC. Pořád jsem čekala kdy tedy nějaká nevolnost dorazí..no, a čekám stále!!! Nic nepřišlo..a to jsem tedy vážně ráda. Ale pro jistotu jsem si dala k posteli kýbl, kdyby náhodou..ale naštěstí tam byl do rána jen jako dekorace. A jak mi bylo dnes???
Parádně, cítím se skvěle...fakt bez jediného problému. Měla jsem i domluvené babičky, aby případně dorazily a vypravily dceru do školy a pak aby se postaraly o mě. Ale nebyly potřeba...vše jsem zmákla jako vždy sama. A protože jme měli dnes auto v servisu, tak jsme jely s malou do školy (asi 900 m) na koloběžce. Ona tam a já zpět...byla to taková malá rozcvička po ránu. Ale pak jsem si naordinovala klid doma...musela jsem to slíbit i manželovi. Celé dopoledne jsem se tedy povalovala na sedačce a psala hodně mailů, svým zákazníkům o které pečuji v práci. Mám info, že jim scházím, tak jsem je chtěla informovat. A také jsem psala další a další věci...Jen k blogu jsem se nedostala. Manžel s dcerou dorazili už kolem půl druhé...a pak byl náš společný čas..
Odpoledne jsem si vlastně asi na půl hodinky zdřímla, ale to není u mně nic mimořádného...protože jak říká moje dcera, spánek je můj největší koníček...a jsem v něm tak dobrá, že bych prý mohla spát v reprezentaci! Manžel mne pořád sleduje a ptá se jestli jsem ok a ani jeden nechápeme, že jsem v naprosté pohodě. Doufám, že to tak zůstane...
Dobrou a klidnou noc všem, Štěpánka..:-)
Tak jak to bylo:...měla jsem nástup v 11.30 v Motole na onkologii. Vždy na vyšetření jezdím autem...tam i zpět, ale dnes jsem zvolila bus...už to pro mne bylo nové, protože jsem s ním už pěkně dlouho nejela...jo, jo jsme z těch aut pěkně zhýčkaní a rozmazlení. Busem jsem tedy jela jen tam...a bylo to fajn...člověk si může číst, nebo jako já čučet do mobilu. Ale upřímně...čučelo do něj třičtvrtě lidí z busu...to je tedy doba!!!
V nemocnici jsem byla dost brzy, tak jsem se ještě skočila objednat na genetické testy. Dostala jsem štos papírů a první volný termín, až koncem září...alespoň, ale letos. Snad do té doby zvládnu vyplnit alespoň část o mých předcích...myslím, že ani moji rodiče nevědí jméno svého dědečka, jeho sourozenců a kdy se narodili i umřeli...tak to bude tedy dost dobrodružné vyplňování. Snad tam alespoň něco napíšu...možná svoje jméno..na další si třeba ani nevzpomenu. Paní doktorka mi totiž včera říkala, že po chemoterapii můžu mít výpadky známých slov...ale naštěstí prý jen dočasně!!!
Tak se mnou mějte, prosím shovívavost, když výhledově budu opakovat deset slov dokola, nebo dokonce psát blbosti...je to dočasné..:-)
Pak jsem se tedy přemístila již na onkologii. V čekárně bylo asi 5 lidí, za pár minut si sestřička zavolala mne a jednu paní. Šly jsme na pokoj...tam jsme vyfasovaly postele...parádní polohovací, paní si ji hned zkušeně nastavila a zalehla...Já jsem si vybalila na stolek knihu, sluchátka, časopis, vodu a kapesníky...Mobil jsem si nechala v ruce, abych mohla hned všechno psát...a také jsem nervózně zalehla.
Za chvíli dorazila milá sestřička, my jme odevzdaly nějaké vyplněné papíry a sestřička nám změřila tlak...obě jme prošly. Pak si připravila jehlu a chtěla mi zavést kanylu...no, moc se to nedařilo..na pravé ruce mám hůře viditelné žíly a z levé mi brát nesmí...(vysvětlím za chvíli). Dala si limit tři pokusy, pak volala kolegyni...ta mi také obhlížela ruku a snažila se mi napíchnout žílu i v místě kde netuším, že nějakou žílu mám...marně. Nakonec se podařilo na sedmý pokus do mne kanylu dostat. Byla jsem ráda hlavně za ně, byly chuděrky úplně vystresované. Prý takové žíly dlouho neviděly...Já jsem zvyklá darovat krev a jehel se fakt nebojím, tak jsem je spíš uklidňovala a podporovala...dokonce by mi to snad daly vypít, jak byly bezradné...ale to nejde! Sestřičky byly fakt milé a šikovné, jen moje žíly stávkovaly. Naštěstí mi budou za týden zavádět žilní vstup-port...tak můžou moje žíly odpočívat a schovávat se. Tohle bude pro všechny veliké usnadnění...Port je "zařízení" zašité v nahoře hrudníku pod kůží, kde je hadička vedena přímo do žíly. Alespoň tak nějak to je, ale víc budu vědět za týden...tak napíšu jak to vážně je. A to byla nejhorší část z celé chemoterapie za mnou...i když jak píšu, nic to nebylo, nebolelo to...tak jsem nic horšího, než těch 7 mini bodnutí nezažila. Sestřička mi pak napojila nějaký malý "pytlík" s čirou tekutinou...byly v ní asi čtyři léky na případnou nevolnost...pak jsem dostala podobnou, ale větší...tam už byla asi nějaká chemická látka, protože třetí náplň byla krásně červeno-oranžová..
Říkala jsem, že jsem dostala Aperol, a přímo do žíly...Takže parádní drink!!!
Aperol dokapal a já v 14.15 jela domů...Ještě jsem si ze stolku sbalila všechny vybalené věci...kromě mobilu a vody sem totiž nic jiného nepoužila, bylo to nějaké rychlé...Ponaučení pro příště - netahat s sebou blbosti.
Ještě vysvětlení k levé ruce do které se již nesmím nechat píchat, protože jsem po operaci levého prsa a také dvou uzlin v podpaží, je již ohrožen lymfatický systém. Tedy se levá paže musí chránit, opatrovat a nesmí se zaškrcovat..škrtidlem, při odběru krve, nebo ani při měření tlaku manžetou. Nesmí se nosit těsné (kompresní) rukávy ani těsné hodinky nebo náramky. Vždy když jsem jako dárce darovala krev, tak vždy z levé ruky...na první pokus, tam mám žílu opravu parádní. A také mi tam zůstane, už nikdy nikomu nedovolím, aby mi do ní bodl...musím si jí chránit, musím chránit sebe!!! Tyto informace jsem také vůbec netušila a neřešila, až nemoc mne s nimi seznámila..:-(
Chvíli jsme si povídaly s tou paní, ta tam byla, ale jen půl hodiny a měla hotovo...Aperol nedostala..:-)
Zpátky jsem se vezla jako královna...manžel pro mě přišel až na oddělení...možná myslel, že mě bude podpírat, nebo že mě dokonce ponese do auta...ale mně bylo tak dobře, jako bych dostala živou vodu. Cestou jsme se ještě zastavili koupit muškáty a vyzvednout dceru na atletice...a ještě sehnat léky na nevolnost. Abych je měla připravené, až přijde/pokud přijde.
V půl čtvrté jme byli doma, chtěla jsem hned psát, protože mi bylo fakt dobře, ale když mám doma rodinku, tak se chceme věnovat sobě a ne koukat do PC. Pořád jsem čekala kdy tedy nějaká nevolnost dorazí..no, a čekám stále!!! Nic nepřišlo..a to jsem tedy vážně ráda. Ale pro jistotu jsem si dala k posteli kýbl, kdyby náhodou..ale naštěstí tam byl do rána jen jako dekorace. A jak mi bylo dnes???
Parádně, cítím se skvěle...fakt bez jediného problému. Měla jsem i domluvené babičky, aby případně dorazily a vypravily dceru do školy a pak aby se postaraly o mě. Ale nebyly potřeba...vše jsem zmákla jako vždy sama. A protože jme měli dnes auto v servisu, tak jsme jely s malou do školy (asi 900 m) na koloběžce. Ona tam a já zpět...byla to taková malá rozcvička po ránu. Ale pak jsem si naordinovala klid doma...musela jsem to slíbit i manželovi. Celé dopoledne jsem se tedy povalovala na sedačce a psala hodně mailů, svým zákazníkům o které pečuji v práci. Mám info, že jim scházím, tak jsem je chtěla informovat. A také jsem psala další a další věci...Jen k blogu jsem se nedostala. Manžel s dcerou dorazili už kolem půl druhé...a pak byl náš společný čas..
Odpoledne jsem si vlastně asi na půl hodinky zdřímla, ale to není u mně nic mimořádného...protože jak říká moje dcera, spánek je můj největší koníček...a jsem v něm tak dobrá, že bych prý mohla spát v reprezentaci! Manžel mne pořád sleduje a ptá se jestli jsem ok a ani jeden nechápeme, že jsem v naprosté pohodě. Doufám, že to tak zůstane...
Dobrou a klidnou noc všem, Štěpánka..:-)
...vítězství, kanyla je v ruce
...první dávky
...hlavně opatrně, ať se kanyla nehne
...a zázračný Aperol..:-)
...fakt jsem ho dostala
Komentáře
Okomentovat