Nový týden a spoustu úkolů...
Ahoj všichni...
Začal nový týden a s ním i spoustu úkolů. Během víkendu jsme si spoustu věcí ujasnili, ale nejdůležitější bylo, že nás nemoc neovládne, ale naopak ovládneme...a co víc zvládneme jí my! Píšu záměrně my...myslím tím mojí rodinu. A samozřejmě nejvíce tu nejbližší...tedy manžela a dcery. Je to totiž boj nás všech. Mé onemocnění se totiž dotkne každého z nás, doufám, že co nejméně tuto změnu zaznamenají moje holky. Ale v manželovi mám neskutečně velkou oporu!!! Je to pro něj složitá situace, neví jak by mi mohl pomoci...tu nemoc mám v těle já, nejde aby za mne převzal léčbu..to musím zvládnout sama...a také to zvládnu!!! Ale pro mně je strašně důležité vědět, že nejsem sama, mohu se na něj plně spolehnout. Vím, že se dokáže perfektně postarat o dceru, o domácnost a hlavně kdykoliv i o mně!!! Dokáže mně ve všem zastoupit...a to se člověku i daleko lépe léčí. Nemusím se ničím stresovat a trápit...mohu se plně věnovat sobě a také rodině, děláme spolu věci, které máme rádi a užíváme si je...
Zastavila jsem se v práci s neschopenkou a domluvili jsme se, že budu chvíli marodit...a brzy se vrátím zpět ke své práci, kterou mám moc ráda. Také jsem od dobré kamarádky získala kontakt na její blízkou nemocnou kamarádku...teď už i mojí!!!
Za chvíli už jsme si telefonovaly a já poznala výjimečnou ženu..Stáňu!!! Mluvily jsme spolu asi 30 minut...déle jsem nemohla, spěchala jsem pro dceru do družiny, ale tento hovor byl neskutečný...stejně jako je ona!!! Domluvily jsem se na druhý den na osobní setkání...hned jsme se poznaly...
Strávily jsme spolu první asi tři hodiny a já nestačila zírat, jak ze Stáni doslova sálá pozitivní a optimistická nálada..Když mi vyprávěla svůj příběh..se stejným onemocněním, které jí potkalo 2x, tak jsem asi zírala s otevřenou pusou...Bylo to pro mne osudové setkání...v tom smyslu, že mi hrozně moc pomohla se v nemoci, vyšetřeních, neznámu a pocitech zorientovat. Opravdu moc a moc si jí vážím, obdivuji její energii a celkový přístup k životu. Stala se mým průvodcem, rádcem i ramenem na kterém se můžu vybrečet...Je to velice chytrá, milá a empatická žena. Stala se z ní moje velmi důvěrná přítelkyně, jsme téměř v každodenním telefonickém a sms kontaktu...A rozumíme si v mnoha věcech, které se vůbec netýkají nemoci!
Tahle "hnusná" nemoc má i nějaká pozitiva, tak třeba moje setkání se Stáňou...normálně by jsme se asi nepotkaly...i když kdo ví??? Kromě nemoci toho máme i spoustu společného...třeba sport, tak i sportujme a při tom si povídáme. Tedy já jsem oproti Stáně úplný žabař...jejímu tempu a energii nejde moc stačit...A to je Stáňa dáma ještě o více než 10 let starší...Proto upřímně říkám, že je neuvěřitelná, skvělá a já jsem moc ráda, že jí mám!!!! Manžel mi říká, že Stáňa je pro mně Guru..a má pravdu, fakt jí obdivuji a smekám!!!! Stáni, moc a moc TI DĚKUJI!!!!
Kdyby můj blog mohl nějaké ženě posloužit také trochu jako rádce nebo průvodce nemocí, tak budu moc ráda. Ani já jsem na začátku netušila, nevěděla...a právě Stáňa mi byla velikým pomocníkem a rádcem...a je stále. I když už je květen, něco jsem již z léčby podstoupila...je toho stále ještě víc přede mnou...a jsou to pro mne neznámé věci. Které budu (bohužel) postupně poznávat...a psát o nich, pro vás které to zajímá z jakéhokoliv důvodu!
Dne 13.2.2019 jsem se poznala s báječnou lékařkou Mudr. Petrou Pokornou z onkologie z nemocnice Motol.. Dle mé histologické zprávy mi vše podrobně vysvětlila...a dost mně uklidnila, "tento nález je jeden z úplně nejlépe řešitelných a jednoduchých"...uf, oddychla jsem si!!! Ale dodala, pokud po operaci, která byla jasná, se nezjistí nic jiného...nebude vás čekat další léčba v podobě chemo, ozařování a jiných léčení.
Byla jsem ráda, že mám vlastně jen "lehkou nemoc"...po operaci, kde mi vezmou prso a za pár měsíců mi udělají nové, budu zdravá...Ale vše je jinak...to jsem se dozvídala postupně, z dalších vyšetření!
S paní doktorkou jsme se domluvily, že si dáme vědět protože, jsem měla ještě domluvenou schůzku v nemocnici Královské Vinohrady.
Dny plynuly, já jsem pořád něco zjišťovala, telefonovala a psala si stále svůj deník s poznámkami. Hlavně jsem pořád hlavně máma, tak se starám o dceru...vypravuju jí do školy, pak vyzvedávám a mezi tím pečuji o domácnost...a to zabere také dost času. A když je malá doma, tak se snažím být zase co nejvíce máma...která dělá a řeší běžné věci, děláme úkoly, kroužky a další dětské záležitosti...Padla mám až tak kolem osmé, když jde dcera spát...Tak ani nemám čas, abych nad nemocí přemýšlela nebo se snad hroutila...Jen se musím domluvit na léčbě...a co nejdříve začít!
19.2.2019 jsem byla na schůzce v FNKV, paní doktorka mi vlastně řekla t samé co před týdnem v Motole...a rovnou mne ještě objednala na magnetickou rezonanci 27.2.2019 odpoledne. Toto vyšetření, je prý důležité..je to zase jiná zobrazovací technika než mamograf a UZV..
A protože mne paní doktorka rovnou objednala na MR, tak jsem si říkala, že se tedy asi budu léčit tady...Jak jsem slušně vychovaná a neznalá, tak mi bylo blbý to vyšetření rušit. Ale pořád jsem se cítila nějak nejistá...paní doktorka v Motole mi fakt padla do oka...ale v FNKV jsem byla objednaná na tu MR...tak jsem to tak nechala.
Další poprvé...magnetická rezonance...moje další zkušenost do sbírky, nikdy jsem na tomto vyšetření nebyla...nevěděla jsem tedy co čekat...No, a dost jsem se pobavila..ani tak ne nad tím vyšetřením...ale spíš sama se sebou...:-)
To je sms zpráva kterou jsem po MR odeslala kamarádkám...
Ponaučení pro příště...i když se jde člověk do nemocnice jen objednat na recepci, tak musím mít vše pod kontrolou...Kalhotky brazilky, oholené vše co jde, nalakované nehty na nohou, vyčištěné zuby i uši...nikdy nevíte co vás kde potká!!! No, a teď už to vždy dodržuji...a žádnou velkou legraci jsem nezažila...vlastně ještě jo..to bylo asi za měsíc na dalším vyšetření...kam se postupně dostaneme...a zase tam byl zdravotní bratr..:-) a pak mám ještě jeden opravdu vtipný zážitek z nemocnice..pro změnu s mladým doktorem...:-)
A teď jdu do peřin...dobrou noc, Štěpánka :-)
Zastavila jsem se v práci s neschopenkou a domluvili jsme se, že budu chvíli marodit...a brzy se vrátím zpět ke své práci, kterou mám moc ráda. Také jsem od dobré kamarádky získala kontakt na její blízkou nemocnou kamarádku...teď už i mojí!!!
Za chvíli už jsme si telefonovaly a já poznala výjimečnou ženu..Stáňu!!! Mluvily jsme spolu asi 30 minut...déle jsem nemohla, spěchala jsem pro dceru do družiny, ale tento hovor byl neskutečný...stejně jako je ona!!! Domluvily jsem se na druhý den na osobní setkání...hned jsme se poznaly...
Strávily jsme spolu první asi tři hodiny a já nestačila zírat, jak ze Stáni doslova sálá pozitivní a optimistická nálada..Když mi vyprávěla svůj příběh..se stejným onemocněním, které jí potkalo 2x, tak jsem asi zírala s otevřenou pusou...Bylo to pro mne osudové setkání...v tom smyslu, že mi hrozně moc pomohla se v nemoci, vyšetřeních, neznámu a pocitech zorientovat. Opravdu moc a moc si jí vážím, obdivuji její energii a celkový přístup k životu. Stala se mým průvodcem, rádcem i ramenem na kterém se můžu vybrečet...Je to velice chytrá, milá a empatická žena. Stala se z ní moje velmi důvěrná přítelkyně, jsme téměř v každodenním telefonickém a sms kontaktu...A rozumíme si v mnoha věcech, které se vůbec netýkají nemoci!
Tahle "hnusná" nemoc má i nějaká pozitiva, tak třeba moje setkání se Stáňou...normálně by jsme se asi nepotkaly...i když kdo ví??? Kromě nemoci toho máme i spoustu společného...třeba sport, tak i sportujme a při tom si povídáme. Tedy já jsem oproti Stáně úplný žabař...jejímu tempu a energii nejde moc stačit...A to je Stáňa dáma ještě o více než 10 let starší...Proto upřímně říkám, že je neuvěřitelná, skvělá a já jsem moc ráda, že jí mám!!!! Manžel mi říká, že Stáňa je pro mně Guru..a má pravdu, fakt jí obdivuji a smekám!!!! Stáni, moc a moc TI DĚKUJI!!!!
Kdyby můj blog mohl nějaké ženě posloužit také trochu jako rádce nebo průvodce nemocí, tak budu moc ráda. Ani já jsem na začátku netušila, nevěděla...a právě Stáňa mi byla velikým pomocníkem a rádcem...a je stále. I když už je květen, něco jsem již z léčby podstoupila...je toho stále ještě víc přede mnou...a jsou to pro mne neznámé věci. Které budu (bohužel) postupně poznávat...a psát o nich, pro vás které to zajímá z jakéhokoliv důvodu!
Dne 13.2.2019 jsem se poznala s báječnou lékařkou Mudr. Petrou Pokornou z onkologie z nemocnice Motol.. Dle mé histologické zprávy mi vše podrobně vysvětlila...a dost mně uklidnila, "tento nález je jeden z úplně nejlépe řešitelných a jednoduchých"...uf, oddychla jsem si!!! Ale dodala, pokud po operaci, která byla jasná, se nezjistí nic jiného...nebude vás čekat další léčba v podobě chemo, ozařování a jiných léčení.
Byla jsem ráda, že mám vlastně jen "lehkou nemoc"...po operaci, kde mi vezmou prso a za pár měsíců mi udělají nové, budu zdravá...Ale vše je jinak...to jsem se dozvídala postupně, z dalších vyšetření!
S paní doktorkou jsme se domluvily, že si dáme vědět protože, jsem měla ještě domluvenou schůzku v nemocnici Královské Vinohrady.
Dny plynuly, já jsem pořád něco zjišťovala, telefonovala a psala si stále svůj deník s poznámkami. Hlavně jsem pořád hlavně máma, tak se starám o dceru...vypravuju jí do školy, pak vyzvedávám a mezi tím pečuji o domácnost...a to zabere také dost času. A když je malá doma, tak se snažím být zase co nejvíce máma...která dělá a řeší běžné věci, děláme úkoly, kroužky a další dětské záležitosti...Padla mám až tak kolem osmé, když jde dcera spát...Tak ani nemám čas, abych nad nemocí přemýšlela nebo se snad hroutila...Jen se musím domluvit na léčbě...a co nejdříve začít!
19.2.2019 jsem byla na schůzce v FNKV, paní doktorka mi vlastně řekla t samé co před týdnem v Motole...a rovnou mne ještě objednala na magnetickou rezonanci 27.2.2019 odpoledne. Toto vyšetření, je prý důležité..je to zase jiná zobrazovací technika než mamograf a UZV..
A protože mne paní doktorka rovnou objednala na MR, tak jsem si říkala, že se tedy asi budu léčit tady...Jak jsem slušně vychovaná a neznalá, tak mi bylo blbý to vyšetření rušit. Ale pořád jsem se cítila nějak nejistá...paní doktorka v Motole mi fakt padla do oka...ale v FNKV jsem byla objednaná na tu MR...tak jsem to tak nechala.
Další poprvé...magnetická rezonance...moje další zkušenost do sbírky, nikdy jsem na tomto vyšetření nebyla...nevěděla jsem tedy co čekat...No, a dost jsem se pobavila..ani tak ne nad tím vyšetřením...ale spíš sama se sebou...:-)
To je sms zpráva kterou jsem po MR odeslala kamarádkám...
Tak jsem měla fakt vtipné odpoledne...pan "zdravotní bratr mi ještě přidržoval ty neoholený nohy, když se mnou jelo to lehátko nahoru. A ještě jsem musela mít natažené ruce nad hlavu...tak co se asi stalo??? Ta halena se mi vyhrnula až do pasu...a pan "bratr" mi držel chlupatý nohy a koukal na nahatej zadek...Ale nevím proč jsem se musela svléknout z legín, které nemají nic kovového do tang..Možná si chtěl trochu zpříjemnit službu..:.) Ale upřímně mi bylo úplně jedno co mi bodnul do ruky a že mám obnažený prsa...zajímal mne zadek a nohy. A jistě si dokážete představit jak vypadá polonahý člověk v ponožkách...nic sexy to není.:-) Docela na sebe dbám (možná až moc) nosím věci vždy sladěné, chodím upravená...a teď tohle!!!! A to jsem si ještě precizně oholila podpaží...myslela jsem si budou mi kontrolovat prsa, zvednu ruce...ale v tý haleně bylo oholené podpaží úplně zbytečné.."Ahoj holky..tak mám za sebou MR..trochu jsem si poležela na břiše s prsama v takovém průhledném šuplíku..kdyby tam nebyl takovej rámus, asi bych si i zdřímla..pan "zdravotní sestra" mi ještě na dobrou noc bodnul do žíly nějakej roztok.. A to bylo vše..🌞 Jen jsem si odnesla poznatek k příští návštěvě u lékaře. Myslela jsem si, že když tam jdu s prsama, že se svléknu od pasu nahoru.. Omyl.. zůstala mi jen tanga a ponožky..a dostala jsem parádní modrou rozhalenku dlouhou asi do půli nahýho zadku..Takže...příště větší kalhotky a oholit si nohy..nikdy asi člověk neví co ho čeká..🌞 Ale pan "zdravotní sestra" byl moc milej, ještě mi ten holej zadek přikryl..prý ať je mi teplo.. Tak to bylo veselé odpoledne.. Zítra napíšu více.. mají mi volat další postup.. Dobrou noc.. A děkuji všem za přízeň.. 🌞"
Ponaučení pro příště...i když se jde člověk do nemocnice jen objednat na recepci, tak musím mít vše pod kontrolou...Kalhotky brazilky, oholené vše co jde, nalakované nehty na nohou, vyčištěné zuby i uši...nikdy nevíte co vás kde potká!!! No, a teď už to vždy dodržuji...a žádnou velkou legraci jsem nezažila...vlastně ještě jo..to bylo asi za měsíc na dalším vyšetření...kam se postupně dostaneme...a zase tam byl zdravotní bratr..:-) a pak mám ještě jeden opravdu vtipný zážitek z nemocnice..pro změnu s mladým doktorem...:-)
A teď jdu do peřin...dobrou noc, Štěpánka :-)
Komentáře
Okomentovat