...CHCI vám všem moc poděkovat!!!
Ahoj všichni...:)
Posledních pár dnů jsem měla hrozný psací absťák, tolik myšlenek a informací, které s vámi nemohu sdílet. Už zase konečně můžu psát!!! A teď bych pro změnu potřebovala čtyři ruce nebo se rozdvojit...:-)
Mám tady teď notebooky hned dva...ten "zavařený" manželův šikovný kolega rozchodil a ještě zaktualizoval...a také dnes konečně dorazil ten nový...Jak řekla včera mladší dcera, je prý moc dobře že, jsem ho zavařila, protože teď máme noťas obě...já ten nový a ona zdědila ten původní...
Tak tady se jen potvrdilo, rčení, že "vše špatné je pro něco dobré"...pro nás dvě tedy určitě..:-)
Dnešní první článek (mám v plánu napsat alespoň dva) chci věnovat vám všem, kteří čtete můj-náš blog.
Musím vám moc poděkovat za velký zájem o blog a hlavně o téma, o kterém píši. Blog má zatím velmi krátkou historii, ale poznala jsem na vlastní kůži vaše reakce. A byly to samé neuvěřitelně krásné reakce, plné citu a porozumění. Slaný není moc velké město, a myslím, že už se tady o blogu ví ve velkém...a to je moc dobře!!! Proto mě na ulici zastavují i neznámé ženy a vyjadřují mi podporu a často mě i na důkaz podpory objímají. To co mi říkáte, je pro mne opravdu moc důležité a jen mne utvrzuje v tom, že jsem se správně rozhodla a blog začala psát. I když slyším, že jste někdy u blogu plakaly...asi to tak má být...některé okamžiky byly prostě smutné. Když si tak vzpomínám, tak jsem se u lékaře nikdy (zatím) nerozbrečela...snažila jsem vždy vnímat co mi říká, a hned mi běželo hlavou co a jak musím udělat...na slzy prostě nebyl čas!!! Ale samozřejmě byly i okamžiky kdy jsem si pobrečela...někdy jsem si připravila brečící "půdu"...abych si ulevila, ale ono to zrovna nešlo...neukápla mi ani slza. A jindy se to třeba podařilo...Miluju koupaní ve vaně plné pěny, poslouchám písničky a koukám na klipy k nim. Nejvíce poslouchám Bon Joviho (vždycky Bed of Roses), zpěvačku LP a také Leonarda Cohena...to je pro mě relax...a také chvíle kdy jsem sama...dcera už spí, manžel většinou kouká na telku a já si můžu klidně sama pobrečet a ani mi nevadí, když mi slzy tečou po tváři...pár slz se ve vaně ztratí..
A ještě si to relaxační prostředí zkrášluju kyselými bonbóny...Někdo si vanu obkládá svíčkami a já si jí obkládám kulatými kyselými kroužky...a postupně tu dekoraci ujídám a cítím se báječně. Ve vaně jsem brečela asi 3-4x...jinak v ní fakt hrozně ráda relaxuju…:-) a také trochu přemýšlím co mě kromě povinných lékařských návštěv čeká, co mám v plánu druhý den, třetí den...co kdy a kde...
A tak jsem si našla jeden volný den a psala spoustu e-mailů...Mimo jiné jsem zaslala krátký informativní mail a odkaz na blog...mojí kamarádce, se kterou jsem se byla i na úplném začátku poradit. Jednak jako s kamarádkou a také uznávanou a velmi empatickou lékařkou Majdou Matouškovou, primářkou gynekologicko-porodnického oddělení v nemocnici ve Slaném.
Její reakce mě hodně potěšila, ale zároveň nepřekvapila...je to opravdu výjimečná a obdivuhodná žena. Jsem ráda, že jí mohu znát...Napsala mi soukromý e-mail a pak také na Facebook Slánské porodnice dala odkaz na blog i napsala krásná slova..
Dovolím si citovat:
Majdo, veliké poděkování patří jen Tobě..MOC DĚKUJI!!!
Pak mi samozřejmě chodí mnoho sms zpráv od přátel, kdy už přidám nový článek...že blog zhltli jedním dechem...já bych tak psala...ale jak víte (neměla jsem notebook) tak jsem pár dnů psát moc nemohla a včera jsem byla v nemocnici na zavedení žilního vstupu-portu. To bude jeden z dalších zajímavých článků.
A ještě jsem chtěla zvlášť poděkovat mužským čtenářům...opravdu si zaslouží speciální poděkování, protože so si budeme povídat, ženy jsou mnohem sdílnější a otevřenější, více se dokáží vyjádřit k citlivým ženským tématům...O to více si vážím dopisů a reakcí mužů ve svém okolí. Jak jsem již psala, pracuji jako obchodní zástupce ve stavebnictví, je to tedy spíš mužský svět, kolegy-obchoďáky v kanceláři mám výhradně muže. Své obchodní partnery jsem o nemoci informovala...a musím upřímně napsat, že některých reakcí od mužů jsem byla doslova naměkko!!! A zadržovala jsem slzy...až tak dojemné a citlivé ty vzkazy a mnohdy i dlouhé články byly! A co víc...ještě když vím, kdo za těmi řádky stojí...nejsou to nějací "kluci" ale muži s velkým "M"...často majitelé velkých firem..
Pánové, vy víte o kterých mluvím...SMEKÁM PŘED VÁMI...a Vaše partnerky a manželky jsou v těch nejlepších rukou!!! Mají vedle sebe toho správného MUŽE stejně jako já!!! I můj muž, je muž s opravdu velkým "M"...cítím se vede něj jako křehká žena, milovaná a opečovávaná...a právě to má velikánskou zásluhu na mé pozitivitě, optimismu a odhodlání dělat i něco pro ostatní, kteří takové štěstí prostě nemají. Mohu se soustředit na sebe, léčbu na dcery, na manžela a nemusím řešit nic ostatního. Manžel mi hodně dává svou lásku najevo, dokáže se o nás dobře postarat i finančně...myslím, že tato "zkušenost" náš vztah jen posílí...i když??? Silný je už opravdu hodně...a to je pro mne moc důležité vědět že mám vedle sebe toho opravdu PRAVÉHO.
No, možná to tady vyzní jako pochlebování a vyznání lásky manželovi, ale on blog nečte...o všem spolu mluvíme a říkáme si. Prý si raději poslechne vše osobně, jen pro něj...To spíš, mu někdo z našeho nebo jeho okolí řekne, že o něm píšu. Protože, je na mne hrdý a v psaní blogu mne podporuje, tak ho i hodně propaguje mezi kolegy a kolegyně v práci...a občas mi dá přečíst i nějakou sms reakci...jsou moc hezké!
Také nechce být moc ukazován na fotkách (přitom je to atraktivní muž)...tak to respektuji...ale necítím se tím nějak méně milována, jakmile totiž vyrazíme ven, tak se jako puberťáci vodíme všude za ruce...a rádi!!! Prostě se milujeme..:-)
Jej, to jsem se nechala unést...ale jak jsem již psala...píšu stylem "co na srdci to do blogu"...Možná jsem na někoho moc upřímná...no, taková jsem já..
Tak na závěr...dnešní první části...všem, bez rozdílu pohlaví, věku nebo barvy pleti patří moje VELIKÁNSKÉ PODĚKOVÁNÍ!!! Ať jste pravidelní čtenáři nebo jste četli jen jeden článek...já díky vám všem vím, že psaní má velký smysl!!!
zase večer, Štěpánka..:-)
Posledních pár dnů jsem měla hrozný psací absťák, tolik myšlenek a informací, které s vámi nemohu sdílet. Už zase konečně můžu psát!!! A teď bych pro změnu potřebovala čtyři ruce nebo se rozdvojit...:-)
Mám tady teď notebooky hned dva...ten "zavařený" manželův šikovný kolega rozchodil a ještě zaktualizoval...a také dnes konečně dorazil ten nový...Jak řekla včera mladší dcera, je prý moc dobře že, jsem ho zavařila, protože teď máme noťas obě...já ten nový a ona zdědila ten původní...
Tak tady se jen potvrdilo, rčení, že "vše špatné je pro něco dobré"...pro nás dvě tedy určitě..:-)
Dnešní první článek (mám v plánu napsat alespoň dva) chci věnovat vám všem, kteří čtete můj-náš blog.
Musím vám moc poděkovat za velký zájem o blog a hlavně o téma, o kterém píši. Blog má zatím velmi krátkou historii, ale poznala jsem na vlastní kůži vaše reakce. A byly to samé neuvěřitelně krásné reakce, plné citu a porozumění. Slaný není moc velké město, a myslím, že už se tady o blogu ví ve velkém...a to je moc dobře!!! Proto mě na ulici zastavují i neznámé ženy a vyjadřují mi podporu a často mě i na důkaz podpory objímají. To co mi říkáte, je pro mne opravdu moc důležité a jen mne utvrzuje v tom, že jsem se správně rozhodla a blog začala psát. I když slyším, že jste někdy u blogu plakaly...asi to tak má být...některé okamžiky byly prostě smutné. Když si tak vzpomínám, tak jsem se u lékaře nikdy (zatím) nerozbrečela...snažila jsem vždy vnímat co mi říká, a hned mi běželo hlavou co a jak musím udělat...na slzy prostě nebyl čas!!! Ale samozřejmě byly i okamžiky kdy jsem si pobrečela...někdy jsem si připravila brečící "půdu"...abych si ulevila, ale ono to zrovna nešlo...neukápla mi ani slza. A jindy se to třeba podařilo...Miluju koupaní ve vaně plné pěny, poslouchám písničky a koukám na klipy k nim. Nejvíce poslouchám Bon Joviho (vždycky Bed of Roses), zpěvačku LP a také Leonarda Cohena...to je pro mě relax...a také chvíle kdy jsem sama...dcera už spí, manžel většinou kouká na telku a já si můžu klidně sama pobrečet a ani mi nevadí, když mi slzy tečou po tváři...pár slz se ve vaně ztratí..
A ještě si to relaxační prostředí zkrášluju kyselými bonbóny...Někdo si vanu obkládá svíčkami a já si jí obkládám kulatými kyselými kroužky...a postupně tu dekoraci ujídám a cítím se báječně. Ve vaně jsem brečela asi 3-4x...jinak v ní fakt hrozně ráda relaxuju…:-) a také trochu přemýšlím co mě kromě povinných lékařských návštěv čeká, co mám v plánu druhý den, třetí den...co kdy a kde...
A tak jsem si našla jeden volný den a psala spoustu e-mailů...Mimo jiné jsem zaslala krátký informativní mail a odkaz na blog...mojí kamarádce, se kterou jsem se byla i na úplném začátku poradit. Jednak jako s kamarádkou a také uznávanou a velmi empatickou lékařkou Majdou Matouškovou, primářkou gynekologicko-porodnického oddělení v nemocnici ve Slaném.
Její reakce mě hodně potěšila, ale zároveň nepřekvapila...je to opravdu výjimečná a obdivuhodná žena. Jsem ráda, že jí mohu znát...Napsala mi soukromý e-mail a pak také na Facebook Slánské porodnice dala odkaz na blog i napsala krásná slova..
Dovolím si citovat:
"mám kamarádku, známe se už dlouho. Napsala mi dopis a nabídla, abych si přečetla její blog. S jejím svolením sdílím...Stojí za to. Někdy je důležité uvědomit si priority..."
Majdo, veliké poděkování patří jen Tobě..MOC DĚKUJI!!!
Pak mi samozřejmě chodí mnoho sms zpráv od přátel, kdy už přidám nový článek...že blog zhltli jedním dechem...já bych tak psala...ale jak víte (neměla jsem notebook) tak jsem pár dnů psát moc nemohla a včera jsem byla v nemocnici na zavedení žilního vstupu-portu. To bude jeden z dalších zajímavých článků.
A ještě jsem chtěla zvlášť poděkovat mužským čtenářům...opravdu si zaslouží speciální poděkování, protože so si budeme povídat, ženy jsou mnohem sdílnější a otevřenější, více se dokáží vyjádřit k citlivým ženským tématům...O to více si vážím dopisů a reakcí mužů ve svém okolí. Jak jsem již psala, pracuji jako obchodní zástupce ve stavebnictví, je to tedy spíš mužský svět, kolegy-obchoďáky v kanceláři mám výhradně muže. Své obchodní partnery jsem o nemoci informovala...a musím upřímně napsat, že některých reakcí od mužů jsem byla doslova naměkko!!! A zadržovala jsem slzy...až tak dojemné a citlivé ty vzkazy a mnohdy i dlouhé články byly! A co víc...ještě když vím, kdo za těmi řádky stojí...nejsou to nějací "kluci" ale muži s velkým "M"...často majitelé velkých firem..
Pánové, vy víte o kterých mluvím...SMEKÁM PŘED VÁMI...a Vaše partnerky a manželky jsou v těch nejlepších rukou!!! Mají vedle sebe toho správného MUŽE stejně jako já!!! I můj muž, je muž s opravdu velkým "M"...cítím se vede něj jako křehká žena, milovaná a opečovávaná...a právě to má velikánskou zásluhu na mé pozitivitě, optimismu a odhodlání dělat i něco pro ostatní, kteří takové štěstí prostě nemají. Mohu se soustředit na sebe, léčbu na dcery, na manžela a nemusím řešit nic ostatního. Manžel mi hodně dává svou lásku najevo, dokáže se o nás dobře postarat i finančně...myslím, že tato "zkušenost" náš vztah jen posílí...i když??? Silný je už opravdu hodně...a to je pro mne moc důležité vědět že mám vedle sebe toho opravdu PRAVÉHO.
No, možná to tady vyzní jako pochlebování a vyznání lásky manželovi, ale on blog nečte...o všem spolu mluvíme a říkáme si. Prý si raději poslechne vše osobně, jen pro něj...To spíš, mu někdo z našeho nebo jeho okolí řekne, že o něm píšu. Protože, je na mne hrdý a v psaní blogu mne podporuje, tak ho i hodně propaguje mezi kolegy a kolegyně v práci...a občas mi dá přečíst i nějakou sms reakci...jsou moc hezké!
Také nechce být moc ukazován na fotkách (přitom je to atraktivní muž)...tak to respektuji...ale necítím se tím nějak méně milována, jakmile totiž vyrazíme ven, tak se jako puberťáci vodíme všude za ruce...a rádi!!! Prostě se milujeme..:-)
Jej, to jsem se nechala unést...ale jak jsem již psala...píšu stylem "co na srdci to do blogu"...Možná jsem na někoho moc upřímná...no, taková jsem já..
Tak na závěr...dnešní první části...všem, bez rozdílu pohlaví, věku nebo barvy pleti patří moje VELIKÁNSKÉ PODĚKOVÁNÍ!!! Ať jste pravidelní čtenáři nebo jste četli jen jeden článek...já díky vám všem vím, že psaní má velký smysl!!!
zase večer, Štěpánka..:-)
Komentáře
Okomentovat