Příprava na operaci a další "poprvé"...

Hezký den moji milí...:))

Dnešní den 2.4.2019 začal úplně normálně, jako každý všední den...tedy hezky, mile vzbudit dceru, pak snídaně, vypravit a odvézt jí do školy...
Pak jsem byla objednaná k obvodní paní doktorce, kde jsme měly v plánu udělat předoperační vyšetření. Tak jsem tedy nesnídala, jela jsem si nechat nabrat krev a pak také skočila na EKG. Ještě chci zmínit, že i na obvodní lékařku mám veliké štěstí. Vždy spolu prohodíme i nějaké to soukromé slovo, nebo cokoliv jiného, co se netýká jakéhokoliv zdravotního problému. Prostě si na mě udělá čas a povídáme si, a to je velice milé. K paní doktorce se snažím vážně chodit jen když jsem nemocná, pokud na mě přeci jen leze nějaké nachlazení, tak se snažím nejdříve "léčit" sama...přeci nebudu paní doktorku zdržovat od pacientů, kteří její péči opravdu potřebují...než je moje zakašlání. To jen na okraj...jaké mám štěstí na lékaře, a jsem si plně vědoma, že to je velké štěstí a nikoliv samozřejmost...například, když slyším od sestry o zdravotní péči v Itálii...tak jsem šťastná, že žiju i se léčím v ČR...ale to je téma na samostatný článek někdy v budoucnu.
Když jsem asi kolem desáté odjížděla z EKG, tak mi volala paní onkoložka z Motola, že mám být dnes po dvanácté (pokud stíhám) u chirurga a domluvit si operaci. Paní doktorka ještě zmínila, že mě lékař vezme navíc k již objednaným pacientkám...a prý je to veliký sympaťák...
Hned mi tedy blesko hlavou, mám hodinu času...musím se trochu zkulturnit...jedu přeci do Prahy a ještě k lékaři - sympaťákovi, který mě asi bude operovat...Pořád jsem hlavně žena, tak ráda chodím upravená...no, a s drdolem na hlavě to přeci jen není ono...Je to sice moc pohodlné, ale do krásy to má daleko..:-) Tak rychle domů...umýt vlasy, oholit v podpaždí...asi mi lékař bude vyšetřovat prsa a tedy i podpaždí...to už trochu znám. A když jsem měla zkrášlování za sebou, tak jsem vyrazila...Když se člověk cítí dobře, sám sobě se líbí, tak se to hodně odrazí na jeho vystupování a také sebevědomí...a i když má v sobě malou dušičku a netuší co ho čeká, tak působí prostě neohroženě a jistě!...A věřte fakt to funguje..:-)
Když jsem v nemocnici správně trefila budovu...tedy uzel B a pak i patro, správnou chodbu a nakonec dveře, byla jsem moc ráda, že jsem ty zženšťující procedury podstoupila.
Pan doktor byl opravdu velmi charismatický s parádním úsměvem, milým a empatickým přístupem..
Okamžitě jsem si vzpomněla na lékařku, která mě měla původně operovat...byl to neskutečný rozdíl...a to ho hodnotím jen jako lékaře...
Pan doktor mě velmi důkladně vyšetřil...ani mi už nepřijde divné, když všude ukazuju prsa...a když je někde vidět nechtějí už mi to přijde podezřelé..:-) A hlavně jsme se domluvili na operaci...kouknul do sešitu a řekl "mám tady volno za týden v pátek...12.4.2019..nějaká paní musela operaci zrušit a je tedy volno...SUPER...byla jsem moc ráda, že konečně budou ty nemocné zákeřné kuličky pryč!!! Byla jsem fakt ráda, pan doktor na mě koukal, jak moc se raduju, že prý se ženy spíš bojí...a já jásám, že přijdu o prso...Chtěla jsem, aby se už začalo něco konečně dít a já se začala léčit a uzdravovat...
Pan doktor byl také velký vtipálek, tak jsme se i za cca 50 minut co jsem byla v ordinaci dost zasmáli...cítila jsem se tam dobře. Pan doktor mi i vše podrobně a důkladně vysvětlil, na plno věcí jsem se i ptala, na vše mi ochotně odpověděl...a já jsem se na operaci vysloveně těšila.
Dostala jsem papíry, které jsem vyplnila a přinesla k nástupu do nemocnice...nástup byl stanoven na čtvrtek 11.4.2019...
Z nemocnice jsem odcházela s výborným pocitem a jen jsem si děkovala, že jsem dala na vnitřní intuici a svěřila jsem své zdraví lékařům z Motola...
Ale ještě než jsem nastoupila k operaci, musela jsem postoupit již domluvená vyšetření ještě ve Vinohradské nemocnici. Domluvily jsme se tak s paní doktorkou - onkoložkou. V Motole, by jsme prý asi sháněly brzké termíny špatně...Tedy zašla jsem si na RTG plic..to asi skoro každý zná, záležitost asi na půl minuty...nejdelší je vždy se svléci...pak jsem byla na UZV jater, sleziny, slinivky..to bylo trochu delší vyšetření, ale vše v naprostém pořádku...jen paní doktorka byla nějaká citlivá, pořád mě utěšovala,  ať jsem silná, ať bojuju...já silná byla a jsem, ale o paní doktorku jsem měla trochu strach...zda se nesloží!
Další den mě čekalo pro mne "poprvé"...scintigrafie kostí...tedy skenování kostí v těle...
Měla jsem přijít v 8.00 hod...sestřička mi bodla do ruky nějakou kontrastní látku...a já pak šla kamkoliv jsem chtěla...látka se musela dostat do kostí, vrátit zpět jsem se tedy měla v 10.30 hod. Šla jsem se projít, zastavila jsem se i v OC Flora...
Když jsem přišla zpět, tak si mě převzal laborant nebo "mužská zdravotní sestřička" (nikdy nevím jak jim mám říkat) odvedl mne k nějakému přístroji...Vypadalo to jako lehátko na magnetické rezonanci, ale bylo trochu jiné...
Jen jsem si musela sundat vše kovové z těla a ulehnout...dostala jsem takový široký pásek na ruce...a to bych nebyla já, kdybych se nezeptala proč to mám???...prý abych neutekla...pak jsem se ještě ptala zda nevadí, že mám žvýkačku...tu mám totiž pořád, vždy a všude...a na MR to vadilo...prý nevadí, když se nebudu hýbat...ale žvýkat bez pohybu úst neumím...tak jsem jí tedy spolkla...no, a ten mladík vtipkoval a prý, že jsem rošťanda neposlušná a musím dělat vše obráceně. Ale brzy jsem pochopila, proč mám pásek na rukou...jak to lehátko jelo výš a různě se posouvalo, tak by mi ty ruce spadly dolů...zůstalo pode mnou jen úzké lehátko...Tento přístroj není hlučný a celý proces trval asi 30 minut...
Byly jen dva okamžiky, které byly trochu nepříjemné...když se mi nad obličejem přibližovala směrem  dolů velká deska a zastavila se asi centimetr nad obličejem...naštěstí se zastavila...asi nic moc pro klaustrofobiky...Jinak naprosto nebolestné vyšetření, jen časově náročnější..
Celý tento den, jsem se nesměla přibližovat k malým dětem a těhotným ženám...prý vyzařuju nějakou míru radioaktivity...tak jsem se raději nepřibližovala k nikomu...a hlavně mojí malé...Byly jsme v dostatečné vzdálenosti a posílaly si letmé pusinky a objetí!!! Ve všem mě zastoupil její tatínek, tak u nás bylo vše v pořádku...a jeden den se to dá vydržet...zase veliké štěstí, když mě má kdo zastoupit!!!
A to bylo moje definitivně poslední vstoupení a vyšetření ve Vinohradské nemocnici...

Teď je sobota večer, naši hokejisté hráli semifinále...manžel chvíli sledoval, já po očku také...ale když góly přibývaly, tak jsem se už více věnovala psaní...
A to jsem si na jejich výjimečný den nalila sklenku Baileys a do misky nasypala přesolené brambůrky...sklenka je prázdná, brambůrky skoro snězené...a kluci bohužel prohráli..:-(
Byla to tedy taková "pohřební" oslava...a pro mě pěkná prasárnička, ale tělo si řeklo, že má na to chuť...tak jsem poslechla, občas prostě nezdravě zhřeším..:-)

Dobrou noc a krásnou neděli, Štěpánka..:-)

...bylo to ale dobrý

...snad nebudu ráno vypadat stejně..:-(