Život vzhůru nohama...
Opět vám přináším nové řádky z mého příběhu,
...fakt jsem nemocná, je to pravda, co budu dělat, kde mám začít, je to opravdu tak vážné, zvládnu chodit do práce a jak to řeknu dcerám????..to byl chaos, který se mi honil v hlavě a snažila jsem se ty černé myšlenky nějak utřídit a vyznat se v nich.
Do práce jsem se už nevrátila...ale chtěla jsem! Myslela jsem, že to v pohodě zvládnu...občas si odskočím k lékaři a pak se zase budu věnovat práci...Pořád jsem si říkala, že mám rozdělanou práci, ale manžel mne brzdil a řekl mi, ať konečně myslím na sebe a na svoje zdraví...že to ve firmě beze mne zvládnou. Bavili jsme se o tom spolu, také jsem si mu pobrečela na rameni...myslím, že ten pláč byl vzájemný. Ale stále jsme tomu nemohli uvěřit...vždyť mě nic nebolí, cítím se naprosto zdravá...
V pátek jsem tedy navštívila obvodní lékařku, domluvily jsme se na pracovní neschopnosti...jak výstižné, asi jsem fakt nebyla schopná pracovat, myslet a cokoliv dělat...jen se mi pořád, každou vteřinu dralo na mysl...máš nádor a musíš se ho rychle zbavit !!!!
Protože jsem se nikdy s touto nemocí nesetkala, tak jsem ani nevěděla co dělat a kde získat nějaké informace. Sepsala jsem si asi 15 bodů, co musím udělat, vyřídit, kam zavolat..a plnila jsem je!! Konzultovala a radila se s lékaři, kterým důvěřuji...jak nejlépe postupovat. Obtelefonovala jsem několik (asi 5) nemocnic v Praze. Věděla jsem, že na klinice, kde jsem podstoupila biopsii, se léčit nechci. Nějak jsem vnitřně cítila, že k tomuto pracovišti nemám důvěru...a chci se tedy léčit jinde. Ale kde??? Domluvila jsem si návštěvy ve Vinohradské nemocnici a v nemocnici Motol. Snažila jsem se zorientovat, také mi pomáhaly kolegyně z práce. Jedna mi doporučila lékařku z nemocnice Motol..je to onkoložka u které se nyní léčím. S jejím přístupem, péčí i optimismem jsem velice spokojená. Maximálně jí důvěřuji a jsem moc ráda, že mne léčí právě ona. Ale nebylo to tak úplně jednoduché...i člověk (jako já) doposud zdravý, tedy neznalý se splete, nebo udělá špatné rozhodnutí. Chybami se člověk učí, tak jsem si jen potvrdila, že má člověk dát na svou intuici...
Naštěstí jsem jí včas poslechla a vše je ok..i to popíšu za pár dnů, ať nepřeskakuju..:-)
Musela jsem také navštívit oboje rodiče...moje i manželovy, kteří bydlí v našem městě. A nemoc jim nějak šetrně oznámit, jelikož i moje malá dcera hned ráno věděla, že nejdu do práce, protože jsem nemocná...babičkám by to brzy "práskla". Bylo by to pak mnohem horší vysvětlování a sdělování..
Při obědě, který jsem jako bonus dostala jsem jim s úsměvem na tváři řekla, že jsem "trochu" nemocná, že mne čeká operace a bude vše dobré...Pravda, byli trochu v šoku, ale já jsem je uklidnila a dodala optimismus...Nechápali, že mne to nijak neskolilo, že nesedím doma a nefňukám...
K čemu by to bylo??? K ničemu.. Chci být co nejdříve zdravá a živá..to je moje motto!!! Jsem máma dvou dcer, ta malá osmiletá potřebuje máminu péči a lásku každý den. Starší dceři jsem to opatrně musela říci také. Je už dospělá, ale je to moje dítě a neříkají se takové zprávy snadno...Člověk chce pořád děti chránit, ať jsou malé nebo dospělé. Vím, že v ní mám velikou oporu a je pro mně moc důležitá!!!
Jsem ráda, že jsem to rodičům řekla, teď už jim jen ty informace průběžně doplňuji a dávkuji..
Od února se toho totiž hodně změnilo...a to jsem teprve na začátku.
Ale byli i příjemné věci a zážitky...zajeli jsme si třeba celá naše čtyřčlenná rodina na running sushi. To máme moc rádi a parádně jsme si to užili...nebo spíš jsme se přežrali!!!
Nemám moc ráda sci-fi, tajemno a ani moc nevěřím horoskopům...jen tak pro srandu si takový ty co jsou v časopisech přečtu. Koupila jsem si už v pondělí 4.2. Blesk pro ženy, ale nějak jsem ho ani nestihla otevřít natož číst...dostala jsem se k němu až v neděli večer před spaním. Přečetla jsem si horoskop platný od 4.2.-10.2. a nestačila jsem zírat...Pak jsem byla ráda, že jsem ho vážně nezačala číst už v pondělí...asi bych měla strach, co mne ve čtvrtek čeká.. Jo, a dost už mne toho potkalo...a další nové zkušenosti jsou ještě přede mnou...teď aktuálně...v pondělí 13.5. první chemoterapie...ale sem se ještě dostaneme...budu se snažit psát častěji, abych dohnala ten časový deficit a články byly aktuální..:-)
Dobrou noc, zase brzy...Štěpánka
V pátek jsem tedy navštívila obvodní lékařku, domluvily jsme se na pracovní neschopnosti...jak výstižné, asi jsem fakt nebyla schopná pracovat, myslet a cokoliv dělat...jen se mi pořád, každou vteřinu dralo na mysl...máš nádor a musíš se ho rychle zbavit !!!!
Protože jsem se nikdy s touto nemocí nesetkala, tak jsem ani nevěděla co dělat a kde získat nějaké informace. Sepsala jsem si asi 15 bodů, co musím udělat, vyřídit, kam zavolat..a plnila jsem je!! Konzultovala a radila se s lékaři, kterým důvěřuji...jak nejlépe postupovat. Obtelefonovala jsem několik (asi 5) nemocnic v Praze. Věděla jsem, že na klinice, kde jsem podstoupila biopsii, se léčit nechci. Nějak jsem vnitřně cítila, že k tomuto pracovišti nemám důvěru...a chci se tedy léčit jinde. Ale kde??? Domluvila jsem si návštěvy ve Vinohradské nemocnici a v nemocnici Motol. Snažila jsem se zorientovat, také mi pomáhaly kolegyně z práce. Jedna mi doporučila lékařku z nemocnice Motol..je to onkoložka u které se nyní léčím. S jejím přístupem, péčí i optimismem jsem velice spokojená. Maximálně jí důvěřuji a jsem moc ráda, že mne léčí právě ona. Ale nebylo to tak úplně jednoduché...i člověk (jako já) doposud zdravý, tedy neznalý se splete, nebo udělá špatné rozhodnutí. Chybami se člověk učí, tak jsem si jen potvrdila, že má člověk dát na svou intuici...
Naštěstí jsem jí včas poslechla a vše je ok..i to popíšu za pár dnů, ať nepřeskakuju..:-)
Musela jsem také navštívit oboje rodiče...moje i manželovy, kteří bydlí v našem městě. A nemoc jim nějak šetrně oznámit, jelikož i moje malá dcera hned ráno věděla, že nejdu do práce, protože jsem nemocná...babičkám by to brzy "práskla". Bylo by to pak mnohem horší vysvětlování a sdělování..
Při obědě, který jsem jako bonus dostala jsem jim s úsměvem na tváři řekla, že jsem "trochu" nemocná, že mne čeká operace a bude vše dobré...Pravda, byli trochu v šoku, ale já jsem je uklidnila a dodala optimismus...Nechápali, že mne to nijak neskolilo, že nesedím doma a nefňukám...
K čemu by to bylo??? K ničemu.. Chci být co nejdříve zdravá a živá..to je moje motto!!! Jsem máma dvou dcer, ta malá osmiletá potřebuje máminu péči a lásku každý den. Starší dceři jsem to opatrně musela říci také. Je už dospělá, ale je to moje dítě a neříkají se takové zprávy snadno...Člověk chce pořád děti chránit, ať jsou malé nebo dospělé. Vím, že v ní mám velikou oporu a je pro mně moc důležitá!!!
Jsem ráda, že jsem to rodičům řekla, teď už jim jen ty informace průběžně doplňuji a dávkuji..
Od února se toho totiž hodně změnilo...a to jsem teprve na začátku.
Ale byli i příjemné věci a zážitky...zajeli jsme si třeba celá naše čtyřčlenná rodina na running sushi. To máme moc rádi a parádně jsme si to užili...nebo spíš jsme se přežrali!!!
Nemám moc ráda sci-fi, tajemno a ani moc nevěřím horoskopům...jen tak pro srandu si takový ty co jsou v časopisech přečtu. Koupila jsem si už v pondělí 4.2. Blesk pro ženy, ale nějak jsem ho ani nestihla otevřít natož číst...dostala jsem se k němu až v neděli večer před spaním. Přečetla jsem si horoskop platný od 4.2.-10.2. a nestačila jsem zírat...Pak jsem byla ráda, že jsem ho vážně nezačala číst už v pondělí...asi bych měla strach, co mne ve čtvrtek čeká.. Jo, a dost už mne toho potkalo...a další nové zkušenosti jsou ještě přede mnou...teď aktuálně...v pondělí 13.5. první chemoterapie...ale sem se ještě dostaneme...budu se snažit psát častěji, abych dohnala ten časový deficit a články byly aktuální..:-)
Dobrou noc, zase brzy...Štěpánka
...výstřižek mám schovaný
...možná to byla náhoda
Komentáře
Okomentovat