Kniha, kterou jsem doslova "zhltla"...
krásný květnový den...
začátkem února, když jsem se dozvěděla svou nemoc, tak právě vydala svou knihu "I motýli pláčou"... Češka Marky Volf. Je to žena, která žije asi 20 let v severní Itálii. Před pár lety (asi 2-3 roky) se bohužel potýkala se stejnou nemocí...v knize se snažila popsat svoje pocity, léčbu i část svého soukromí. Ač je kniha pěkná bichle asi 550 stran, tak jsem jí doslova zhltla a nemohla se odtrhnout. V tu dobu jsem si ještě říkala, ta Marky je tedy silná a čím vším musí projít, aby byla zdravá!!! V té době jsem si myslela, že mě tohle všechno mine...ale jak teď už vím nemine...Píše, že jejím největším hnacím motorek k vyléčení byl její syn...a to jako máma naprosto chápu!
A jak jsem se vlastně ke knížce dostala..??? Opatrně mi o ní řeka moje sestra, ta totiž v severní Itálii také dlouhá léta žije. A tyhle ty holky-ženy z Čech mají skupinu, kde spolu sdílí vše možné, navštěvují se a připomínají si život v Česku. A právě na téhle skupině moje sestra narazila na odkaz Marky a její nové knihy. Vše co tady popisuji je samozřejmě s jejím svolením...osobně se neznáme, ale kdo ví...myslím si, že je mi v mnoha věcech velmi blízká a podobná...a není to nemoc. Proč mi sestra o té knize řekla opatrně, no, nevěděla jak se budu s tou nemocí rvát, co se mi honí hlavou a jestli budu chtít číst příběh někoho jiného. Ale na stranu druhou mě zná moc a moc dobře, máme spolu krásný a úzký vztah...tak jakmile mi o knize řekla, hned jsem běžela do knihkupectví...byl to pátek. Knihu museli objednat, bude prý v úterý...myslela jsem, že se nedočkám, jak jsem se těšila, přečetla jsem si totiž recenze a knihu jsem chtěla co nejdříve. Potřebuju mít v životě jasno a mít věci pod kontrolou, proto jsem se a knihu tak moc těšila...přečtu si pravdivý příběh. Ničím nepřikrášlený, ale skutečný, reálný...někdy hezký, někdy tvrdý...Jo, byly okamžiky, kdy jsem měla slzy v očích, a v závěru jsem dokonce brečela jako krokodýl...až tak mě některé momenty zasáhly!
A kde je moje kniha teď??? No, odjela se sestrou do Itálie...Bylo a nyní je (i po mých vlastních zkušenostech) zajímavé sledovat rozdílné léčebné postupy v ČR a Itálii. Jelikož v Itálii žije část mojí rodiny, tak tu péči trochu znám, ať osobně nebo přes sestru protože jsme téměř v každodenním, často několikahodinovém telefonickém kontaktu.
Tady je odkaz na knihu...já doporučuji..:-)
A jak jsem se vlastně ke knížce dostala..??? Opatrně mi o ní řeka moje sestra, ta totiž v severní Itálii také dlouhá léta žije. A tyhle ty holky-ženy z Čech mají skupinu, kde spolu sdílí vše možné, navštěvují se a připomínají si život v Česku. A právě na téhle skupině moje sestra narazila na odkaz Marky a její nové knihy. Vše co tady popisuji je samozřejmě s jejím svolením...osobně se neznáme, ale kdo ví...myslím si, že je mi v mnoha věcech velmi blízká a podobná...a není to nemoc. Proč mi sestra o té knize řekla opatrně, no, nevěděla jak se budu s tou nemocí rvát, co se mi honí hlavou a jestli budu chtít číst příběh někoho jiného. Ale na stranu druhou mě zná moc a moc dobře, máme spolu krásný a úzký vztah...tak jakmile mi o knize řekla, hned jsem běžela do knihkupectví...byl to pátek. Knihu museli objednat, bude prý v úterý...myslela jsem, že se nedočkám, jak jsem se těšila, přečetla jsem si totiž recenze a knihu jsem chtěla co nejdříve. Potřebuju mít v životě jasno a mít věci pod kontrolou, proto jsem se a knihu tak moc těšila...přečtu si pravdivý příběh. Ničím nepřikrášlený, ale skutečný, reálný...někdy hezký, někdy tvrdý...Jo, byly okamžiky, kdy jsem měla slzy v očích, a v závěru jsem dokonce brečela jako krokodýl...až tak mě některé momenty zasáhly!
A kde je moje kniha teď??? No, odjela se sestrou do Itálie...Bylo a nyní je (i po mých vlastních zkušenostech) zajímavé sledovat rozdílné léčebné postupy v ČR a Itálii. Jelikož v Itálii žije část mojí rodiny, tak tu péči trochu znám, ať osobně nebo přes sestru protože jsme téměř v každodenním, často několikahodinovém telefonickém kontaktu.
Tady je odkaz na knihu...já doporučuji..:-)
Komentáře
Okomentovat